Idol

Jasně, měla už v tu dobu za sebou dvě pavoučí dobrodružství, ale dosud dětskou hvězdu Zendayu udělala až Levinsonova Euforie. Také filmová kariéra Lily-Rose je zatím hodně dietní (holt nestihla tátovu silnou éru), nicméně je jasné, že The Idol ji vystřelí nahoru. Protože je skvělá. Tím ale pozitiva víceméně končí. A vůbec nejde o to, že Sam Levinson popustil uzdu svým choutkám. Výsledek ani neřekne nic skutečně zajímavého o moderním showbyznysu. Místy to vypadalo, že tvůrci mnohé nechali na podlaze střižny či jeden den řekli hercům skrze uchopení svých postav to a druhý den zase tamto. K zásadním přetáčkám muselo docházet. Přitom první epizoda dopadla docela fajn: zpěvačka Jocelyn se snaží vrátit na výsluní, evidentně bojuje se svými démony (nejasný vztah k mrtvé matce, pochybnosti o sobě samé, strach z autorit, vrtkavost vztahů k vlastnímu týmu…), v jednom klubu potká jeho majitele, který se se svým „týmem“ nadaných hudebníků přesouvá do jejího domu a pomáhá jí s nalézáním nových (nejen hudebních) poloh. Brzy je patrné, že Levinsonovo zalíbení v rochnění se v psychickém stavu mladých dívek mělo v Euforii podstatně pevnější švy. Místy je to strhující, kamerově i hudebně pohlcující, vzápětí divné až úsměvné. Sledování vedlejších postaviček zbytečné a zdlouhavé, do sebe zahleděný art místy nudí a pan Sobota-Neděle se dočká převrácení mocenské hry. Hodně bradavek, hodně luxusu a božský pohled na Lily-Rose. Ale také rozpačité přešlapování, tematická nepevnost či divný charakterový vývoj postav… (24.07.2023)

První dvě epizody mi vlastně nepřišly vůbec špatný, protože i přes všechny jejich problémy jsem je bral jako obdobu toho typického mainstream popového songu, tedy přeleštěná paráda, která nemusí dávat smysl, či působit uvěřitelně, hlavně že baví. Ale po nich začal seriál prudce upadat a já si začal uvědomovat, že touto perspektivou to ani moc vnímat nemůžu, protože se v jejím duchu Idol nejenže nedrží, ale ještě bych tím všechny jeho neduhy přehlížel, což si nezaslouží. Sam Levinson tady opakuje své největší chyby z minulosti, zase si vybral projekt, ve kterém rozpracovává zajímavá a relevantní témata, jenže kvůli své potřebě vizuální exhibice a rádoby kontroverze je výsledek pouze kamerovým cvičením a vágní přehlídkou samoúčelných sexuálních scén. Těch je tam zbytečně moc, už třetí člověka nudí, u čtvrté začíná cringovat a další rovnou přeskakovat, jelikož celku nijak nenapomáhají a pouze ubírají prostor, který by šlo využít k důslednějšímu prozkoumání problematiky využívání a sexualizace mladých popových hvězd nebo nechutně komercializovaných mocenských struktur v hudebním průmyslu. Scénář však trpí dál, v Idolovi je až moc zřetelně vidět, že Levinson s Weekndem a Fahimem v prvních epizodách rozestavěli postavy na šachovnici, ale už nevěděli, jakými tahy tuto přestylizovanou hru dohrát, každou další epizodou docházelo k většímu rozpadu koherence, čemuž nepomohlo ani rozhodnutí na poslední chvíli seriál ukončit už pátou epizodou a ne šestou, jak bylo plánované. Dojem tomu všemu ještě kazí i slabý weekndův herecký výkon, který ve své roli tajemnem opředeného dominantního vůdce kultu nevzbuzuje kýžený respekt, ale nežádoucí pobavení u jeho mrtvolných pohledů a otřepaných hlášek, jejichž hloubka je spíše dno. HBO mělo šanci vytvořit satirickou studii nejvyšší hudební smetánky, místo toho dodalo produkt, který stejně jako jeho hlavní hrdinka má za úkol vypadat sexy a nespoutaně, čímž bohužel ztrácí na své atraktivitě a autenticitě. (04.07.2023)

