Muž, který stál v cestě
The Man Who Stood in the Way
Réžia:
Petr NikolaevScenár:
Ivan FílaKamera:
Ramūnas GreičiusHudba:
Michal NovinskiHrajú:
Tomáš Töpfer, Zuzana Mauréry, Adrian Jastraban, Alois Švehlík, Jiří Ployhar ml., Dano Heriban, Přemysl Bureš, Jaroslav Mendel, Miroslav Táborský (viac)Obsahy(1)
Strhujúci príbeh lekára a politika Františka Kriegla zachytáva dramatické udalosti 21. augusta 1968, kedy bol v noci spoločne s hlavnými predstaviteľmi KSČ (Alexander Dubček, Oldřich Černík, Jozef Smrkovský, Jozef Špaček, Bohumil Šimon) zatknutý a unesený. Bol jediným československým politikom, ktorý sa v zajatí aj pod hrozbou likvidácie postavil Leonidovi Iľjičovi Brežnevovi a nepodpísal Moskovský protokol, dokument, ktorý znamenal súhlas s okupáciou Československa. Filmová dráma v hlavnej úlohe s Tomášom Töpferom odhaľuje hrôzy komunistického režimu so zameraním na hrdinu Pražskej jari a najvyhrotenejší úsek jeho života i novodobých dejín Československa. (Continental Film)
(viac)Videá (29)
Recenzie (101)
Mimořádně kvalitní (na české poměry dvojnásob) film, který však nelze docenit bez hlubší znalosti kontextu. I přes mnohá zjednodušení bude pro mladou generaci, která možná tuší, kdo byl Dubček, těžko stravitelný. Se znalostí kontextu se však jedná o dle mého názoru skvělý snímek, který velmi věrohodně vykresluje tehdejší situaci. I přes mnoho kritiky směřované na (na první pohled) omezenou práci s hlavní postavou je film nadprůměrně povedený. Naopak více času věnovanému Krieglovi bych vnímal možná na škodu, protože bez důsledného vykreslení okolností a vztahů, které logicky zvyšuje čas vedlejším rolím, by film mohl působit jednotvárněji a nebavil by tolik. Co bych však vytkl, tak nevyužitý potenciál scén vzdoru v podání hlavního hrdiny, kde bych očekával významnější zapojení emocí a důrazu. Ústřední take home message vyznívá i dlouho po závěrečných titulkách - "co jsme měli udělat jinak? - Nepadnout na kolena a neposrat se". Byl jsem na promítání v neděli večer, končilo to k jedenácté hodině v noci a i přes to sedělo skoro celé kino bez hnutí až dojedou titulky (v doprovodu skvělé hudby). ()
Osobnost Františka Kriegla (1908-1979) si samozřejmě zasloužila vlastní film, protože dosavadní politická figurka, tak jak vyznívala v jiných filmech věnovaných srpnovým dnům, byla samozřejmě nedostatečná. Bohužel i tak jsme se opět dočkali jen rozšířeného pohledu na invazi, klasické obrazy doplnila Krieglova lékařská praxe a jeho dny v sovětském vězení, kdy se neúčastnil vyjednávání s Brežněvem. Minimální prostor dostala také jeho žena Riva (1908-2001). Ale abychom mohli docenit jeho postoj a abychom ho mohli alespoň částečně pochopit, musel by být natočen skutečný životopis haličského žida, který za republiky vystudoval na pražské německé univerzitě lékařství, ve 30. letech se zapojil do občanské války ve Španělsku atd. a to bychom byli teprve na začátku. 20. století se někdy nádherně zrcadlilo v osudech právě takových jednotlivců, jejichž cesty a motivace bychom měli lépe znát. Nikolaevův film je bohužel sotva dostatečný, herecké výkony Töpfra a Mauréry jsou výborné, ale celek je zkratkovitý a ničemu nepomáhá obsazení Jastrabana jako Husáka, pokud už ten stejný herec hrál Dubčeka a podobné lajdácké omyly. Muž, který stál v cestě je možná dobrý film pro někoho, kdo s tématem teprve začíná, ale divák, který kromě mnoha dokumentů zná také britskou Invazi, epizodu Musíme se dohodnout nebo již zmíněného Dubčeka, bude více kritický. ()
Jsem strašně rád, že František Kriegel má svůj film, protože dlouho mě to velebení Dubčeka a opomíjení Kriegla vysloveně srala a bral jsem to jako óbr historickou nespravedlnost. Kariérní komunista a skutečný zásadový chlap opravdu není to samé. Film jako takový na mě působil až příliš neutrálně směrem k české výpravě v Moskvě a ještě jsme z filmu cítili menší budget což je obrovská škoda, působil spíše televizně ne filmově. Na druhou stranu se může opřít o silně emotivní situace na který slyším. Škoda že miláček národa generalisumus Pavel nežil v té době, Husák by měl totiž velkou konkurenci. V této době dobrá připomínka, jak rusáci přistupují k ostatním národům kolem sebe Finskem počínaje, Maďarskem konče všichni máme vlastní bolestnou zkušenost. Ta naše je docela dobře ukázana v tomto filmu. ()
