Můj strýček z Ameriky
Mon oncle d'Amérique
My American Uncle
Réžia:
Alain ResnaisScenár:
Jean GruaultKamera:
Sacha ViernyHudba:
Arié DzierlatkaHrajú:
Gérard Depardieu, Nicole Garcia, Pierre Arditi, Marie Dubois, Geneviève Mnich, Catherine Frot, Brigitte Roüan, Héléna Manson, Jean Dasté, Alexandre Rignault (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Renaisův film Můj strýček z Ameriky je věnován Henrimu Laboritovi, vědci, zabývajícímu se behaviorismem, který vychází z těchto tezí: "Pro bytost je jediným důvodem bytí být, to znamená udržet si svou strukturu, udržet se při životě, bez toho není bytí." Do tohoto dokumentárního rámce, v němž Laborit prezentuje a laboratorně dokládá své ideje, Resnais začleňuje osudy tří fiktivních postav, přičemž každá z nich reprezentuje jiný společenský kontext. Vzniká tak dialog různých "textů", který rozšiřuje možné pohledy na skutečnost.
Osudová setkání. Ctižádostivý Jean, původem z měšťanské rodiny, pracuje jako ředitel zpravodajství velkého rádia. Opustí svou ženu a děti kvůli Janine, mladé herečce, jejíž rodiče jsou přesvědčení komunisté. Jejich vztah ale skončí dva roky poté a Janine odchází na venkov, kde pracuje jako návrhářka... Tam se setká s ředitelem textilky Reném, který pochází z venkovské katolické rodiny. Do příběhů vstupuje ve své vlastní roli biolog Henri Laborit, který na základě pokusů na krysách vysvětluje určité zákonitosti lidského chování. Boj, útěk nebo zábrany, každý reaguje podle primárních podnětů.
Film je ověnčen mnoha mezinárodními cenami, na MFF v Cannes 1980 získal snímek Velkou cenu poroty a cenu FIPRESCI.
(oficiálny text distribútora)
Videá (1)
Recenzie (28)
První film s Alainem a jsem v rozpacích, protože je to jeden z těch svojských režisérů, kde se vám jeho filmy budou líbit a nebo je hodíte do koše s tím, že to není nic pro Vás. Takhle jsem to cítila já. Zvláštní zajímavý proletenec vztahů, který se postupně rozvíjí a kde se mně osobně líbily vsuvky s Jeanem Gabénem. Zkusím ještě nějaký jiný film s tímto režisérem a pak se rozhodnu. Zatím lepší trojka.......zatím..... ()
Radšej by som schuti volil od Resnaisa, Hirošimu, moju lásku, či aj Vlani v Marienbade, ako do seba zahľadený - Môj strýko z Ameriky, s mojim ranným, obľúbeným - Gérardom Depardieu, ktorý bol, akýsi, bez nálady ! Jedine, čo ma zaujalo, boli strihové vsuvky s hercami francúzskej kinematografie, t.j - ich filmy, ktoré parádne zapadali do filmovej kompozície, velikáni, akými sú, Jean Gabin a Jean Marais, tak to diváka posúva do inej dimenzie ! Vlastne - strih, je v tomto prípade dosť prospešný, lebo nielen strihač, ale aj režisér, si museli napozerať francúzsku klasiku, ktorú potom vkomponovali do snímku - Môj strýko z Ameriky + a aby to do seba všetko pekne zapadalo, to musela byť poriadna fuška ?! Celý film, je strašne depresívny, odťažitý, zvláštny, nikdy som mu neprišiel na chuť, no snažil som sa, aby sa to zmenilo, ale ešte, keď k tomu pripočítam vyčerpávajúce horúčavy, tak mám aj ja, po nálade. Vidím na ňom množstvo pozitívnych vecí, od réžie, strihu, kamery, až po herecké výkony, ale čosi ma na ňom znechucuje... Je to film s niečim, aj bez ničoho. Existenciálny a vzťahový film, takto by som vystihol DVE hlavné charakteristiky filmu, ktorý si asi, už nikdy viac v živote nepozriem ? Bez toho otáznika, prosím, patrilo by sa vymeniť, za výkričník !!! ()
No tak tohle je solidni sracka. Ono by to bylo vicemene slusne natoceny drama, sledujici zivoty tri ruznejch postav, jenze to by si film nesmel hrat na nakej dokument. Kdyz to je ciste drama, tak to ujde, nic extra, ale da se to, jednotlivy postavy zijou svoje zivoty, obcas jsou spokojeny, obcas se trapi a krome toho, ze je obcas bordel v zbytecne velkym poctu postav a ze se vlastne nedeje nic extra zajimavyho, tak se na to divat ja. Jenze reziser do toho cpe naprosto stupidni vedecky kecy o lidskym chovani, bud jen jako hlas vypravece, nebo sem flaka rovnou nejaky dokumentarni sceny a to nejen, ze rusi tu normalni filmovou lini, zaroven je to proste mega nudny a otravny. Nezachrani to uz ani docela kvalitni herci v cele s Depardieuem. Proste dvouhodinova intelektualni nuda. ()
Za jakým účelem píšu tento komentář? Co tím sleduji? V uspokojení které ze svých tužeb doufám? Člověk je tvor sobecký, sebestředný a bezohledný. Ostatní lidé jsou pro něj pouze schody k jeho úspěchu. Kdesi v nitru je asi opravdu každý egocentrikem. Také Henri Laborit, vědec a vypravěč příběhu, dodávající tomuto dramatu sociopsychologický přesah. Prvních třicet minut jistě mnohým připomene Amélii, resp. její alternativní verzi, kterou nenatočil snílek, nýbrž logik. Postavy nedostávají žádný prostor k „volnému“ vyjádření, veškeré dění shrnují jejich „to jsem já a tohle mám rád“ monology mimo (velmi svižně stříhaný) obraz. Mít film hodinu a být celý koncipován takto, žasnu nad Resnaisovou genialitou. Tato dlouhá a zábavná část je bohužel jenom úvodem ke vcelku konvenčnímu dramatu. Po předchozí „přednášce“ jej sice nelze vnímat jako kteroukoliv jinou vztahovou studii (nikdo nic nedělá bezdůvodně a my víme proč), ale lehké žánrové osvěžení, nespočívající jenom v zakomponování Laboritových teorií, by místy zdlouhavým, stokrát slyšeným dialogům prospělo. Za originální pokus o prolnutí fiktivního dramatu a (laboratorně) ověřených faktů Strýček tak jako tak zaslouží nadprůměrné hodnocení. 80% ()
Celkem vzato příjemný edukační intertextuálně laděný postmoderní film, zakládající se nejen na Laboritově evoluční psychologii, či teorii chování, ale vůbec na fungování našeho mozku. Stále novější (stále ovšem jen rudimentární) poznatky nás více a více utvrzují v tom, že to, čemu říkáme "já", je pouze vazalem vlastního mozku. - Zajímavý byl i jiný pokus (ne zde): Člověk měl stisknout stopky, kdykoli si zamane. Když je stiskl, zjistilo se, že mozek k tomu dal příkaz už o "něco" dříve, tj. vyřešil tento problém sám. - V tom smyslu má ovšem i "umělá inteligence" svůj smysl.... Shodou okolností jsem viděl film znovu, zvedl hodnocení a ocenil i jemný vtip, který celou tuto eskamotáž provází. ()
Reklama