Kondomédia

1. Toho hlavního hrdinu (dále "HH") fakt nechápu, se mu splnil sen každýho pracujícího člověka - tj.dostat výpověď s odstupným, který v socialistický Francii bude určitě daleko tučnější než u nás - a on kvůli tomu taak vyvádí, místo aby skákal radostí tři metry do vzduchu, chce skákat z deprese dvacet metrů dolů. 2. Musím pochválit režiséra za perfektní výběr představitele HH, on skutečně čučel jak holub, jak to trefně vyjádřila ta jeho kolegyně, vyvaloval oko, natáčel hlavu a koukal ze strany. Já to musím vědět, páč jsem na holuby odborník, pozoroval jsem je každý den ráno v pět, jak se mi natřásaj na parapetě. Škoda, že to "čučení jak holub" není obecně příznakem homosexuality, aspoň by ta generace na mým parapetu byla poslední. 3. Celý děj filmu by se dal shrnout do výroku "Když nejsi teplej, jsi mrtvej". Jinak ještě k těm holubům: málo se to ví, ale vzhledem k tomu, že maj oči po stranách hlavy, vidí jenom do boku, nevidí dopředu nebo dozadu. Což jako nevadí, když pochodujou po zemi nebo dělaj čurbes na parapetech, ale zásadní problém by to byl při letu. Neboť aby viděl dopředu, musel by mít holub furt natočenou hlavu o 90 stupňů, čímž pádem by ale neviděl do stran (ale zase viděl dozadu) a měl by větší odpor vzduchu, páč jeho hlavička rozhodně není kulová. Čímž pádem je jasný, že překážky musí odhalovat jiným způsobem než zrakem, a já na to přišel. Vědci se už dlouho dohadujou, proč holubi houkaj, když by správně podle čítanek a jiné literatury pro děti měli pouze vrkat. Přinesli celou řadu vysvětlení (maskujou se za sovy, aby odehnali ostatní ptactvo od krmiva; jsou zblblí současnou moderní dobou a opičej se po lokomotivách; učej se anglicky a zarazili se u jistýho tázacího zájmena), ovšem ani jedno není správné. Holubi houkaj, páč pak podle ozvěny poznávaj, jak daleko jsou od překážky. Čehož jsem fikaně využil, páč jsem hlava otevřená, a od jistý doby mi už na parapet nesedaj a houkaj naštvaně u sousedů, se kterýma moc nevycházím, takže je to win-win. Napadlo mě totiž tu ozvěnu zesílit, aby si ti holubi už dvacet metrů od okna mysleli, že jsou u něj. Takže si myslej, parapet je tu, sednou si do vzduchu, kterej je moc dlouho neudrží, takže pak si na zemi třou naražené šišky, svět se jim úplně převrátí a oni odcházejí zmatení raději pěšky do úkrytů, aby vymýšleli filozofická zdůvodnění, proč svět není takový jako je. No a tu ozvěnu jsem zesílil jednoduše, napsal jsem do Pentagonu a oni mi za ofrankovanou obálku poslali nazpátek pár štítků, co má ten jejich neviditelnej bombardér na povrchu. Jednoduchá úvaha: Když jedna strana dokonale pohlcuje jakýkoli vlny, druhá strana je bude naopak perfektně odrážet! Takže jsem je dal do okna obráceně než jsou na tom letadle a už se jenom směju. (14.05.2016)

Typický koktejl klasické komedie a jemného moralizování od Francise Vebera, tentokrát se skvělým Danielem Auteilem v hlavní roli a doslova skvostným Gérardem Depardieu v... V druhé hlavní roli. Český název je vrchol nevkusu, ale nebojte se, film takový není ani na setinu vteřiny.___P.S. Také dabing se povedl. (19.10.2014)

Je to hezká komedie. Taková ta, kde se člověk spíš směje dialogům a tomu, jak se lidi tváří... Nesmál jsem se vyloženě nahlas, ale bylo to strašně milý. A není to pushy ani nějak nátlakově korektní. Navíc to má skvělej soundtrack od Vladimíra Cosmy, která zní jak z pecek s Richardem nebo Funesem ze 70. let. (07.02.2021)

Originální název filmu Le Placard je vysvětlen na záčátku filmu, kdy soused říká Pingnonovi, že musí "sortir du placard" - opustit skříň, což je francouzský výraz pro "coming-out". Takže pokračování Pingonových eskapád není komedie, ale(a) psychoterapie jednoho ušlápnutného bezvýznamného účetního; (b) satira na změnu pracovních zvyklostí a na vlnu politické korektnosti. Depardieu si sice může zařadit svoji postavu k tomu lepšímu v jeho filmografii, ale jinak je Le Placard přeplněn pozitivním duchem a změnou, zatímco komedie zmírá v koutku na nedostatek kyslíku. (27.11.2010)

"Jsem v penzi a moc zábavy si neužiju. Hodí se mi každý nezaměstnaný sebevrah." Kdybych měl někdy práci, kterou bych miloval, tak bych taky mohl být gay. A to přesně do chvíle, kdy by mi vedení na hlavu nasadilo růžovej kondom a poslalo mě do průvodu exhibicionistů. To bych se hned přiznal k heterosexualitě, osouložil bych slečnu Bertrandovou a šel bych si se Santinim zahrát ragby. Slušňák Pignon na tohle naštěstí nemá koule, takže jsem si mohl užít ten průvod, báječný změknutí Santiniho, provokace šprýmaře Guillaumeho i skvělý srovnání skóre s exmanželkou. Tam už ty koule evidentně byly a já měl o zábavu postaráno. (31.03.2022)