Asi půjdu proti proudu, ale tohle bylo o level lepší než Vlny. Postava Františka Kriegla je nesmírně zajímavá a pro mne až fascinující. I bez onoho slavného angažmá v rámci únosu našich politiků ruSSáky do Moskvy a jeho statečnému nepodepsání je jeho životopis opravdu neuvěřitelný. Jako vystudovaný lékař odjíždí ve třicátých létech do Španelska, kde se na straně interbrigadistů účastní občanské války. Po porážce republikánů odchází v hodnosti majora do Číny. Po pobytu ve francouzském internačním táboře, ošetřuje v Číně raněné v boji s japonskou imperiální armádou. Kvůli kritice čínského lékařství je převelen přímo k frontovým jednotkám. Z války se vrací domů až na konci léta, když válka v Pacifiku končí. Celou dobu věří komunismu, patří k tvrdému jádru soudruhů jemuž se nástup komunismu zdá příliš mírný a chtěl by revoluce dosáhnout v poválečném Československu rychleji silou. Po válce pracuje jako tajemník KSČ v Praze. Stojí za vznikem lidových milicí. Během Stalinských čistek a u nás Gottwaldových procesů proti sionistům v čele s R. Slánským (on sám měl také židovské předky) je zbaven funkcí a pracuje jako podnikový lékař v Tatře Smíchov. Po šílených padesátých létech začíná tušit, že se ona revoluce mající za cíl blahobyt lidstva se jaksi stále nevyvýjí tím správným směrem. Na začátku šedesátých let po smrti Gottwalda je rehabilitován a odjíždí na Kubu, kde jako lékař pomáhá budovat místní zaostalé zdravotnictví. Zasazuje se tam o celonárodní očkování dětí proti obrně, čím obrovským způsobem sníží jejich úmrtnost (tímto zdravím všechny přiblblé antivaxery!). Po návratu z Kuby, kde byl poradcem pro ministra zdravotnictví pracuje jako primář v Thomayerovce. V roce 1962 se stává členem ÚV KSČ. Postupně podporuje změny a reformu strany. To už se ocitáme v čase, kdy začíná tento film. V Moskvě odmítá podepsat a muselo mu být jasné co za to bude. ruSSáky i jejich myšlení znal moc dobře i způsoby chování totalitního aparátu vůči nepřátelům a zrádcům, k jehož vzniku sám doma výrazně napomohl. Jako starý muž a diabetik asi tušil, že je to pro něj v Moskvě konečná. I tak tohle rozhodnutí vyžadovalo mít neskutečné koule. Možná právě zde se někde zrodila myšlenka, že dosavadní cesta po které se ubíral a kterou sám s nadšením a ideály pomáhal dláždit vede do pekla. Po návratu z Moskvy je chvilku klid a v roce 1969 nastávají represe. Ve filmu to nezaznělo a nevím vůbec proč, ale stává se v roce 1977 jedním z prvních, co podepsali Chartu 77. Až do své smrti v roce 1979 je činný v opozičních silách. Jako uznejte, ale tenhle člověk má životopis, který by mnohdy nedal dohromady ani autobus plný lidí. Byl vzdělaný, zcela jistě odvážný, ale bohužel byl v mládí nakažen omamnou myšlenkou komunismu. Na stará kolena ale procitá, chápe, že je to celé jen špatná idea a nesmysl. Nakonec vědomně pracuje proti režimu, který v mládí pomáhal budovat. Mně to pro odpuštění bohatě stačí. I když opět jsem u toho, nepřijet ruSSáci, kam by to zde v roce 1968 dospělo? Ty komunistické reformy? Pořád by byla vláda jedné strany? Jak by byla garantována svoboda a demokracie? --- Tomáše Töpfera jsem už sakra dlouho hrát v ničem neviděl a o to více jsem si u jeho výkonu pošmákl. Super byl i Jastraban v roli svině Husáka. Nechápu, jak mu dnes někdo může nosit kytky na hrob a vzpomínat na jeho normalizovaný socík pod jeho vládou. Tam kde mi u Vln chyběl místy vrušený tep, tady se mi těch momentů dostávalo vícekrát. Perfektní byl i hudební podkres a film byl i výpravnější. Jen bych vytkl jednu věc a to se týká všech retro filmů. Je super, že ve filmech jezdí dobová auta. Všechny ty carevny a tráboši, žigulíky, moskviče... Jenže ta doba byla doba dobou nedostatku. Auta byla leckdy záplatovaná, doma bastlená. V ulicích se mnohdy