Buzíci

Docela povedené road movie se zloději, výtržníky a sexuálními štvanci Dewaerem a Depardiem. Ti kluci jsou tak zlí a zvrácení, že si je člověk docela oblíbí. Miou-Miou chudinka, by pořád souložila ale nemá orgasmus a o tom se točí minimálně polovina příběhu. Jeanne Moreau tu vykouzlí roli staré děvky propuštěné z vězení, což neobyčejně bravurně zvládla. Končí poměrně děsivě, což nechci prozrazovat. Je to až moc otevřený snímek na tehdejší dobu se skvělou hudbou, něco, co člověka zaujme i když otevřenosti a násilí je tu příliš. Nebo tak akorát, nevím tehdy jsem chodil do 4. třídy a žil v ulitě komunismu. (22.02.2010)

Pravá francouzská umělecky zpracovaná zábavná podívaná. Bertrand Blier je velmi neotřelý tvůrce, o čemž mě přesvědčil už u snímku Merci la vie! Buzíci jsou ztřeštění, některé situace jsou zahnány do stavu ad absurdum, ale od začátku do konce jsem se výborně bavil. Duo Depardieu-Dewaere funguje skvěle a Miou-Miou podává svůj životní výkon. A nedivím se, že si s Dewaerem spolu začali, byť to teda moc vesele nedopadlo. Skvělý francouzský film, doporučuji všemi deseti. (02.10.2016)

Můj názor přesně souhlasí s Pohrobkovým, pokud ho ale zrcadlově obrátíme. Oba dva týpkové byli nechutní, odporní, po skončení filmu v člověku zůstane tak maximálně pocit hnusu. Jestli tohle má být komedie, tak já jsem papež (pro rozptýlení pochybností, papež fakt nejsem), tohle se jakémukoli humoru zdaleka vyhnulo. Bych chtěl vidět místní komentátory, co tomu dali vysoké hodnocení, jak by hýkali nadšením, kdyby se těmahle lidskýma odpadama setkali ve skutečnosti. Jak by se asi cítili, kdyby jednoho o půlnoci ošetřili a druhý by je coby poděkování okradl o peníze s temnou výhrůžkou, že když mu je nedají, navštíví jejich děti v ložnici. Ale je pravda, možná mezi náma běhají lidi, kterým se líbí, když jim někdo ukradne motorku, když je nevybíravě obtěžuje ve vlaku, kde cestují s kojencem, když je navštíví u nich doma a trošku je před sexem profackují... Navíc příběh ani moc nedrží pohromadě po logické stránce, je to přehlídka blábolů. Třeba ona "holičova přítelkyně" pochází patrně z jiné galaxie, netečně poskytne sex komukoli, kdo si řekne, nabídne i tomu, kdo si neřekne a maximálně ji vytočí doběla, když ji při tom nepolíbí. Ti dva s ní zacházejí hrubě, postřelí ji do nohy a ona jim přesto znova otevře, když ji přijdou navštívit. Pořád se jich pevně drží, i když ji párkrát vyráchají v potoce. Dál, kdo pochopil, proč se ona postarší dáma střelila do pohlaví, ať se přihlásí. Patrně si chtěla vynahradit to, že přestala menstruovat, já vím, zní to jako blbost, ale nic lepšího mě nenapadá. Taktéž bych poprosil, ať mi někdo vysvětlí, proč po sebevraždě téhle maminy ti dva počkají na jejího syna a odvedou ho k sobě kamsi na venkov (kde sebrali ten dům zůstává taky záhadou). Taky mi není jasné, kde vzala policie jejich popis a fotky po tom zastřelení policisty, a proč je začala stíhat až v tomhle momentu a né už při té události v hotelu, která musela připadat nezávislému pozorovateli jako jasná vražda. Ále, co bych se tím dál zabýval... Z filmu by měl zkrátka radost maximálně Frojd, protože režisér pojal příběh jako splnění svých sexuálních přání - potkat dívku, co dává každému, a zaučit nevinnou šestnáctiletou. (27.08.2013)

Óda na bohémství a nespoutanost po francouzsku. Ujetá podívaná s obskurně černým humorem sice balancuje na hraně nechutnosti a perverze, avšak nikdy její hranici nepřekročí. Bertrand Blier provokuje, dráždí, ale neexhibuje a nesnaží se za každou cenu šokovat. Dík tomu jsou Buzíci i po těch letech svěží podívanou, která dokáže zaujmout i bez nálepky "kontroverzní". 85%. (16.11.2013)

Pubertální a přihlouplé. Chce to být uměním podobně jako třeba o dva roky pozdější porno Šokující! (1976), ale nakonec to nevypovídá vlastně o ničem. Primitivní sexuální fantazie mladého nadrženého muže, který musí žít ve spořádané maloměstské společnosti, a přitom sní o sexuálních orgiích a nespoutaném životě zvířecí spodiny. Blier, jako typický představitel "Gauche caviar" se naváží do kapitalistické společnosti (všichni maloměšťáci jsou ustrašení, bez koulí (Les Valseuses - název filmu znamená vulgárně varlata, koule), zatímco oba hrdinové ty koule mají), a jako správný prachatý francouzský socialista obdivuje lumpenproletariát. Naprosto neřeší, že v reálu jsou jeho postavy tragické - třeba postava hraná Miou-Miou nejspíš byla zneužívána někým blízkým v dětství. Shrnuto: Buzíci jsou mužským předchůdcem Padesáti odstínů šedi. Vydělaly, protože hodit sexuální fantazie na plátno vždy vynáší. Hvězdu za Jeanne, která se snaží svoji tragickou postavu prožít, ale hloupý scénář ji toto úsilí kazí. (22.07.2021)