Saltburn

Příjemná nečitelnost, kdo je (je-li) v excentricky snobském zámeckém přepychu anamorfní patologický lhář či sexuálně vyšinutý manipulátor v jednom, se s blížícím koncem žánrově drolí a pointa zanechává spíš prázdno, jelikož psychologické jemnokresby talentovaného pana Ripleyho nedosahuje. Fantastický Barry Keoghan a ambiciózní Emerald Fennell to dohánějí stylově opulentní dekadencí někdy až za hranou samoúčelnosti ("artový" formát 4:3) – kdesi mezi 3 až 4 *. (25.04.2024)

Možná to mám špatně, ale v některých scénách s pošahanou bohatou rodinkou z pompézního šlechtického sídla (Drayton House poprvé ve filmu) mi připomínalo Buñuelův Nenápadný půvab buržoazie. Nádherná kamera a zajímavé dějové zvraty, které naštěstí nakonec ozřejmí zkratkovitá vysvětlivka pro blbečky. Skvělá závěrečná scéna Oliverova triumfálního tance. (16.01.2024)

Jak já se těšil a ona je to jenom taková honipéřina Emerald Fennell. Snaha šokovat a vzít si to nejlepší z filmů jako je Talentovaný pan Ripley. Přijde mi, že už se netočí nic jiného než tyhle ''společenské satiry'' z vyšší společnosti. Barry Keoghan má sice hlavní roli ušitou na míru, ale několik obzvláště explicitní scén mě přesvědčilo, že už ho asi nikde jinde nechci vidět. Zároveň mě také bavily určité popkulturní reference včetně povedeného hudebního soundtracku, ale celkově je to hodně málo. Rozhodně se jedná o osobitý autorský kousek s několika šokujícími momenty, ale dokud se Emerald Fennell neuklidní, tak to nebude nic pro mě. (29.01.2024)

Emerald Fennell je prostě paní režisérka a nemůžu se dočkat na další její počiny, protože mě opět naprosto dostala. Nejhorší je, že jsem postavu Barryho Keoghana chápala a vlastně jsem s ním i soucítila bez ohledu na to, co všem udělal. A přesně tohle Emerald prostě umí. Je to slabší než její prvotina, to rozhodně, ale kvalitu, gradaci, moment překvapení to pořád má a dokázala si to udržet. (19.02.2024)

Plytká tiktokizace Pana Ripleyho, která jde za každou cenu po explicitní dřeni, aniž by kdy držela pohromadě nebo se alespoň náznakově zabývala psychologií postav, které jsou tak spíš loutkami pro cokoliv, co zrovna vypadne z "the twisted mind of Emerald Fennell". Otázka, proč by kdokoliv bral Barryho Keoghana pod křídlo, když od první chvíle vypadá jako maniak, je nakonec tou nejméně palčivou. Abych pochválil alespoň nablýskaný povrch, muselo by to mít vůbec nějaký tvar. 10 % (18.11.2023)