Muž, ktorý stál v ceste

Nevím, jestli se událo všechno do detailů, tak jak se nám tu líčí, ale o důležitosti a potřebnosti filmů s podobným námětem nemůže být pochyb. Ukazuje se, že i v řadách těch největších komunistických sviní se dali najít lidé s charakterem. Natočeno to není úplně dobře, je to takové škrobené a tedy na pět hvězd to není. Plný počet tak dávám a doporučuji hlavně současným "chcimírům", aby otevřeli oči, protože Rusové se vůbec nezměnili. (19.01.2024)

Osobnost Františka Kriegla (1908-1979) si samozřejmě zasloužila vlastní film, protože dosavadní politická figurka, tak jak vyznívala v jiných filmech věnovaných srpnovým dnům, byla samozřejmě nedostatečná. Bohužel i tak jsme se opět dočkali jen rozšířeného pohledu na invazi, klasické obrazy doplnila Krieglova lékařská praxe a jeho dny v sovětském vězení, kdy se neúčastnil vyjednávání s Brežněvem. Minimální prostor dostala také jeho žena Riva (1908-2001). Ale abychom mohli docenit jeho postoj a abychom ho mohli alespoň částečně pochopit, musel by být natočen skutečný životopis haličského žida, který za republiky vystudoval na pražské německé univerzitě lékařství, ve 30. letech se zapojil do občanské války ve Španělsku atd. a to bychom byli teprve na začátku. 20. století se někdy nádherně zrcadlilo v osudech právě takových jednotlivců, jejichž cesty a motivace bychom měli lépe znát. Nikolaevův film je bohužel sotva dostatečný, herecké výkony Töpfra a Mauréry jsou výborné, ale celek je zkratkovitý a ničemu nepomáhá obsazení Jastrabana jako Husáka, pokud už ten stejný herec hrál Dubčeka a podobné lajdácké omyly. Muž, který stál v cestě je možná dobrý film pro někoho, kdo s tématem teprve začíná, ale divák, který kromě mnoha dokumentů zná také britskou Invazi, epizodu Musíme se dohodnout nebo již zmíněného Dubčeka, bude více kritický. (18.01.2024)

Od filmu jsem nečekala nic, hlavně proto, že o srpen 1968 se zajímám a na jednotlivé aktéry mám již hotový názor. První překvapení se dostavilo, když poprvé promluvil Brežněv. Došlo mi, že jsem ho nikdy neslyšela mluvit, takže vlastně nevím, zda i v reálu mluvil ukrajinskou ruštinou a používal hlásku H. S filmem sdílím názor na tři nejdůležitější muže československé skupiny zavlečené do Moskvy. Dubček byl uplakánek, Husák svině a Kriegel frajer. Druhým překvapením je pojetí Svobody jako skutečného státníka, který si svoje háchovské dilema vyřešil ještě před odletem z Prahy. Rozhodně zde není vylíčen jako senilnějící stařec vhodný pouze k tomu, aby kynul masám z tribuny. Odsuzovat Svobodu za to, jak se choval v Moskvě, mi přijde hodně zjednodušující. Opět byl po třech dekádách celý národ jako rukojmí a státník se opět rozhodl neprolévat krev i za cenu ponížení. (11.12.2023)

Jsem strašně rád, že František Kriegel má svůj film, protože dlouho mě to velebení Dubčeka a opomíjení Kriegla vysloveně srala a bral jsem to jako óbr historickou nespravedlnost. Kariérní komunista a skutečný zásadový chlap opravdu není to samé. Film jako takový na mě působil až příliš neutrálně směrem k české výpravě v Moskvě a ještě jsme z filmu cítili menší budget což je obrovská škoda, působil spíše televizně ne filmově. Na druhou stranu se může opřít o silně emotivní situace na který slyším. Škoda že miláček národa generalisumus Pavel nežil v té době, Husák by měl totiž velkou konkurenci. V této době dobrá připomínka, jak rusáci přistupují k ostatním národům kolem sebe Finskem počínaje, Maďarskem konče všichni máme vlastní bolestnou zkušenost. Ta naše je docela dobře ukázana v tomto filmu. (31.05.2023)

Štyri hviezdy najmä za to, že ľudí, vlastencov  ako František Kriegel si treba pripomínať čo najčastejšie. Či už vo forme spomienkových akcií,  kníh alebo filmov. Lebo neohli chrbát, nepoľavili zo svojho presvedčenia a ideálov ani pod hrozbou smrti (aj keď zjavne predtým, ako nepodpísal Moskovský protokol, bol kovaný komunista). No a potom tu boli ľudia ako Biľak, ktorý kolaboroval so Sovietmi alebo Dubček, ktorý bol slabý a oportunistický. Alebo Husák, ktorý priateľa Kriegla napokon bez váhania zradil a po smrti aj zaprel a neumožnil jeho verejný pohreb. Je zaujímavé, ako sa dejiny opakujú, ako sa nevieme poučiť z vlastnej histórie. A kolaborantov tu na Slovensku ako keby zhadzovali zhora zase, aj v 21. storočí. (03.04.2024)