Tažní ptáci

V souvislosti s filmem Ikarův pád jsem Menšíkův herecký výkon nazval tím nejlepším, jaký jsem v životě viděl. V Tažných ptácích si pro sebe podobný titul uzmul Vlastimil Brodský, který ztvárnil roli alkoholika Fendrycha, který se místo snahy o léčení oddává snění o létání a přemýšlení o tom, zda se vlastně má pro koho léčit a pro koho se svými démony bojovat. A také v roli mefistotelovského našeptávače a přesto přítele v jednom. Společnost mu dělá Vladimír Menšík jako ten rozumný, který má i díky své schopnosti být nad věcí na povel celý pokoj č. 2, pedantický cholerik Josefa Somra, bezstarostný Pavel Zedníček a intelektuál v podání Eduarda Cupáka, který svůj úděl bere s pochopením pro své chyby i pro svou neschopnost je neopakovat. Pokládám si otázku, o kolik tato verze Přeletu nad kukaččím hnízdem předstihuje svého oscarového kolegu. (04.04.2022)

Ikarův pád na druhou. Výtečné, ještě syrovější pokračování filmu, ve kterém bravurní Menšík dostává posilu v řadě dalších výtečných českých herců. Ať už je to Eduard Cupák, Josef Somr nebo Vlastimil Brodský, který tu vytváří možná jednu ze svých nejsilnějších rolí. Scéna u klavíru, ve které svádí Kára nerovný boj s pokušením, patří k těm, na které se prostě nedá zapomenout. A není jediná. Tažní ptáci jsou zkrátka další z nezapomenutelných televizních klenotů, který navíc odhaluje jak tragicky hlouboko padla televizní tvorba o 30 let později, kdz se potácí někde mezi brakem, paskvilem a klinickou smtí a to přesto, že není omezena žádnými tehdejšími mantinely. (14.09.2013)

Stejně dobré a možná i o chlup lepší než první díl - tady zahrál nejen Menšík, ale hlavně Brodský. Bróďa byl skoro na ránu, jakl měl celou tu léčbu s prominutím u prdele a bylo mu fuk, kdo ty jeho průsery odnese. Nenávist Somra k němu jsem tedy docela chápal. Menšík je opravdu perfektní a nejlepší jsou jeho jedovaté hlášky. 83% (14.05.2011)

Oproti mnohem celistvějšímu Ikarovu pádu působí Tažní ptáci epizodičtěji, skoro až seriálově. Příběh se odehrává ve stálých konfrontacích, přičemž mimo Káru a Fendrycha (a snad ještě Karlíka) nejsou postavy hlouběji prokresleny a (personalizované) prostředí léčebny – a koneckonců i venkovního světa působí panoptikálně: role všech jsou předurčeny a jakýkoliv čin či chování se zdají být pouhou recidivou – osobnostní jednoznačnosti. Necelistvost prohlubuje i rozštěpení příběhu na dvě dramata, jejichž průnik je vzhledem k závažnosti jejich spojení, podán poněkud úzce: odbývá jej teatrální výstup polepšujícího se, po němž následuje nový pád. Menšíkovo a Brodského herectví je ovšem odzbrojující a nezbývá než litovat, že z třetího filmu zůstal jen scénář. Tažní ptáci jsou skvělí právě jen jako druhý díl trilogie, přechod od strhujícího počátku k jistě neméně děsícímu konci. Torzo. (21.02.2017)

Velmi mě zajímalo jak se budou dál vyvíjet osudy alkoholika Káry a jeho rodinny. Začátek mě tolik neoslovil. Prostředí protialkoholické léčebny bylo holé, až příliš z něho čišela televiznost a čekal jsem že bude drsnější. Hanzlík mi navíc tentokrát připadal jako protivný suchar. Pak to ale opět sklouzlo ke kvalitnímu alkoholickému dramatu a emoce opět začaly fungovat. Vladimír Menšík zde byl zase za hodného člověka který ale svůj boj s alkoholem nedokáže vyhrát. I když jsem mu to znovunabytí lidské důstojnosti tak přál. Vlastimil Brodský předvedl neméně skvělý výkon v neméně pozoruhodné postavě něžného alkoholika který je přesvědčen že člověk může létat. Těšil jsem že se příběh těch dvou nějak uzavře a byl jsem zvědavý jak. A nějakého konce jsem se nedočkal, což mě dost mrzelo. Bez Vladimíra Menšíka by se ovšem třetí pokračování skutečně realizovat nemohlo. Slabší čtyřka. (20.11.2019)