Rekonstrukce
Reconstituirea
The Reenactment
Réžia:
Lucian PintilieKamera:
Sergiu HuzumObsahy(1)
Rekonstrukce režiséra Luciana Pintilie patří k nepozoruhodnějším dílům rumunské kinematografie posledních let. Příběh filmu je zasazen do nepříliš vzhledného venkovského prostředí, kde se za přítomnosti prokurátora, milicionáře, starého profesora, hostinského, kameramana a několika dalších osob rekonstruuje incident, který tam v restauraci vyvolali dva studenti. Protože Mají ve škole dobrý prospěch, je sice upuštěno od běžného trestu, ovšem musí zopakovat své provinění před kamerou, aby tak vznikl výchovný film pro mládež. Celá akce je soustředěna najedno místo, čas filmový zhruba odpovídá času reálnému, vše probíhá na rozhraní grotesknosti stále je však přítomen vážný podtext, jenž plně propukne až v tragickém závěru. Je to výjimečný film, který vytříbenou sevřenou formou tlumočí myšlenku lidské lhostejnosti, zbabělosti, hlouposti, stádnosti,jak dílo výstižně charakterizoval jistý filmový kritik. Film byl uveden na VI. MFF v Pesaru 1970. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (18)
Prostý příběh podaný velice civivilně. V popředí není velká akce, hodně místa dostává síla okamžiku vystižená dokumentární kamerou. Postrádala jsem ten kousek navíc, něco, kvůli čemu bych chtěla pustit si film znovu. Rozhodně pozoruhodný snímek, který stojí za vidění. Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií ()
Vrcholné dílo rumunského filmu natočil Lucian Pintilie podle knihy Horii Patrasca, který byl očitým svědkem popisovaných událostí. Jednodenní historku o dvou mladících obviněných z výtržností, kteří jsou poté nuceni na místě za přítomnosti filmového štábu incident znovu přehrát, se už ze svojí podstaty více nabízí zpracovat do podoby filmu. Vyjádření k despotickým, opresivním praktikám totalitního režímu je tu zároveň komentářem estetických imperativů socialistického realismu, který nahlížel umění jako v první řadě užitkové, návodné a bezvýrhadně sloužící stranou prosazovaným idejím. Formálně odvážný snímek přetváří události v něco víc než jen izolovanou tragickou frašku: důmyslné využití zvuků/ruchů bouřícího obecenstva sledujícího fotbalové utkání (nacházející se kdesi na pomezi diegeze) dává jednotlivým momentům nečekaně silný náboj. Přestože se děj odehrává na odlehlém místě, je nám neustále připomínáno, že je doslova veřejnou arénou – kolbištěm společnosti. ()
Krom Formana tu je na hony znát Passer. A některé passerovské momenty bych zkracoval. Napětí mezi idiocií těch co se už spustili se systémem a dětskou hravostí obou mladých protagonistů také nedrží celou dobu. Dnes už je absurdita plíživější - snad jen policie a armáda dodnes dostává svému jménu stejně. Film je nesmírně hravý technologicky - ba bych řekl drzý. Godard se může jít schovat. A ano: závěr je tu hnusný stejně jako je tu ženství idiotské. Vše to v oné hrůze vidí snad jen zcela zničený, vyblitý starý profesor. Šmah závěru mi evokoval cosi jako Popel a démant. Divadlo národa v kostce. Silné komparzy v závěru! Festovně manýristická ruchová stopa! ()
Dostať jednoduchý a geniálny nápad na filmové plátno vyžaduje aj veľkú mieru a cit pre diváka. Významný rumunský režisér sa nechal unášať dĺžkou nepodstatných záberov ( cievka v kamere...), inde zase nedokázal pritvrdiť emocie ( záver mohol byť ešte silnejší ). Určite sa však jedná o zaujímavý film. Lepší priemer. ()
Pokud jsem dal Formanovi za první české filmy pět hvězd, pak tady nemohu váhat. A to i když zníněné Formanovy filmy jsou zábavné, a tady si to divák musí protrpět. Je to ale jedna báseň: nápad, scénář, řežijní vedení postav (nejen hlavních, ale i vedlejších, od mladé dívky v bikinách, zmateného učitele, až po horský potok a rozletivší se husy), zvuk (fotbal, popmusic) a - a asi především - " la morale de cette histoire" (moji Rumuni tomu rozumějí)... ()
Galéria (3)
Fotka © Filmstudio Bucuresti
Reklama