Dvaja muži v meste

Ach ta nostalgie. Kdysi hodně hodně dávno patřil k těm, díky kterým jsem vymazala smutné filmy ze svého života. Korejci mi je tam po letech zase vrátili a tak přišel čas, že jsem si tuhle dokonalou hereckou dvojici zase do života pustila. Tentokrát už jsem nebrečela, ale to nic nemění na tom, že je to skvost, že jsem zase cítila tu beznaděj a že život, ehm spíš lidi dokážou být jako saně a člověk na člověka je jako kat. (09.05.2014)

Dostať sa duchom do tohto filmu nebolo zpočiatku jednoduché, bránili mi v tom niektoré dejové skratky a nedotiahnutosti. Napríklad som nechápal idylický návrat domov po dlhých rokoch vo väzení, kde hrdinu čaká krásna a trpezlivá milujúca manželka. Ale film sa našťastie dostal časom do úplne iných sfér a jeho prekvapivo obsiahle posolstvo jeho chyby ospravedlňuje, až zakrýva. Giovanni síce odcudzuje jednostranný pohľad na bývalých zločincov políciou, justíciou a celým štátnym aparátom, "ktorý zabíja", lenže on robí to isté pri jeho zobrazovaní. Komisár je bezdôvodne osobne zaujatý, aby hýbal dejom, prokurátor je zobrazený maximálne nesympaticky, porotca zaspáva, sudca si kreslí. Pôsobí to trochu naivne, ale akýkoľvek spôsob, akým dostať diváka tam, kam režisér chce, je správny, pokiaľ funguje. A nie je práve subjektivita to, čo robí filmy zaujímavými, kontroverznými a umeleckými? Posolstvo a emócie sú mi niekedy prednejšie, ako logika a objektívnosť. P.S.: Zhodou okolností je toto už tretí film, ktorý som videl, kde je Michel Bouguet v úlohe nesympatického vola. (19.01.2013)

Film už jsem viděla několikrát, ale až nyní mě dostal až do morku kostí, ale hlavně duše a srdce (a to mi rozedral na cucky). Pánové Gabin a Delon hrají i "jen" očima, pohledy, ale snad i ušima, kalhotama, a pouhým dýcháním! Ta nespravedlnost!!! Ten hajzl policajt, proč jen musel furt vysírat?! Ta neuvěřitelná hudba, která naprosto dokonale vykresluje celkovou atmosféru filmu, to sólo anglického rohu, to snad skladatel psal přímo Delonovi na záda... Nepamatuji se, kdy jsem u nějakého filmu jednak brečela tak, že by se ode mne mohly učit i placené plačky, druhak měla neutuchající potřebu záporákovi ukopnout hlavu, a konečně - dát si film do topky už cca deset minut od jeho začátku. (20.08.2019)

Film Dva muži ve městě jsem poprvé viděl před mnoha lety a od té doby ještě několikrát a pokaždé šlo o hluboký zážitek, především díky skvělým hereckým výkonům A. Delona v roli napraveného lupiče Strabliggiho, J. Gabina v roli zkušeného a lidského kurátora Cazaneuva v ostrém kontrastu s inspektorem Goitreauem, přesvědčeným o nenapravitelnosti kohokoli, kdo sejde, byť třeba jen jednou, na zcestí. Současně příběh ukazuje, jak spravedlnost v nepravých rukou, může být ohýbána a zneužívána podle toho, kdo ji reprezentuje nebo vykonává, což odhaluje její obrovskou křehkost. (02.12.2007)

Film Dva muži ve městě je obzvlášť v závěru skutečně hodně působivým dílem, jehož poselství o krutosti výkonu nejvyššího trestu platí dodnes. Skvělé je charismatické a minimalistické herectví Jeana Gabina, který dokazuje že málo může být někdy hodně, ale výraznou postavu vytvořil i Michel Bouquet, jehož komisař je odpudivý skutečně kvalitně. Přesto mi však ve filmu vše úplně nesedlo. Podobně jako u jiných jinak dobrých francouzských filmů mi některé dialogové pasáže přijdou povrchní, nesouvislé a předvídatelné, přesto však se jedná o doporučeníhodný snímek. (26.09.2013)