Päste vo vreckách

Suverénní autorský debut s hrdinou, na kterého nezapomeneme. Sandro je totiž mírně řečeno zvláštní. Nejdříve se objevil jeho incestní vztah k sestře Giulii. Jenže pak se rozhodne odlehčit staršímu bratrovi od břímě, které pro něho znamená zbytek rodiny. Nejlepší tedy bude všechny zabít (včetně sebe samotného). Tím se liší od většiny filmových monster, protože prostě nesleduje vlastní zištné cíle, ale hodlá svou nefunkční rodinu prostě zničit. Revolta mladých byla refrénem 60. let, ale málokdo ji dovedl takhle daleko. (21.03.2016)

Taková NEnormální rodinka! S jedním ze synů jako protagonistou. Aneb kdo s čím zachází, tím také schází. Ač kromě rodinného kruhu nevystupují žádné jiné postavy, puzzle událostí a vztahů je to přepestré a Sandrovo nutkání je všedně řečeno - nevšední. Debutní mastrpís a hvězdiček tolik, že se jich sem víc nevejde. (14.08.2012)

Cosi, a možná je to ďábel, nás neustále pokouší a chce, abychom se vrhli do propasti, všudypřítomné kolem nás. Tehdy je na dlouho konec nám samým, kdy neovládáme své tělo, a smrt, která voní, předchází smích. Zrak i mysl jsou zakalené a stín a prach jsou nám blíž. To vše až do chvíle, kdy nás naštěstí už ďábel zradí, a vydá nás v smrt, která nechtuná. // Zcela suverénní scénář a režie. (14.06.2014)

Bezohledně snímaná skličující studie nesvobody. Do zkroucených, sebou spoutaných těl se propadá čas, který nepřestává horečnatě tekoucí svědět a dráždit, i prostor, který se nevnímaný, ale hltavě pojídaný, hroutí a svými troskami dále brání v pohybu, o nějž však monstra stojí jen jako o prostředek k měření svých zbývajících sil. Jak se ale celé to nekonečné šmodrchání halí do alibistického hávu psychózy, šílenství, ztrácí se z celé bedlivě konstruované katastrofy tvar a zůstává jen u nudného sebeobelhávání. Zbývají jen pokorně sloužící obrazy, neústupně snaživě hrající herci a příběh se připéká k ne(s)rozumění. Útěcha experimentem to marné nakládání se životem nespasí. Nad vším převládne dojem mnohomluvnosti, vděčnosti za odpozorované a nakonec se jen drmolí… (08.12.2017)

MOŽNÉ SPOILERY Už je to druhý den, co jsem ten film viděl a pořád si nevím rady s hodnocením. Je to jako Punch-Drunk Love z šedesátých let, který se ale bere smrtelně vážně a Sandlerovi v něm hrábne a vyvraždí celou svoji rodinu. Ale teď beze srandy - Bellocchio v Pěstích v kapse viditelně chce provokovat a to se mu taky daří (zvlášť, když vůbec nevíte, do čeho jdete, což já věděl, ale dokážu si představit, že to může i dnes šokovat), ale přijde mi, že provokaci za každou cenu podřizuje všechno. Chvílemi to vypadá jak regulérní thriller s přesahy až k hororu, chvílemi zase jako nedotažené psychologické drama, které Sandra představuje skrze jeho činy, ale do hlavy se mu vidět nesnaží, chvíli zase jako psychogické drama a la Bennyho video (tj. psychologický rozbor sociopata), chvíli jako podobenství o tom, že "co boháč, to psychopat" a pádu hodnot a morálky po smrti pevné ruky (matky), kdy matriarchát vystřídá patriarchát v podobě Sandra, který si chce stvořit svět sám pro sebe, protože jedině tak by, možná, byl v životě šťastný... A tím jsem se vlastně dostal k tomu, jak se to celé bije dohromady. Bellocchio sázel dost na provokaci a zanechání silných dojmů na divákovi, ať už budou jakékoli, což se mu povedlo dokonale, protože tohle z hlavy rozhodně nevymažu a některé scény obzvlášť (u všech na mostě mi tuhla krev v žilách). Jenže zase nevím, jak vysoce to hodnotit, když je to hlavně neukotvená provokace a mladické rebelování, ze kterého jen tak nevzejde silné, podnětné a hluboké dílo, nebo aspoň ne takhle. Vidím to spíš na slabé čtyři (což byla lepší varianta), z výše vypsaných důvodů, ale pokud od Bellocchia ještě něco uvidím, doufám, že se dočkám něčeho vyspělejšího, co nebude tolik hrát na efekt. Potenciál tam určitě byl. Slabé 4* (18.10.2023)