Hrdinové ve člunu

Co si budeme povídat, je to standardní sportovní kýč, ve kterém jsou namíchané všechny ingredience charakteristické pro daný žánr. A když píšu všechny, tak tím myslím opravdu všechny. Nicméně jedno se Amíkům musí nechat. Oni dokáží podat zábavným způsobem jakékoliv sportovní klání a udělat z něj napínák, při kterém hlavním hrdinům mačkáte všechny palce. Veslování mě bytostně nebaví a přepínám ho i ve chvílích, kdy jedou naši o ty nejcennější medaile. Ale tady jsem jen seděl a s vykulenýma očima fandil partě outsiderů, kteří dokázali dojít až na vrchol. A konečně jsem trochu docenil roli toho otrokáře, co na ně ze zádi huláká. Tak příště bych se rád třásl nervozitou třeba u orientačního běhu. 75% (16.04.2024)

Žužu Žorž tentokrát odolal dozajista brutálním tlakům degresivních bolševiků na „historickou věrnost a korektnost“ a přeqapivě neosadil předválečnou univerzitní veslici osmi černými bukanýry a nějakou tou přesilnou muženou, liberálně jim dominující u kormidla. Já vím, je to hnus a čirá demagogie takto nechutně zkreslovat dějiny, nicméně i tak se jedná o velmi příjemný, hezky natočený a poměrně dobře zdramatizovaný standartní sportovní retrofilm. V něm se Žorž sice přičinlivě snažil vyžehlit to rasistické, misogynní a homofobní fiasko alespoň třicetisekundovým olympijským zakňučením Džesnýho Twouby, jenž hrdinně zběhl zpod bitche otrokáře a v barvách Spojených sráčů elegantně vyběhl i s Ádou, když tenkrát uběhal všechny ty Übermensche a krutě proškrtal říšské eugenické tabulky, aby se za odměnu mohl málem vrátit na bavlníkovou plantáž, ovšem v kontextu filmu to vyznělo spíše jako rasistický vtip na sjezdu BLM. Prostě zase jednou musím hrábnout po pevných čtyřkách! (27.03.2024)

Užil jsem si každou vteřinu, přesto mi k plnému 5tihvěždičkovému zážitku něco trochu chybělo, jedná se o takový typický životopisný film, opravu jak podle učebnice, ale na tom není určitě nic špatného, přesto ale nějaký moment překvapení bych ještě ocenil. Ale moc prosím všechny tvůrce, obsazujte více Calluma Turnera, ten kluk má neskutečný talent a já bych si ho přál vídat více. (07.03.2024)

We were never eight. We were one. Klasicky příběh o tom kterak se podceňovaný tým dostal z nuly až na vrchol. Tentokrát jde o americký univerzitní veslařský tým, který v době recese a v předvečer druhé světové války vybojoval zlato na olympiádě v Berlíně v roce 1936. Silný příběh, nicméně v Clooneyho režii mu hlavně v první polovině chybí tempo a dá mu dost práce aby diváka alespoň trochu vtáhnul. Druhá polovina je sice o něco lepši a finální závod nepostrádá dynamiku, ale nic to nemění na tom, že bezmála dvouhodinová stopáž je tenrokrát moc. Špatný film to rozhodně není a fanoušky veslování nejspíš potěší, ale v Clooneyho režijním portofoliu patří do té slabší poloviny…60% (06.02.2024)

Upřímně tedy netuším, nakolik se tvůrci drželi skutečných událostí, nicméně je pravda, že mě to celé spíš přišlo jen jako pohádka, která se nechala jen velmi zlehka inspirovat dozajista zajímavou a silnou sportovně historickou událostí, s jejíž věrohodností je to tu ovšem hodně za hranicí uvěřitelnosti. Kdo by totiž věřil story o osmi studentech, co první den ani neví, jak se drží pádlo a přesně za rok poté vyhrají Olympijské hry. Já tedy rozhodně ne, a myslím, že nebudu ani zdaleka sám, nicméně pokud se dokáže potencionální divák od tohoto dojmu oprostit, tak tu máme docela slušnou podívanou, která má vážně co nabídnout. Celý ten příběh je tedy odvyprávěn ve záživném tempu, bez nějakých zbytečných odboček, samotné závody jsou pak zpracovány výrazně a napínavě, a velmi silným prvkem tu jsou i jednotlivé postavy, které vesměs působí sympaticky a moc se mi i líbilo, jak se k sobě kluci chovali, té partě prostě nešlo nefandit. Za opravdu výraznou pak lze považovat výpravu a atmosféru, které film hodně oživují a oslovili mě i emoce, které též musím rozhodně označit za funkční. Hrdinové na člunu je zkrátka působivé sportovní drama, které má co nabídnout a čím bavit. (17.05.2024)