Pasažierka

Těžko na sebe nechat působit nouzově poslepovaný polotovar, u kterého navíc vydavatel DVD zvolil rušivou kombinaci originálního zvuku s titulky u původních Munkových pasáží a česky přemluveného komentáře u Lesiewiczem doplněných fotografických sekvencí, což výsledný dojem ještě víc tříští a komplikuje chápání detailů psychologického soupeření mezi dozorkyní a vězeňkyní, ale svou sílu má tahle „Sofiina volba naruby“ i tak, pro mě nejvíc v okamžicích, kdy nepateticky zobrazuje „všední“ život lágru. Čtvrtou hvězdičku přidávám za naznačený a už nerealizovaný potenciál a záměrně pomíjím, že Lesiewicz navzdory deklarované snaze Munkovy záměry nevykládat po svém a jen předestírat možnosti dělá hlavně v závěru pravý opak. (12.01.2015)

Ano, hodnotit pouze část filmu, který zůstal navždy nedokončený, je těžké, ale přece jen, tady je strašně moc vidět, jaký potenciál to mělo a jak silné dílo mohlo vzniknout. Už jen to, co bylo natočeno a zachováno, je nesmírně silné a jen v málo filmech najdete tak silné scény z koncentračního tábora, aniž byste skutečně viděli to, co se dělo. Méně je více, zde funguje dokonale. (28.04.2015)

Trochu mi pripadá, že 62 minút na silný film pri celkom neotrelom nápade vtedy ešte neošúchanej témy tak celkom nestačí. Bohužiaľ sme sa už nemohli dočkať hraných scén na lodi, ktoré mohli výrazne dopomôcť k celkovému účinku diela. Herečky sú vybraté excelentne, súcitíme aj s esesáčkou. Tá je svojim spôsobom na tom horšie ako väzenkyňa, pretože je skutočne sama a ako jedna súčiastka v systéme si žiaden osobný život nemôže dovoliť. V inom zmysle je na tom samozrejme neporovnateľne lepšie. Niečo tomu chýba, ale z toho, čo bolo natočené sa urobil stále celkom komplexný, fungujúci film. (25.04.2015)

Luxusní loď na cestě z Jižní Ameriky do Evropy. Němka Lisa (Aleksandra Slaska) se velice těší do své vlasti. Avšak v Southamptonu přichází na palubu žena, o které se Lisa domnívá, že je Martou, Polkou (Anna Ciepielewska), s níž se setkala v Osvětimi, kde byla před lety dozorkyní. Ve třech retrospektivách si připomíná svoji minulost. Nejprve to jsou pouze cáry vzpomínek, ve druhé verzi, již vypráví svému muži, který toho o ní příliš neví, se snaží postavit do nejlepšího možného světla. Teprve napotřetí se pravda ukazuje v celé své nahotě... Film, jenž se s realitou koncentračního tábora vyrovnává pronikavými, kmitajícími obrázky, je posledním dílem polského režiséra Andrzeje Munka (1921-1961). Jeho tragická smrt přerušila práci na filmu, jejž dokončili jeho přátelé až o dva roky později. Nenatočili ani o metr více, i když bylo známo, že Munk chtěl lodní scény provést ještě jednou. Byly použity fragmenty fotografií, čímž podle mínění některých kritiků vznikl dojem "vnitřního napětí a estetické podrážděnosti". Díky své neúplnosti se film těžko hodnotí a není příliš lehce stravitelný. (28.01.2005)

Takisto ma mrzí, že hodnotím iba "pracovnú verziu" a pripadal som si miestami ako pri Stroheimovom Greed. Munk mal talent. Výborne využíval juxtapozíciu, vedel narábať s hĺbkou ostrosti aj s klasickými zábermi. Lavíroval medzi účinným sprostredkovaním emocionality a psychológie. Takýto zosobnený pohľad na hrôzy 2.svetovej vojny by aj dnes neprišli vyprázdnené a 100razy variačne opakujúce sa. A to je čo povedať! (18.06.2018)