The Price We Pay

Na trailery koukám minimálně takže jsem toho o filmu moc nevěděl. O to víc jsem byl překvapenej, že se z toho vyklubal zábavnej exploiťák. Film má sice pomalejší rozjezd ale vyloženě nenudí. Akce se rozjíždí brzy po příchodu na statek. Co, proč a jak se děje na statku sice už nikoho v dnešní době asi nepřekvapí, protože nejde o nic originálního což mi ale vůbec nevadilo. Když se film rozjede má celkem svižný tempo a nechybí i pár vydařenej killů. Ikdyž je pravda, že v tomhle směru nemám nikdy dost takže bych klidně místy přitlačil víc na pilu. Jedna z vražd pak na mě působila vyloženě směšně(musel jsem si ji pustit 2krát) za to ten poslední kill byl lahůdkovej. Plusy filmu převažují nad mínusy. Bavil jsem se a to je oč tu běží. Lepší 3 hvězdy. (23.01.2023)

Trojice renegátů a jedno rukojmí se po ne úplné vydařené loupeži uchýlí do odlehlého statku. A to se ukáže jako chyba. Nic převratného,, ale nese si to v sobě ducha oldschoolových béčkových krváků a to mě bavilo. První polovinu se sice nic moc nedělo a film se vlastně věnuje především postavám a jejich vztahům, což je vzhledem k  charakteru filmu trošku fauy pas, ale není to zase nic, co by se nedalo překousat. Druhá půlka je akčnější a krvavější vč. několika chuťovek a fajn masky a vlatně je tu plněno to, co jsem očekával. Sice je tu hromada logických přešlapů a kameraman by taky občas zasloužil proplesknout, ale to k tomu asi tak nějak patří. Herecky je to odpovídající a když už nic, tak na tu kubánskou holčinu se hezky dívá. Za mě OK. 65% (25.01.2023)

Pre mňa najlepší hixploitation od druhého Wolf Creeku a excelentné oživenie tohoto viac-menej mŕtveho hororového subžánru. Ryuhei Kitamura vie presne čo hororoví fanúšikovia od filmu chcú a to im aj prináša. Nadupaná banda zbojníkov, ktorí hláškujú pri každej interakcii (tu lutujem divákov nehovoriacich anglicky, pretože v preklade sa toho dosť stratí), nádherná rukojemníčka v nesprávnom čase na nesprávnom mieste, rodina zmagorených vidlákov s fanatickou ideológiou a v neposlednom rade telesné končatiny a tekutiny lietajúce na každú stranu. V závere prišli trochu zbytočné hrátky s kamerou a osvetlením, ale to režisérovi odpustím. Milujem tieto horory, v ktorých vlastne nikto nie je tým dobrým a nehrá sa tu na nejaké moralizovanie. Po viac ako roku zaslúžených päť pre celovečerný horor od ktorého som ani na sekundu nedokázal odtrhnúť zrak a už sa nemôžem dočkať, kedy si to pozriem zase. (19.01.2023)

Rjúhei Kitamura otevírá rok svým exploiťákem, který subžánru ostudu nedělá, ale nepřináší nic nového, neposouvá hranice a taky se neodváže tolik, jak Kitamurovy předchozí snímky ( Midnight Meat Train a No one Lives už nejspíš nikdy nepřekoná). The Price We Pay je přímočarou žánrovkou, která si bere všechny ty známé hororové klišé, které mě paradoxně i potěšily, protože tyhle žánrovky vznikaly 10-15 let zpět, takže je fajn si je připomenout. Máme tu bandu zlodějů, kteří přepadnou zastavárnu a vezmou si sebou atraktivní rukojmí ( krásná ženská v těchhle filmech je základ a ten je dodržen- byť kozy neukáže), Auto se jim klasicky porouchá a nejblíže je odlehlá farma, kde se rozhodnou usídlit. Tam je však zvrácený Grandpa a jedna obludná hromotluková ženská- správně slizký záporák, jak se patří. Úvod sice trvá nějakých 40 minut než se něco začne dít, ale nenudí to. Jakmile dojde k vzájemnému střetu, tak příjde na řadu Kitamurové oblíbené mučeníčko ( trochu jsem doufal, že vyříznutí očí bude na kameře, tentokrát však mimo   ). Gore scén jsem čekal upřímně více, vizuál je jen průměrný a herci jsou béčkoví, takže tam se nedají čekat zázraky. Nejlepší scénou je finální fatalita s ostnatým drátem, která byla za plnéj počet, ale takových scén by to chtělo aspoň 5, abych mohl jít na vyšší hodnocení. Jsem rád, že po delší době vzniknul alespoň koukatelný přírustek do Explo subžánru, avšak kvalit svým předchůdcům nedosahuje ani zdaleka ( Frontiere´s je ještě o 2 levely výše po stránce špíny a gore pro představu). 6/10. (19.01.2023)

Nemocnice na kraji Nového Mexika.. Jedna z věcí, co mě nalákala, jsou dvě známá jména v hlavních rolích. Snaha přiblížit se k páru Clooney, Tarantino před dobrodružstvím v Titty Twisteru tam je, ale zatímco Dorffovi jde toho tvrďáka věřit, obrýlený Hirsch působí jako knihovník, kterého vykolejila porucha kávovaru. Problém je, že do odhalení účelu odlehlého ranče to nemá čím zaujmout a po nástupu majitelů to není o moc lepší. Primář Sova trpí klasickým neduhem záporáků a epicky vysvětluje své pohnutky, pivotmanka Čeňková divně kvílí a odvádí špinavou práci a tak srdce jinak než pomocí rozvěrače hrudníku bude muset ukázat mladej doktor Blažej. Masky vypadají dosti lacině (nevím, kde nechali tvůrci oči) a jen kvůli prasárničkám jako napínání plotového drátu na živý sloupek si do textilu cvrnkat nebudu. To už mě v těchto dnech víc rozruší kandidát Makake McKňů, když svým kolovrátkem značky Prchal & Tünde blábolí o míre, pětikolke a především hovně.. (24.01.2023)