Opus pána Hollanda

Mozno trosku pateticky, ale inak vynikajuci film, ktory reflektuje zivotnu drahu ucitela hudby na jednej americkej strednej skole. Zaroven iba potvrdzuje, ake dolezite miesto v zivote kazdeho mladeho cloveka zohrava chapavy, trpezlivy a najme ludsky pedagog a ze tato zivotna draha je o drine ktora je casto (v nasich pomeroch) nedocenena. Necele ****. (26.02.2009)

Vůbec jsem nečekal, že film o učiteli hudby by mě moh nějak zaujmout. Navíc stopáž 143 minut je docela ukrutná. Ale výsledek neni rozhodně vůbec špatnej. Richard Dreyfuss v roli učitele, kterej jde učit v podstatě z nouze, předvádí hodně dobrej výkon a já ho začínám mít pomalu docela v oblibě (i když dřív jsem ho moc rád neměl). Řek bych, že jeho výkon celej film dost pozvednul. Jinak mně se líbila hlavně první polovina filmu, která se odehrávala v 60. letech. Pak už tam bylo moc těch školních představení a u toho jsem se občas nudil. Ale celkově je to docela dobrej film, na kterej bych se klidně podíval znovu. 65% (14.11.2009)

Konvenčný hollywoodsky film o človeku, ktorý proti klasickým americkým spoločenským konvenciám, respektíve predstavám o správnosti, bojoval. Opus pána Hollanda však dokáže presvedčiť o správnosti zvolenej formy, pretože Holland v podaní typologicky presne zvoleného Richarda Dreyfussa je uveriteľná postava. Samozrejme v mantineloch prístupného filmu, nejaké výraznejšie náznaky sexuálnej žiadostivosti k mladej študentke tu nezaznamenávame, ale vieme si predstaviť, čo by prežívala pri takom pokušení reálna postava. Lenže toto je životopis o obyčajnom človeku, ukazujúci nám, že práve takýto ľudia nám dokážu dať do života najviac a často krát to bývajú popri rodičoch aj učitelia. Je záhadou, prečo nebol do tejto vďačnej úlohy obsadený v tom čase veľmi v kurze Robin Williams, každopádne toto je Dreyfussov film a správnosť tohto rozhodnutia je myslím doložená aj vo fakte, že nikdy nepochybujeme o jeho veku v priebehu 30 rokov, herec sa s touto nástrahou vyrovnal dokonale. A nemá to až tak veľa spoločné s prácou maskérov, ako by sa zdalo. (06.12.2016)

Trošku idealizované pojetí vztahu k hudbě. Někomu se nedaří, skvělý učitel žákyni poradí, aby hudba cítila, zavřela oči a ono všechno příjde samo. Nakonec si dokonce guvernérka státu zahraje ve školním orchestru jedinou skladbu pana Hollanda. Mimochodem, jestli je tato skladba vrcholem jeho tvorby, tak jsme zas tak o moc nepřišli, tím, že byl odstaven od notového papíru. Jeden černoch necítí rytmus, po pár hodinách šlapání na nohy a poslouchání moderní hudby je to najednou tady. Každý , kdo má alespoň nějaký vztah k hudbě, musí věděť, že tak to prostě není. A u tohoto filmu se tak akoráť mohou utěšovat ti, kteří neuspěli. Ale utěšování to je moc hezké. (24.09.2004)

Skvělý Richard Dreyfuss a inteligentní scénář, jenom škoda, že je tak typicky americky přeslazený a předvídatelný. Pozor, spoiler: I ta katarze v závěru je tradičně pojatá jako velkolepá a dojemná show. Vše končí hlaholem hudby, nicméně jako by tento sentimentální jásot licoměrně zametl pod koberec to nejdůležitější: prachy na další hudební (výtvarnou aj.) výchovu se prostě nenajdou a dávat nebudou. A pokud se v této výchově nebude pokračovat, nebyla celoživotní učitelská práce pana Hollanda nakonec přece jenom marnou epizodou? (23.04.2011)