Utečenci

Vyborna francouzska komedie, Veber proste tenhle typ filmu fakt umi. Pierre Richard i Gérard Depardieu jsou vynikajici dvojice, Richard je tak uzasnej ubozak, ze se to jen tak nevidi a Depardiemu drsnak taky sednul. Sice jsem se skutecne zasmal jen parkrat, ale presto se na to moc pekne koukalo. Skoda, ze se to ke konci zacne moc tocit okolo ty maly holky, pak uz to tak zabavny neni. Nicmene Veber dobre skloubil krimi, komedii a dojak. I kdyz to kvalit nejlepsich francouzskejch komedii nedosahuje, porad to je nadprumerna zabava. (31.07.2005)

Příjemné, vtipné ... Pro mě jedna z nejoblíbenějších rolí Gerarda Depardieho. Jediné co mi nesedlo byla ta malá holka ... já sice obecně děti moc rád ve filmech nemám a hlavnš ty "divný a střelený", ale tahle mi vadila ještě trochu přes rámec, přišla mi úplně mimo a já jsem jí prostě nic nevěřil... trochu mi srážela celkovej dojem ale pořád nemůžu dát nic než *****, už kvůli tomu, že dobrých komedií je jako šafránu. (06.05.2012)

Nostalgie po osmdesátých letech, kdy se filmová naivita ještě nemusela nutně snoubit s blbostí – na to dnes, v době pokročilé sofistikovanosti, moc často nenarazíte. Ale možná že v osmdesátkách taky ne a Depardieu, Richard, Veber (a Cosma) jsou prostě frejři, kteří to tenkrát takhle dávali. Na kostřičku historky o bankovním lupiči, kterého si vybere jiný jako rukojmí, sotvaže opustí bránu vězení, tvůrci rozvěsili slušný počet vtipných scének typu „senilní zvěrolékař léčí průstřel nohy“ či „blbec s punčochou přes hlavu odjišťuje granát“; přerušují je vlastně jen ty dojemné, které nepřeváží a dokonale fungují. Richard, jehož polohu v „sólových“ filmech alespoň v mých očích často opouští tragikomická rovnováha ve prospěch čistě tragické (takže nepřipomíná Krustyho jen účesem), má v Depardieuovi vhodného vyrovnávacího parťáka. Největším frajerem pro mě přes veškerou chválu zůstává představitel bankovního ouřady, kterej zřejmě bez jakýchkoliv triků zručně pověsí lup na zářivku. (16.06.2012)

Uprchlíci je jasná klasika a já, když ty dva kluky vidím na plátně, dostávám nostalgickou, že se dnes už nic podobného netočí. Ale kdoví, třeba je to dobře, protože takhle nám je z mysli nikdo jiný nevymaže. Není to nádhera sledovat Gerarda v roli namakaného, právě propuštěného vězně Jeana Lucase ve společnosti malého, zoufalého nešťastníka Lupiče s velkým L, Pierra Richarda ? A k tomu ta malá holčina s kukadlama, které se jen tak nevidí, trhlého zvěrolékaře nebo scénka s nervovým těhotenstvím, to jsou všechno věci, které jsou jen už tím doplňujícím kořením tak bezvadného filmu. Pro mě jsou asi nejznámější francouzští komici Louis de Funes a Pierre Richard. Každý trochu jiný. Jeden rozšiřuje mojí bránici svým sarkasmem, negativismem, despotismem a podobně a Pierre, přestože předkládá divákovi mnoho situací, které jsou směšné, tak mají svou hloubku a je v ní spoustu moudra. Díky za takové herce a filmy, které si můžu pustit i několikrát a nikdy mě neomrzí oproti jiným, které jsou třeba právě in. - Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (13.04.2015)

Jeden z těch filmů, ke kterým se lze opakovaně vracet a pořád se člověk skvěle baví. Nevím, zda je tento efekt způsoben čistě nostalgickým působkem, ale mám prostě pocit, že podobně jednoduše a přitom geniálně vystavěné snímky se dnes už netočí. Pierre Richard svou zbrklou komikou  od začátku lechtá bránici a Depardieu v nejlepších letech jej skvěle doplňuje. Jakmile se  pak objeví malá  Jeanne jde sice ztřeštěnost stranou, ale zůstává milá a prostá citová ždímačka, které se není proč vzpírat. Závěr je pak už sice možná až moc pohlednicový,  tedy i doslovně, ale co jinde působí lacině, sem patří.  Bez výhrad. (25.12.2021)