Dvaja muži v meste

Celý scenár je asi ako názov filmu. Nedostatočne vypovedajúci o veľkej téme. Niekedy vhodný, ale častokrát od veci. Len ťažko alebo nasilu by ste tu hľadali niečo na úrovni jedného z tristo najlepších filmov! Možno toľkých ľudí oklamala melancholická atmosféra prameniaca zo zádumčivého rozprávača Jeana Gabina a obdobnej hudby. Tieto veci môžu istotne spôsobiť v človeku akési poryvy, ale tie sa celkom často striedajú s tzv. "what the fuck momentmi". Film, ktorý určite netreba vidieť pred smrťou... ;-) (03.07.2013)

"Otázky tady kladu já a záznam v rejstříku trestů máš ty." Takže role máme rozděleny a mně zbývá ještě dodat, že vychovatel Cazaneuve je ten, který věřil ve spravedlnost. A já jsem ten, co neklade otázky, nemá záznam v rejstříku, ze zkušenosti nevěří v justici a taky nevěří v polepšení zločinců. Přesto jsem Ginovi, výjimce potvrzující pravidlo, docela fandil a dost jsem si užil, když srovnával účty s komisařem Goitreauem. Jinak ovšem nepatřím mezi největší příznivce dobráků z rodu Kajínků a tak ve mně jejich osudy nedokáží vyvolat nějaké větší emoce. Nicméně tento snímek je velmi dobrý a určitě svým poselstvím přispěl k diskuzi o zrušení dosud nezodpovězené francouzské národní hádanky: Čí krk dokáže rozpůlit gilotinu? (26.12.2017)

Alain Delon a Jean Gabin v dalším svém společném filmu, který je však naprosto výjimečný. Lehce kritická studie o životním příběhu jednoho muže, který skrze zločin a vězení našel sám sebe v malém městě, kde chce žít svůj svobodný život. Bohužel se mu do cesty postaví policejní inspektor, symbol msty a zášti proti jakémukoliv trestanci, který nevěří na schopnost změnit se. Decentní snímek s výbornými výkony je podtrženo v závěru, kdy celá mašinérie absurdních náhod a justiční nedokonalosti zapadne na své místo. Mnoho nesmrtelných myšlenek a skvělé téma v perfektně zahraném a napsaném filmu. Žádné oko nezůstane suché a kdyby nebylo několik pomalejších pasáží, neměl bych jedinou výtku. (11.08.2008)

Rapídne viac stráviteľnejší snímok, ako posledná skúsenosť s týmito dvoma osoba v jednom filme, ktorý bol priebehom ďaleko viac za hranou (Sicílsky klan). Námet ako taký, je bežná prax v realite. Kurátori bežne ručia za svojich "klientov", no tu je dopad ďaleko viac závažnejší. Delon ma príliš ako herec nebaví, Gabin je zas tradične nadpriemer, pričom kvalitu nahor ťahá najmä samotný príbeh .. (13.12.2021)

,,MYSLÍM SI, ŽE KEĎ UŽ ZLOČIN EXISTUJE, JE NUTNÉ ZAMERAŤ SA NA PRÍČINY ZLOČINU, NIE IBA NA ZLOČINCOV.“ __ Tento film musel urobiť riadne rošambo vo francúzskej spoločnosti. Kritika zriadenia v pohľade na 10 rokov väzneného recidivistu snažiaceho sa o nápravu a opätovnú snahu žiť usporiadaným životom, v čom mu bráni policajný aparát vidiaceho v ňom rodeného zločinca načisto vyčiarknutého zo spoločnosti. Jednotlivec ako obeť systému zneužívajúcej svoju moc myslím za obdobia totality a normalizácie mal čo povedať aj československým divákom, o to viac sa v ňom objavujúce motívy budovaného strachu z polície, udavačstvo prípadne návrhy na opustenie (čiže emigráciu) z krajiny. Nerozumiem komentárom, ktoré si viacej všímajú Depardieua ako posolstvo filmu a ešte viacej tým, ktorí dej prirovnávajú k Bedárom. Celému filmu jasne dominuje trojica mužov – odporný policajný inšpektor (,,To je posadnutosť?“ ,,Nie, presvedčenie.“) – jedna z najnechutnejších filmových postáv akú som mal možnosť vidieť, Jean Gabin neústupčivo bojujúci proti tvrdej legislatíve (,,Ich úlohou nie je odpúšťať.“) a Delon, pre ktorého predstavuje jeho úloha zásadný bod v kariére (,,Viete na čo myslím ja?“ ,,Áno, na moju smrť, som nato zvyknutý.“). Melancholická Sardeho hudba je napokon tiež úplne umlčaná, aby dodala na tiesnivosti surovému záveru. Aj mne pri pohľade na gilotínu vtedy prešiel mráz po chrbte. Toto všetko vyvažuje negatíva v očiach ostatných - agitáciu proti zrušeniu trestu smrti a z toho plynúce Gabinove zaujaté vyrozprávanie. __ ,,A TAK SOM VLASTNE PRVÝ KRÁT UVIDEL ONÚ VEC – SMRTIACI STROJ.“ (5769. hodnotenie, 293. komentár k filmu) (31.12.2017)