Môj strýko z Ameriky

Tak toto je pravy art -takyto Resnais ma byt, takto sa maju tocit artove filmy. Pacila sa mi myslienka : Pre bytost je jedinym druhom byti existovat - potreba jedla, pitia, spanku - udrziat si strukturu, udrzat sa pri zivote, bez toho nie je bytie. Co ma napadne, ked sa povie ludia ? vyrachtane kurvy .....kazdy si ide sam za seba, bez ohladov a bezcitne. Spat vsak k Resnaisovi. Reziser tu rozvija pribeh 3. fiktivnych postav, kde si kazda jedna podla seba a hlavne za seba. Takto ma vyzerat pravy art, pre mna spolu s Prozretelnosti 1977 je toto najlepsi Resnais . 88 % (02.10.2018)

Radšej by som schuti volil od Resnaisa, Hirošimu, moju lásku, či aj Vlani v Marienbade, ako do seba zahľadený - Môj strýko z Ameriky, s mojim ranným, obľúbeným - Gérardom Depardieu, ktorý bol, akýsi, bez nálady ! Jedine, čo ma zaujalo, boli strihové vsuvky s hercami francúzskej kinematografie, t.j - ich filmy, ktoré parádne zapadali do filmovej kompozície, velikáni, akými sú, Jean Gabin a Jean Marais, tak to diváka posúva do inej dimenzie ! Vlastne - strih, je v tomto prípade dosť prospešný, lebo nielen strihač, ale aj režisér, si museli napozerať francúzsku klasiku, ktorú potom vkomponovali do snímku - Môj strýko z Ameriky + a aby to do seba všetko pekne zapadalo, to musela byť poriadna fuška ?! Celý film, je strašne depresívny, odťažitý, zvláštny, nikdy som mu neprišiel na chuť, no snažil som sa, aby sa to zmenilo, ale ešte, keď k tomu pripočítam vyčerpávajúce horúčavy, tak mám aj ja, po nálade. Vidím na ňom množstvo pozitívnych vecí, od réžie, strihu, kamery, až po herecké výkony, ale čosi ma na ňom znechucuje... Je to film s niečim, aj bez ničoho. Existenciálny a vzťahový film, takto by som vystihol DVE hlavné charakteristiky filmu, ktorý si asi, už nikdy viac v živote nepozriem ? Bez toho otáznika, prosím, patrilo by sa vymeniť, za výkričník !!! (24.06.2016)

Zvláštní film... Zajímavý obsah nezáživnou formou... (?) - nebo že by podivný obsah brilantní formou... (?) . . . >Podvědomě< cítím, že tohle dílo mistra >hlubokých myšlenek< A.R. mi (dnes?) nějak nesedlo... Vědomě pak vím, že nepochybně nejde o nějaký >průměrný< film, který by si zasloužil průměrné hodnocení... A tak snad jen za všechnu tu symboliku, kterou - ač unaven (i délkou filmu) - vnímal jsem tedy "podvědomě" víc, než vědomě příběh(y) středostavovských francouzů někdy z konce sedmdesátých let... Budiž! Forma zvítězila nad obsahem... Problematické hodnocení za problematickou filmovou studii věcí lidských... :-/ - - - P.S. Tentokrát jsem doopravdy rád tomu, že ostatních (zatím) osm hodnotících (5.12.2007 - 23:45) vyzdvihlo i beze mne tenhle film do >červených< sfér... ;-) (05.12.2007)

No tak tohle je solidni sracka. Ono by to bylo vicemene slusne natoceny drama, sledujici zivoty tri ruznejch postav, jenze to by si film nesmel hrat na nakej dokument. Kdyz to je ciste drama, tak to ujde, nic extra, ale da se to, jednotlivy postavy zijou svoje zivoty, obcas jsou spokojeny, obcas se trapi a krome toho, ze je obcas bordel v zbytecne velkym poctu postav a ze se vlastne nedeje nic extra zajimavyho, tak se na to divat ja. Jenze reziser do toho cpe naprosto stupidni vedecky kecy o lidskym chovani, bud jen jako hlas vypravece, nebo sem flaka rovnou nejaky dokumentarni sceny a to nejen, ze rusi tu normalni filmovou lini, zaroven je to proste mega nudny a otravny. Nezachrani to uz ani docela kvalitni herci v cele s Depardieuem. Proste dvouhodinova intelektualni nuda. (04.02.2010)

Za jakým účelem píšu tento komentář? Co tím sleduji? V uspokojení které ze svých tužeb doufám? Člověk je tvor sobecký, sebestředný a bezohledný. Ostatní lidé jsou pro něj pouze schody k jeho úspěchu. Kdesi v nitru je asi opravdu každý egocentrikem. Také Henri Laborit, vědec a vypravěč příběhu, dodávající tomuto dramatu sociopsychologický přesah. Prvních třicet minut jistě mnohým připomene Amélii, resp. její alternativní verzi, kterou nenatočil snílek, nýbrž logik. Postavy nedostávají žádný prostor k „volnému“ vyjádření, veškeré dění shrnují jejich „to jsem já a tohle mám rád“ monology mimo (velmi svižně stříhaný) obraz. Mít film hodinu a být celý koncipován takto, žasnu nad Resnaisovou genialitou. Tato dlouhá a zábavná část je bohužel jenom úvodem ke vcelku konvenčnímu dramatu. Po předchozí „přednášce“ jej sice nelze vnímat jako kteroukoliv jinou vztahovou studii (nikdo nic nedělá bezdůvodně a my víme proč), ale lehké žánrové osvěžení, nespočívající jenom v zakomponování Laboritových teorií, by místy zdlouhavým, stokrát slyšeným dialogům prospělo. Za originální pokus o prolnutí fiktivního dramatu a (laboratorně) ověřených faktů Strýček tak jako tak zaslouží nadprůměrné hodnocení. 80% (11.10.2008)