Monstrum

Nejprve ho doma dostatečně psychicky vyždímal, aby si pak třeba na části jeho těla pošmáknul k večeři. Než policejní hlídku upoutá velký umělohmotný barel a hlavně silný mrtvolný zápach, který se line z jeho bytu (prý mu lekly rybičky), svede v něm mladý černoch boj o holý život. Sice napáchá hned několik chyb, ale uteče... Celé je to detailní, depresivní a děsivé pomalé. A to je teprve začátek. Média mají žně, ale my se dle očekávání vracíme na úplný začátek. Léta páně 1966 a malý Jeffrey Dahmer je častým svědkem rodičovských hádek. Matka silná neurotička, otec často nebýval doma, přesto se Jeffovi snažil věnovat. Ten byl melancholickým samotářem, kterého s postupem let víc a víc fascinovala mrtvá zvířata. Sbíral je u silnic, kde každou chvíli našel nějaké přejeté. Doma na nich různě experimentoval, pohled na vnitřnosti pro něj byl zdrojem vzrušení. Když se TO stalo poprvé a případně zopakovalo, Jeffrey to o sobě věděl, hledal stabilitu, snažil se s tím pracovat a potlačovat to, ale okolí ho v tom jaksi „nechalo“. Přesto tvůrci opakovaně vytvářejí prostor pro záblesky empatie. Řada neúspěšných pokusů (vystřízlivět, dostudovat, zkusit to v armádě) i série špatných rozhodnutí pokračují. Líbí se mi i pečlivé sociální a dobové zakotvení příběhu. Stejně jako linie policejní necitlivosti, která se opakovaně vrací na scénu. Komunita cítí, že ji roky nikdo nevyslyšel (sousedka Glenda by mohla vyprávět). Zároveň se mi zamlouvalo, že se tvůrci po čase rozhodli obrátit perspektivu, odsunout Jeffa na čas na vedlejší kolej a zaměřit se na jizvy v okolí. Co zanechal na své rodině, na rodinách obětí, na sousedech. I když jakmile Jeffreyho vyvedou v poutech, psychologická sonda do života několika lidí „poté“ je už poměrně zdlouhavá. Evan Peters byl u mě prozatím hlavně vyšetřovatel Colin, který v Mare of Easttown kryl záda Kate Winslet. Tentokrát se dá očekávat, že za jeho výkon padnou nějaké ty nominace. (07.11.2022)

Tohle se mi ještě v životě nestalo, abych na nějaký seriál po zhlédnutí myslela každý každičký den a přemítala o něm pořád dokola a dokola. Myslím, že se s tímto počinem Murphy dostal na vrchol své režisérské kariéry a ač mě jeho dřívější úctyhodné dvě řady American Crime Story posadily taky slušně na zadek, příběh Jeffreyho Dahmera vytvořen jeho pohledem mě v podstatě nenechává spát doteď. Absolutně jsem nečekala, že by na mě mohl mít seriál pro Netflix takový dopad. Z 90% za to ale může nepochopitelně brilantní a naprosto dechberoucí výkon Evana Peterse a jeho ne/výrazové brýlové hraní. Od srdce doufám, že za tohle uvidí nějakou cenu, protože mě nenapadá nikdo na světě, kdo by si to momentálně zasloužil víc. Nejen proto, že muselo být extrémně těžké zahrát a vžít se do někoho, kdo má na svědomí tak nelidské činy, ale i proto, že Jeffrey Dahmer je tak neuchopitelná osobnost ať už kvůli své inteligenci, postoji k tomu, co udělal a jak byl schopen o tom poměrně otevřeně mluvit. Tento seriál mě donutil pustit si snad všechny rozhovory s Dahmerem na YouTube, které byly k nalezení, protože mi to mozek prostě nebere a zároveň mě celý ten příběh strašně přitahuje. Faktorem, proč jsem ale tak poznamenaná je i naprosto podmanivá a hypnotizující hudba Nicka Cavea, skvěle vybrané osmdesátkové soundtracky a to, jak hloubkově to bylo celé napsané, natočené a nabídlo to i tolik potřebné zrcadlo tehdejší americké společnosti a zvrhlému policejnímu systému. Samozřejmě by pro mě jako hororového hltače bylo explicitnější gore třešničkou na dortu, ale chápu důvod, proč tomu tak nebylo vzhledem k respektu k pozůstalým a myslím, že to na škodu vůbec nebylo, protože tento seriál je hrůzostrašný a dokonale depresivní i bez násilí. Už ho zapínám podruhé, protože herecký koncert Evana Peterse se mi zažral pod kůži tak znepokojujícím způsobem, že mi asi přivodil jakýsi druh platonického stockholmského syndromu. Úplně se mi vrací vzpomínky na základku, kdy jsem ho milovala v American Horror Story jako Kita Walkera a měla ho všude na tapetě. Neuvěřitelný, bezkonkurenční, dechberoucí Evan. (04.10.2022)

