Jean od Floretty

Marcel Pagnol ve svém románu inicioval hodně silný archetypální příběh a režisér Claude Berri (specializující se na adaptace velkých francouzských románů - mimo Živé vody adaptoval i Zolův Germinal) ho vhodně rezonoval a rozvrstvil - motiv člověka bojujícího proti intrikám svých bližních (zde nepřejících sousedů), v archetypu hada zahřívaného vlastní hrudí, i transgenerační pomsty patří k těm základním prvkům lidské empirické výbavy. Nezměrným přínosem je navíc zřejmě nejlepší role Gérarda Depardieu... Ve své jednoduchosti převelice silný příběh a stejně silný film, jehož vázaným pokračováním je druhý, neméně dobrý, díl nesoucí poetický název Manon od pramene... (26.08.2008)

Klasický příběh o lidské závisti a falešném přátelství. Nádherný snímek, ve kterém Gérard Depardieu doslova exceluje. Velice příjemné bylo sledovat Depardieův optimismus a entuziasmus v jeho zemědělském snažení. Těžký život, ve kterém se střídají vítězství a prohry vyvrcholí velmi tragicky. Opravdu film pro milovníky filmu a silných příběhů. Film pro diváky s citem. (15.10.2012)

Jean od Floretty a Manon od pramene, dvoudílná sága z francouzské Provence, kde obě části vytváří k dokonalosti vypilovaný celek. Bohužel však ona titěrná detailní práce, všechna čest, samosebou, vedla nakonec k čitelnosti srovnatelné s prachobyčejnou předvídatelností všech dějových zákrutů. U Floretty tenhle fakt teprve zvolna vyplouvá na povrch a opojení zejména krásnou kamerou a hereckými výkony zúčastněných hvězd francouzského filmu tedy jasně převažuje. Nepolíben předlohou jsem navíc vůbec netušil, zda směřujeme k tragédii či happyendu, tady ona pozdější průzračnost událostí příštích obzvlášť a velmi příjemně nefungovala. Tedy téměř vivat a čtyři zářící hvězdy. Viděno během Season Challenge tour 2015 (19.09.2015)

Rozhodně lepší než Tatínkova sláva, nicméně jsme se s manželkou nemohli zbavit dojmu, že ačkoli je zde vyprávěn dramatický příběh vraždy, nenávisti a posedlosti získáním vody, styl vyprávění je stále idylický a jaksi nezúčastněný jako v Tatínkově slávě. Kromě toho mi dojem kazilo nelogické chování postav. Jean by si za své vyběhnutí k místu exploze bezesporu zasloužil Darwinovu cenu. A opravdu by mě zajímalo, zda by někdo – jinde než ve francouzském románu – uvolňoval jím ucpaný pramen, pokud by se důkladně nepřesvědčil, že jeho bývalý majitelé odešli. (27.04.2017)

První část filmové balady zasazené od předhůří Alp. Kdo film neviděl a nechce znát obsah, ať dál nečte. :o) Odvíjí se zde doslova hra na život a na smrt. Ugolin zvaný Kohoutek je prosťáček, který se nadchne pro pěstování karafiátů, nemá ale na svém pozemku dost vody. Jeho strýc je ochoten zakoupit vedlejší pozemky s pramenem, leč narazí na neochotu u majitele. Při potyčce ho smrtelně zraní. Pozemek dostává synovec, hrbatý syn Floretty se kterou se César dřv znal. Oba dva začnou splétat ďábelský plán, jak sousedovi dopomoci k neúrodě s nadějí, že se odstěhuje a pozemek jim prodá. To se nakonec stane, když Hrbáč za dramatických okolností umírá. Malá Manon je svědkem, jak Ugolín s Césarem obnovují zasypaný pramen. Více v komentáři u filmu Manon od pramene. (29.12.2014)