Pasažierka

Takisto ma mrzí, že hodnotím iba "pracovnú verziu" a pripadal som si miestami ako pri Stroheimovom Greed. Munk mal talent. Výborne využíval juxtapozíciu, vedel narábať s hĺbkou ostrosti aj s klasickými zábermi. Lavíroval medzi účinným sprostredkovaním emocionality a psychológie. Takýto zosobnený pohľad na hrôzy 2.svetovej vojny by aj dnes neprišli vyprázdnené a 100razy variačne opakujúce sa. A to je čo povedať! (18.06.2018)

Keď som si Pasažierku pozrel po pol storočí, už na mňa nezapôsobila tak, ako vtedy. Veľmi jej škodí, že ide o torzo filmu, ktorý nemohol byť nakrútený celý: Aj keď je to pochopiteľnejšia situácia, ako keď film zmrzačí producent, dohadovanie sa o tom, ako to režisér asi zamýšľal nepatrí medzi povinnosti diváka a mohol si to odpustiť aj jeho blízky priateľ, ktorý sa podujal fragmenty filmu poskladať do akého-takého zmysluplného celku. Malo ísť o veľkú tému, veľkú morálnu drámu, mohol to byť skvelý film. Ale na rozdiel od minulosti teraz hodnotím to čo je a nie to čo mohlo byť. Preto iba tri hviezdičky. (24.11.2018)

To, co bych chtěl na filmu vypíchnout, je ta úžasná úcta dodělávky před zesnulým režisérem (nebo se to aspoň tak jeví)... Vedle případů, kdy režisérům ukradnou film, přetočí ho a vystříhané scény spálí, je tady opravdu krásně uctivě přistoupeno k původnímu dílu... Nedokončené scény promlouvají skrze fotografie a vypravěč předkládá možnosti... Film není dokončen, ale tohle dává alespoň svobodnou představu bez znásilnění Munkovy vize.. A vzhledem k tomu, co jsem viděl v Člověku na kolejích, tak věřím, že by film ještě mnohé nabídl... (31.01.2011)

Luxusní loď na cestě z Jižní Ameriky do Evropy. Němka Lisa (Aleksandra Slaska) se velice těší do své vlasti. Avšak v Southamptonu přichází na palubu žena, o které se Lisa domnívá, že je Martou, Polkou (Anna Ciepielewska), s níž se setkala v Osvětimi, kde byla před lety dozorkyní. Ve třech retrospektivách si připomíná svoji minulost. Nejprve to jsou pouze cáry vzpomínek, ve druhé verzi, již vypráví svému muži, který toho o ní příliš neví, se snaží postavit do nejlepšího možného světla. Teprve napotřetí se pravda ukazuje v celé své nahotě... Film, jenž se s realitou koncentračního tábora vyrovnává pronikavými, kmitajícími obrázky, je posledním dílem polského režiséra Andrzeje Munka (1921-1961). Jeho tragická smrt přerušila práci na filmu, jejž dokončili jeho přátelé až o dva roky později. Nenatočili ani o metr více, i když bylo známo, že Munk chtěl lodní scény provést ještě jednou. Byly použity fragmenty fotografií, čímž podle mínění některých kritiků vznikl dojem "vnitřního napětí a estetické podrážděnosti". Díky své neúplnosti se film těžko hodnotí a není příliš lehce stravitelný. (28.01.2005)

Těžko na sebe nechat působit nouzově poslepovaný polotovar, u kterého navíc vydavatel DVD zvolil rušivou kombinaci originálního zvuku s titulky u původních Munkových pasáží a česky přemluveného komentáře u Lesiewiczem doplněných fotografických sekvencí, což výsledný dojem ještě víc tříští a komplikuje chápání detailů psychologického soupeření mezi dozorkyní a vězeňkyní, ale svou sílu má tahle „Sofiina volba naruby“ i tak, pro mě nejvíc v okamžicích, kdy nepateticky zobrazuje „všední“ život lágru. Čtvrtou hvězdičku přidávám za naznačený a už nerealizovaný potenciál a záměrně pomíjím, že Lesiewicz navzdory deklarované snaze Munkovy záměry nevykládat po svém a jen předestírat možnosti dělá hlavně v závěru pravý opak. (12.01.2015)