Příběh Jeffreyho Dahmera jsem vždy vnímal jaksi osobně.. Jako tragický příběh citlivé a vnímavé lidské bytosti, která se z jakýchsi nejasných příčin svezla po klesající spirále až do nejtemnějších bažin existence, kde se zakázané fantasie, realita a noční můry kolektivního nevědomí společnosti setkaly v jednom neudržitelném a pro drtivou většinu lidí nepředstavitelném, mikrosvětě. Dahmer byl jedinečný, protože nebyl psychopat (alespoň ne podle klasických diagnostických nástrojů) a jeho případ otevírá mnoho nepříjemných otázek o temnotě v každém z nás.. Téhle sérii se dá vytknout mnohé. Od jakéhosi pokrytectví kdy tvůrci (i skrze scénář) proklamují, že nechtějí Dahmera povyšovat na popkulturní ikonu, přitom se Netflix dlouhodobě veze právě na vlně popularity fenoménu sériových vrahů. Přes ne úplně jasnou strukturu vyprávění (ty nahodilé skoky v čase působily spíše jako hra na efekt, než jako něco co by bylo důležité pro dějový oblouk). Až po ne úplně přesvědčivé roubování rasových motivů do příběhu. Navzdory těmto neduhům se ale seriálu podařilo nejen vystavět důstojný pomník obětem (minimálně z takové té přiblblé, akademicko-korektní perspektivy) a představit tento příběh jako vrstevnatou socio-psychologickou mozaiku, ale i (možná neúmyslně, nebo jen nepřiznaně) vykreslit Jeffreyho jako jednu z obětí sebe samého. Jako tragicky romantického antihrdinu, který se, ke svému zděšení, stal vším o čem tajně snil.. Úžasné jsou snad všechny dialogy Dahmera s otcem (který byl podle všeho v reálu komplikovanější osobou než seriál naznačuje). Peters hraje tak, že se z toho jednomu tají dech (ikdyž si nejsem úplně jistý jak se jeho interpretace kryje s reálným vystupováním J.D.). Cave-Ellisovský soundtrack doplněný hitovkou Please dont go, krásně tvoří náladu i atmosféru. Kombinace spíše krotkého vizuálu a explicitních zvuků je nápaditá a funguje překvapivě dobře. (28.09.2022)

Ač to má řadu moderních klišé, které už se v novodobé tvorbě, speciálně té pod taktovkou Netflixu, prostě objevovat musí, drží se značně reality a reálného JD příběhu a je to opravdu silné kafe i bez krve a detailů. A to nejen co se týče JD činů, ale také všeho kolem, od špatné práce policie, bezmoc sousedů, křesťanství, až po značný fan klub a prodeje autogramů. Seriál jako celek funguje skvěle, těžce se na něj kouká a zároveň se od něj nejde odtrhnout. Každý zde hraje tak jak má, ale Peters zde má definitivně svou životní roli a hodně bych se divil, pokud by nezískal žádné ocenění. (01.10.2022)

Po všech dílech zůstávám na 3* a fakt mě to nebavilo. Jeho případ znám a díky dokumentům i trochu víc, ale tohle byl za mně úplně zbytečnej seriál. Tohle si přímo říkalo o eRkovej přístup a natočit jak psychologický, tak brutální životopisnej horor. Hodně věcí si Murphy vycucal z prstů a přitom šlo o věci, který jsou pro případ absolutně nerelevantní. Co mě kurva zajímá, že celej barák kde Dahmer žil spí na chodbě? A takových věcí je tam hromada. 3* a.k.a 55% (24.09.2022)