Kondomédia

"Tys dal chlapovi růžový svetr ??" - "Je to homosexuál a měl svátek !!" ;) Geniální Francis Veber jako jeden z mála režisérů vždy dokázal uchopit na první pohled zajímavé a jednoduchoučké, byť často do jisté míry kontroverzní, téma a vytvořit kolem jeho často velmi vtipné, ač primitivní a naprosto banální, elementární myšlenky hodnotný příběh, který nikdy nenudí a téměř vždy se honosí vpravdě francouzskou zábavností v podobě ostré kritiky, která však svým nutným moralizováním nikoho nerozčiluje.. Je nutné přiznat, že se mu to daří tu s větším tu s menším úspěchem, leč právě Veberovy komedie patří k tomu nejlepšímu, co Země Galského kohouta zejména na přelomu století v rámci žánru vypustila do světa.. A nejinak je tomu s Le Placard, protože tahle komedie staví na svižnosti, údernosti a vtipnosti dialogů, tradičně i Cosmově sountracku, byť tentokrát vše táhne nad hladinu průměru zejména skvostné herecké obsazení, z něhož jako majáky ční Daniel Auteuil, který mě nesmírně překvapil svým komediálním potenciálem a jehož výraz mě prostě dostal, i dokonalý Gérard Depardieu, jehož citlivý buzerobijec Félix Santini velmi mocně asociuje jeho nejzábavnější roli z dalšího Veberova nezapomenutelného snímku Drž hubu !! (29.08.2013)

Je to hezká komedie. Taková ta, kde se člověk spíš směje dialogům a tomu, jak se lidi tváří... Nesmál jsem se vyloženě nahlas, ale bylo to strašně milý. A není to pushy ani nějak nátlakově korektní. Navíc to má skvělej soundtrack od Vladimíra Cosmy, která zní jak z pecek s Richardem nebo Funesem ze 70. let. (07.02.2021)

1. Toho hlavního hrdinu (dále "HH") fakt nechápu, se mu splnil sen každýho pracujícího člověka - tj.dostat výpověď s odstupným, který v socialistický Francii bude určitě daleko tučnější než u nás - a on kvůli tomu taak vyvádí, místo aby skákal radostí tři metry do vzduchu, chce skákat z deprese dvacet metrů dolů. 2. Musím pochválit režiséra za perfektní výběr představitele HH, on skutečně čučel jak holub, jak to trefně vyjádřila ta jeho kolegyně, vyvaloval oko, natáčel hlavu a koukal ze strany. Já to musím vědět, páč jsem na holuby odborník, pozoroval jsem je každý den ráno v pět, jak se mi natřásaj na parapetě. Škoda, že to "čučení jak holub" není obecně příznakem homosexuality, aspoň by ta generace na mým parapetu byla poslední. 3. Celý děj filmu by se dal shrnout do výroku "Když nejsi teplej, jsi mrtvej". Jinak ještě k těm holubům: málo se to ví, ale vzhledem k tomu, že maj oči po stranách hlavy, vidí jenom do boku, nevidí dopředu nebo dozadu. Což jako nevadí, když pochodujou po zemi nebo dělaj čurbes na parapetech, ale zásadní problém by to byl při letu. Neboť aby viděl dopředu, musel by mít holub furt natočenou hlavu o 90 stupňů, čímž pádem by ale neviděl do stran (ale zase viděl dozadu) a měl by větší odpor vzduchu, páč jeho hlavička rozhodně není kulová. Čímž pádem je jasný, že překážky musí odhalovat jiným způsobem než zrakem, a já na to přišel. Vědci se už dlouho dohadujou, proč holubi houkaj, když by správně podle čítanek a jiné literatury pro děti měli pouze vrkat. Přinesli celou řadu vysvětlení (maskujou se za sovy, aby odehnali ostatní ptactvo od krmiva; jsou zblblí současnou moderní dobou a opičej se po lokomotivách; učej se anglicky a zarazili se u jistýho tázacího zájmena), ovšem ani jedno není správné. Holubi houkaj, páč pak podle ozvěny poznávaj, jak daleko jsou od překážky. Čehož jsem fikaně využil, páč jsem hlava otevřená, a od jistý doby mi už na parapet nesedaj a houkaj naštvaně u sousedů, se kterýma moc nevycházím, takže je to win-win. Napadlo mě totiž tu ozvěnu zesílit, aby si ti holubi už dvacet metrů od okna mysleli, že jsou u něj. Takže si myslej, parapet je tu, sednou si do vzduchu, kterej je moc dlouho neudrží, takže pak si na zemi třou naražené šišky, svět se jim úplně převrátí a oni odcházejí zmatení raději pěšky do úkrytů, aby vymýšleli filozofická zdůvodnění, proč svět není takový jako je. No a tu ozvěnu jsem zesílil jednoduše, napsal jsem do Pentagonu a oni mi za ofrankovanou obálku poslali nazpátek pár štítků, co má ten jejich neviditelnej bombardér na povrchu. Jednoduchá úvaha: Když jedna strana dokonale pohlcuje jakýkoli vlny, druhá strana je bude naopak perfektně odrážet! Takže jsem je dal do okna obráceně než jsou na tom letadle a už se jenom směju. (14.05.2016)

Překvapivě chytrá komedie, která není o homosexualitě, ale spíš o předsudcích mnohých heterosexuálů. Francois se začne chovat jako muž až ve chvíli, kdy to od něj nikdo nečeká. Nejde o žádnou ztřeštěnou taškařici, kde má prim Depardieu. Naopak, je to spíš úsměvná konverzačka, ve které se bez moralizování, nebo pochlebování obnažuje stará pravda, že často je lepší své okolí zaujmout třeba i negativně, než být nevýrazný a nezajímavý... neviditelný. (23.03.2022)

„Nic proti homosexuálům nemám.. Ten buzerant!“ Hláška ředitele Rocheforta symbolizuje to šťourání do lidského pokrytectví, ale i přes poměrně inteligentní a nijak agresivní humor se nemohu zbavit dojmu, že se z potenciálu falešného vyautování a následného „odkopávacího“ vlivu na okolí dalo vytěžit víc. Divím se, že dosud nevznikla americká předělávka, kde by se role Auteuila chopil Steve Carell a na pozici „buzerobijce“, co rád šišatý míč, by ztrácel heteropůdu pod nohama Ferrellovic Vilík.. (10.11.2022)