Husár na streche

Dala bych o hvězdičku víc, kdybych neměla problém s poněkud rozpornou, byť pochopitelnou morálkou těch krásných, mladých, buřičských hrdinů. Romantičtí nadlidé, s vervou bojující za nadosobní ideály, hlavně rozkošný husarský plukovníček, se jaksi nehodlají v jiném, rovněž nadosobním zájmu podřídit nejnutnějším hygienickým opatřením. Jenomže jiná obrana proti choleře než izolace neexistovala. Doslova jsem sebou znechuceně cukla, když milostivá paní Juliette Binoche pohladila svou zdravou (nemocnou?) ručkou dítko u stolu, aniž si vůbec připustila možnost, že tohle se opravdu nedělá. Škoda, realismus tak u mě silně překonal romantické opojení. Jinak však moc pěkná podívaná! (05.01.2011)

Naprostá špička francouzského historického filmu z poloviny devadesátých let. Dobrodružný romantický příběh s pevným scénářem jako skála vytváří naprosto úžasnou velkorozpočtovou kostýmní podívanou podpořenou úžasnou kamerou se smyslem pro sebemenší detail, jakou umí snad jen francouzská kinematografie. Příběh se odehrává v roce 1832, tedy v době, kdy severní Itálie bojovala za nezávislost proti mocnému Rakousku. Italští vlastenci se dostali až do jihovýchodní Francie, kde zrovna zuřila morová epidemie. A co se tam všechno odehrávalo, snad ještě nikdy nebylo tak zobrazené, jako v tomto snímku. K tomu velkolepá výprava, spousta množstevních scén, typický francouzský humor, svěží tempo a jedinou vteřinu nenudící část. Zkrátka a dobře, je to ten styl filmu, které Francouzi točili někdy v sedmdesátých letech. Máme tu mladého, jak sám o sobě říká, čestného muže a mladou osamělou dámu, kteří hýbou celým dějem. Svým způsobem je to příběh o přežití v nelehké době, který svým pojetím v jistém smyslu po divácké stránce fanoušky tohoto žánru přitahuje. Po dlouhé době skutečně skvostné dílo. (15.12.2019)

Impulzivní Ital s ocelovou imunitou a umíněná, bledá aristokratka na předlouhé cestě kouzelnou přírodou. Zobrazení epidemie cholery bylo bezchybné, ležící těla s kamenným obličejem a průzračnýma očima ležela vždy na správných místech a naaranžována tak, jak měla být, aby vyvolala úzkost. Nicméně stopáž mi přišla neúměrná tomu, co se ve filmu dělo. Kouzlo film má, ale neobsahuje žádný skvostný moment a střihač měl trochu zaúřadovat. (14.10.2011)

Poetický film s kouzlem romantických zátiší a všedně překrásných krajin, ve kterých voní každodenní prožívání domova. Pamatujete? Kdo žil, ten skutečně existoval. Film se skvělými hereckými výkony, klasicky vystaveným syžetem a svěže pramenitým dějem invokuje ducha doby horečnatých lidských srdcí a očí schopných vnímat krásu. Napětí zdrženlivosti. Scény, které probouzí niterný děs a strach naturalistickými maličkostmi bez efektů a virtuální reality. Mnohem víc. Film lidský. Kde je to propadliště, do kterého odešly takové filmy? A kde jsou ty emoce, kterými člověk vládl? (31.08.2017)

Zvláštní film mixující krásy jižní Francie s hromadou poměrně hutně vyobrazených mrtvol pokosenou nelítostnou nemocí. Oba dva charaktery (i jejich představitelé) se mi hodně líbily, přestože každý byl úplně jiný. Jenom ten závěr mohli autoři trošku podojit, bylo to dost studené a to i na mě, který si zrovna v slzopudných závěrech moc nelibuje. (23.07.2011)