Ono je vlastně úplně jedno, jestli to má být sexy, nebo jestli to má naopak vzbuzovat nevoli. Levinson nezvládá ani jednu polohu, ať už jí zamýšlel jakkoli. Je jedno i fakt, že tohle provokování ( rádoby ) “na hraně” a nucená zkaženost je k smíchu a může zaujmout tak maximálně neodkojené publikum. Provokovat se musí umět. Je jedno i to, že The Weeknd volal v souvislostech po Verhovenově Základním instinktu, přitom je to blíže jeho průseru Showgirls ( ty ale svou trapností alespoň bavili natolik, že si divák nemohl být jistý, zda v tom nebyl úmysl ). Co už trochu vadí je fakt, že postavy mají maximálně dvourozměrný charakter a procházejí si “vývojem” jak se tvůrcům zrovna v dalším střihu hodí, čímž se nemůžeme vůbec bavit o hereckých výkonech, protože nedávají smysl. Vadí i dialogy, které se dají sotva vydržet. Co ale vadí nejvíc je fakt, že tento showbiz sondující ( wannabe )provokativní art k smrti nudí ( tvářící se smrtelně vážně ) a dá se steží vydržet ( pouze ze studijních důvodů ). Kdyby jste náhodou něco nepochytili, píseň v podkresu vám to vysvětlí. Nebojte. Velkolepá sračka, která si svůj tak moc chtěný status kultovní nakonec zaslouží. Jen z jiných důvodů, než tvůrci zamýšleli. Subjektivně za dvě hvězdy mezi tím vším co vzniká. Pokud se budeme bavit o A-listu, je to čistá jedna. (05.07.2023)

Jsem solidně nadšený. A přesně, překvapují mě hlavně herecké schopnosti všech zúčastněných, a hlavně u Weeknda, u kterého jsem se bál že se tu jako autor bude snad snažit prodat se jako nějaký macho borec... a přitom ukázkově jede high functioning sociopata a borderline politováníhodného slizáka, který ale zároveň je uvěřitelně charismatický, inteligentní a svým způsobem citlivý, což v závěru i převažuje natolik, že skoro začne vzbuzovat soucit. Celkově se mi velmi líbí že tu ukazují nejen bahno i hedonismus showbusinessu (ne že bych se na to netěšil, že), ale zároveň jak extrémně schopní a umělecky kreativní ti lidé dokáží být. A jak brutální power struggle to je mezi producenty, šílenými umělci, i hvězdičkami které plynule přechází z duševní zlomenosti do control freak manipulativnosti. Lily-Rose Depp je nejen brutálně pěkná a příjemně nestydlivá, ale hlavně se potatila i v tom hereckém talentu. Škoda že je těch dílů tak málo... ale zas to aspoň dost rychle uteče. A ještě větší škoda je že není mnohem víc podobných filmů a seriálů co dokáží o sexu vyprávět bez příkras. 8/10 (10.09.2023)

3/10 Dávam tomu benefit of a doubt, že nežijem v Hollywoode a vily Los Angeles a život hviezd poznám len z filmov a kníh, ale aj tak sa mi nechce veriť, že všetko je tam také pusté. Veď okolo tých hviezd sa musia točiť desiatky ak nie stovky ľudí. Maximálne nedôveryhodné po stránke scenáru, dialógov i hercov, odtrhnuté od hocičoho ľudského a to bez toho, aby to vyzeralo, že to tematizuje utrhnutie smotánky od bežného života. Mala to byť kritika hviezd? Mala to byť fantázia o tom, že Leslie Van Houten zmanipuluje Charlesa Mansona? Nefunguje to ako satira, nefunguje to ako náhľad do Hollywoodu, nefunguje to ako žánrová variácia na hollywoodske kulty, nefunguje to absolútne v ničom. Veľký fail, navyše na pomery HBO (a Levinsona, ktorý točil fenomenálnu Euphoriu) je to vizuálne podpriemerné. (11.07.2023)