Nashville

Tento film o jednom víkende zo života ľudí z hudobnej branže vo svetovom hlavnom meste country Nashville (štát Tennessee, USA) je vďaka práci s postavami a so zvukom pozoruhodným dielom. Na poskladanie tejto mozaiky postáv, hudby, obrazov a zvukov použil Altman 16 nahrávok rozhovorov na vytvorenie zvukovej stopy, ako aj neustály pohyb kamery, rytmické prestrihy a komentáre v obraze i mimo neho. Osobitne pozoruhodná je úvodná sekvencia na nashvillskom letisku, počas ktorej sa predstaví všetkých 24 postáv. Je iróniou, že hoci film vznikol v roku 1976 ako oslava 200. výročia vzniku USA, odhaľuje práve temnú stránku tejto krajiny – rasové predsudky, sebectvo a vulgárnosť. 70% (15.08.2010)

Altman zdanlivo robí všetko preto, aby jeho Nashville nebolo vôbec jednoduché vydržať sledovať takmer tri hodiny. Slabé dejové linky, ich nie príliš jasná previazanosť, dlhé sekvencie, kedy počúvame celé piesne spievané v baroch a na veľkých pódiách. Napriek tomu sa na tento premyslený koncept rýchlo naladíte (aspoň časť publika vrátane mňa) a čas prestanete absolútne vnímať. Naopak začnete vnímať rôzne detaily (deja či mizanscény) a uvedomíte si dobre atmosféru v americkej spoločnosti polovice sedemdesiatych rokov. Ale bacha, pokiaľ nie ste fanúšikom country, tak toto nie je film, ktorý by mal v úmysle ho z vás spraviť. Ale ani ho nezačnete nenávidieť. (18.12.2019)

Společensky se angažovat? Proč ne? Altman ví, co chce říct a v průběhu filmu by to měl pochopit i divák, který není úplný ignorant. Nashville má výpovědní hodnotu, chvílí sice trvá zorientovat se v množství postav, ale pak už není problém sledovat všechny ty minipříběhy a lidské pachtění se za slávou. Bohužel to, na co jsem se hodně těšil a co zaujímá značnou část stopáže - písně - mě zaujaly asi nejméně, drtivá většina jsou nevýrazné country odrhovačky, textově nezajímavé, jedním uchem tam, druhým ven. ( oscarová "I´M Eeasy" je spolu se závěrečnou jednoznačně nejlepší ). Vzpomněl jsem si na Formanův Taking Off, kde byl výběr hudby perfektní, i když to byl rok 1971 a hippies ještě nebyli out. Proto nemůžu jít na vyšší hodnocení a taky proto, že Altman umí líp a Nashville nemá "filmovou" ( vizuální ) sílu. Ale těch 160 minut není vůbec úmorných a uteče kupodivu možná i rychleji než u jiných a lepších filmů. (09.06.2006)

Tvorbu Roberta Altmana teprve začínám objevovat (před měsícem jsem viděl Dlouhé loučení), zatím tak nemohu posoudit, nakolik je tahle částečně fiktivní dokumentární mozaika z „metropoly country music“ režisérovým (ne)typickým dílem. První půlhodina mě docela vylekala, když tu v nejedné scéně začlo mluvit přes sebe několik různých hlasů a mezi tím ubíhala řada spočátku jakoby nesouvislých útržků plného chaosu a odboček. Jenže záhy už jsem si ani neuvědomil, jak jsem byl naplno vtažen do dění, ve kterém jsem se s množstvím nahodile představených postav začal setkávat opakovaně, sledoval množství drobných příběhů a motivů, z nichž skoro každý dokázal něčím zaujmout, cosi předat a říct (až už je to chladnokrevně manipulativní manažer zpěvačky, honba za penězi v šoubyznysu, různé zákulisní intriky, zpěvačka bez talentu toužící po velké slávě či nešťastné incidenty během vystoupení), pomocí postavy redaktorky nahlédnout do slavného města i z různých stinných stránek... byť tohle všechno jsem bral spíše jako velmi zajímavý tematický exkus a druhý plán tohoto filmu, jehož hlavní klad pro mě spočíval v spoustě skvělé muziky. Zní tu prakticky neznámé a neobehrané country písně od podobně málo provařených interpretů, nicméně všechny tyhle songy (složené přímo pro film a odezpívány živě s kapelou!) dokázaly vytvořit jedinečnou a pohodovou atmosféru, navíc často svými texty (zejména v případě závěrečného gospelu It Don't Worry Me) zesilňovaly i určité poselství filmu. Možná to lze celé, jak tu někdo píše, brát i jako angažovaný politický film USA, ale tady mi to vzhledem k tomu, nakolik mě snímek upoutal a bavil po celou dobu, určitě nevadilo. "It don't worry me"... :o) [80%] (29.04.2022)

Dějová linka se dá charakterizovat jednou větou, ale srozumitelně ji přiblížit může zabrat celý večer. A nemýlíte se, dvě a půl hodinky tu zní country - a dvě a půl hodinky je Nashville fascinujícím filmem. U mě žádná vznešená nuda nebo epizodická sociální kritika, jak někdy Altmanovo dílo bývá označováno. Tady vážně stačí jen otevřít oči. (09.06.2006)