proháněly ještě Aerovky a Pragovky pamatující válku. A ve filmech je každé auto jak z výrobní linky. Naleštěné, chrómy se blýskají, protože tak je filmařům majitelé veteránů zapůjčili... Je to trochu škoda, brát to v potaz, mohlo by to filmům dodat ještě dobovější šmrnc. Co ale zůstalo v původním hávu je Thomayerovka. Ta opadaná omítka na většině budov je i dnes původní a krom stád muflonů co se tam pasou se tam toho moc nezměnilo. Těch 120 minut mi uteklo jak nic. Tohle by se mělo pouštět ve školách. Bohužel mám dojem, že se na to koukali lidé, které téma zajímá, něco už o něm vědí a jen si doplňují informace, nebo si ty události chtějí připomenout. Takže z hlediska tolik potřebné národní osvěty asi nic moc. Přitom je nutno neustále připomínak jací jsou, byli a budou (pokud jim zase ta tupější většina naletí) komunisté svině a že pro ruSSa jesme stále jeho území. Území, kde zase probíhá kontrarevoluce, které se tak nějak kvůli Gorbymu utrhlo z jejich područí a které by bylo potřeba zase připnout k Mordoru. Dávám za 5 podpisů a tleskám. Tenhle film tu chyběl. * * * * * () (menej) (viac)
Komunistický převrat v osmačtyřicátém vyplynul i z reality tehdejšího života a dozvuků "sociální spravedlnosti" první republiky, rozuměj tvrdému kapitalismu, kde dělník byl zejména spotřebním zbožím. Zjednodušující pohledy nejen na onu dobu jsou dnes in. Takhle oklikou jsem se ale chtěl dostat k osobnosti Františka Kriegela, zapáleného komunisty, který právě komunistický převrat a následnou vedoucí funkci KSČ nadšeně podporoval. Iluze mu vzaly až právě události v osmašedesátém. Víc než trochu mne tu tedy pak zarazila jeho věta (ale mohu se mýlit), že chtěl vždy budovat demokracii a ne diktaturu. Diktatura proletariátu byla myslím jedním ze základních tezí KSČ jako takové, čili zrovna téhle formulaci se zdráhám věřit, působí spíš jako moderní až lehce manipulativní anachronismus, stejně jako výhradně démonické postavy Sovětů či až směšná zbabělost Bilakovy kliky. Ale to spíš jen tak na okraj. Jinak se Nikolaevovi jeho "Dny zrady" docela povedly, při sledování mi totiž hned naskočily ty Vávrovy a celá ta trilogie, kde si komunisté připsali hlavní zásluhy za osvobození Československa. Takže docela bych uvítal další dvě části, pochopitelně Sametovou revoluci a za pár let doufám i ve zfilmování čtvrté pražské defenestrace, která se v dohledné době odehraje ve Strakově akademii. Tomáš Töpfer mne pak nepřekvapil, civilní role, která mu skvěla sedla a byla radost se na tu jeho vyholenou ale neskloněnou hlavu dívat. on vůbec celý ten herecký ansámbl byl povedený. Třeba Švehlíkova kreace staré struktury Ludvíka Svobody a Jastrabanův až démonický Husák patří k tomu nejlepšímu, co se dá v současném českém filmu vidět. ()
Galéria (58)
Zaujímavosti (10)
- Část filmu tvůrci natočili na podzim 2021 v ukrajinské Buči. (HonzaBez)
- V úvodu filmu je citát: „Potomstvo nepochopí, proč jsem znovu museli žít v tak hluboké tmě, když už jednou nastalo světlo.“ Autorem je Sebastian Castellio – francouzský humanistický učenec, filozof a protestantský teolog. (sator)
- Adrian Jastraban se o Gustáva Husáka, kterého ve snímku ztvárnil, začal zajímat už během natáčení filmu Dubček (2018). Podle jeho slov jej zaujal velký životní oblouk, kterým si Husák prošel od mladické aktivity v církvi, přes oddanost komunistické ideologii, která ho nejdříve uvrhla do vězení, aby následně stanul na nejvyšším mocenském postu, až po potřebu se vyzpovídat v závěru života. Husák byl pro Jastrabana takřka vysněná role. Dodává k tomu: „Po svém obsazení do filmu Muž, který stál v cestě jsem chrlil na režiséra Petra Nikolaeva všechny možné informace, protože jsem měl Husáka opravdu nastudovaného. Dávali pak na mě pozor, abych ho ve filmu moc neobhajoval, protože by to neplnilo zadání scénáře. Snažil jsem se jen vyhnout černobílému pojetí, protože pro mě je zajímavější sledovat, jak slušný člověk, který sám zažil kruté zacházení, selže a začne najednou dělat hrozné věci. A v závěru života si to uvědomí.“ (Komiks)
Reklama