Cesta

„Některé věci se říkají těžko. Jsou těžké na vyřčení i na pochopení.“  Mám to s tímto filmem také docela těžké. Když jsem ho viděl poprvé asi před měsícem a půl, rozhodl jsem se nechat více doznít dojmy a podívat se ještě jednou. Dnes jsem se díval. Nevstřebává se snadno, spíše o to hůř, když se ještě našinci pletou tak podobné tváře snad všech dospělých mužských i ženských postav z řad Turků a že jich je! Sám bych tuhle Cestu označil za jeden z nejnáročnějších snímků, co jsem viděl (vedle některých Tarkovského filmů včetně Stalkera, na kterého jsem si tu občas vzpomněl). Dokud film vypráví příběh cesty několika vězňů na dočasné svobodě během svátků a setkávání se s rodinou, je to díky mnoha scénám, atmosféře jízd vlakem či autobusem (včetně různých zastávek a nočních cest) a také v pozadí znějící hudbě silný a podmanivý zážitek. Když se jeden z nich dostane domů a setkává se před barákem svého rodinného obydlí s ozbrojenou stráží, je to pocitově vcelku zdrcující... Když se v pozitivní chvíli před očima hrdiny objeví bílý cválající kůň na zelené louce, zatímco později sledujeme výjevy s těžkým broděním se stejné postavy velkým sněhem s tím koněm coby "povinnou" zátěží, vnímal jsem působivě zachycený kontrast mezi krátkou představou vězně o svobodě a temným procitnutím v těžké realitě. Ale když se v poslední půlhodině film překlopí do série různých výjevů, linek na přeskáčku, flashbacků a co já vím, čeho všeho (včetně častých výkřiků "Seyite!"), začal jsem se v dalším sledu celé této cesty opět ztrácet a vyvrcholení mě neuhranulo (spíše jen deprimovaně rozladilo). Tak mi nezbývá než hlásit, že je tahle cesta pro mě ve svém konci uchopitelná a nejsem si jist, nakolik šlo o záměr... přesto dávám 4. hvězdičku vzhledem k silnému zážitku a nezapomenutelné atmosféře z většiny filmu. [70%] (15.11.2022)

I když je celkem vidět, v čem je tenhle příběh silný, že je zde podtrženo, jak problematická společnost je, stejně jako je problematické v ní žít a snažit se žít s lidmi pod dohledem nefunkčního státu, nějak jsem se nemohl přimět, aby mě snímek bavil a abych o něm přemýšlel. Přesto se jedná o velmi kvalitní produkci, která mě akorát neoslovila. (05.12.2015)

Cesta - pět tragických epizod ze všedního života vychodoanatolskych vesnic vyprávěný s téměř bolestnou neutralitou. Nesoudi ani život Kurdů, ani jednání Turků. Ukazuje jen syrovou a drtivě působící skutečnost. Jeho pět hlavních postav by chtělo nějak uniknout světu strnulych norem, nikomu z nich se to vsak nezdaří... Scénář režisér psal ve vězení a film se musel natáčet tajně, i to jsou důvody proč na něj mrknout. :-) (01.09.2013)

Tenhle film neni lehký na sledování - technická kvalita je dost mizerná a začátek poněkud vláčnější a těžší k pochopení. Když se přes tyhle neduhy divák přenese ( i s podporou vědomí, jak film vznikal ), otevírá se skrz příběhy několika mužů a jejich rodin sice nepěkná, ale obohacující freska nelehkého osudu Kurdů v Turecku. Zvláště Seyyitova linie zaujme. 48. KVIFF (09.07.2013)

Málokterý režisér režíruje film, zatímco sedí ve vězení. Yılmaz Güney takto kupodivu realizoval svůj nejslavnější, byť dosud nedokončený film. Nejdříve došly peníze, pak zase chyběl čas, a když prozatímní sestřih vyhrál v Cannes, už to tak zůstalo. Takže byly odstraněny scény s jedním ze šesti hlavních protagonistů, kterých tím zbylo pět. Turecko i Kurdistán začátku 80. let má životními podmínkami blíž ke středověku než k současnosti a i vybledlá kopie po více než třiceti letech používání má větší sílu než většina současné filmové produkce (90%). (12.07.2013)