Dvaja muži v meste

Jean Gabin a Alain Delon jsou frajeři. O tom žádná. Ale tento film byla docela slušná nuda. Je to pořád dokola o tom stejném. Divácky je to docela neatraktivní podívaná. Takoví to byli fešáci ti ze Saint Tropez a tak zčurákovatěli. Mám na mysli samozřejmě četníky, protože uniformy zůstaly naprosto stejné. Tam kde však film postrádá atraktivitu je obrovské množství takové syrovosti a celé to působí vysoce uvěřitelně. Stejně jako konečné rozuzlení. Závěrečná dlouhotrvající tma podpořena pěknou hudbou byla asi nejhezčím momentem. Nevídím to na víc než na pěkné 2*. (05.07.2012)

Jeden z nejlepších francouzských filmů vůbec. Delon jako gangster s podmínkou a touhou začít znovu a Gabin člen probační služby věřící, že to Deloin si to ve vězení všechno promyslel a svoji nápravu myslí vážně. Bohužel je tu ještě inspektor Bouquet stopující ho jako ohař, který ho chce dostat za každou cenu.... Bohužel, seknout s dráhou kriminálníka není tak jednoduché a i když stokrát chcete, minulost vás stejně neúprosně dožene, stejně jako vlastní návyky... SPOILER - při setkání Deloina s nablýskanou naostřenou kráskou jsem se třásl jako osika, byl dojat a naštván na systém takovým způsobem, že vidět před domem policejní citroen, tak ho snad jdu zapálit.... Nutno vidět. * * * * * (19.03.2012)

Koncert dvoch hereckých sólistov, v ktorom obidvaja hrajú prvé husle a zároveň sa vzájomne doplňujú tak, aby spravili z tohto komorného filmu jedinečný zážitok. Pomalé tempo a dusná atmosféra, ktorá minútu od minúty hustne, ma trýznili čoraz viac a skľučujúci záver som od nervov takmer nevydržal. Jednoduchý scenár, miestami možno až príliš, ale práve kvôli tomu by som sa vôbec nečudoval, keby bolo v závere napísané, že sa tvorcovia inšpirovali skutočnými udalosťami. 85%. (07.11.2009)

Film José Giovanniho může působit na první pohled trochu přímočáře a černobíle, nicméně stejně ve mne vyvolal vedle celé škály emocí i spoustu podnětů k zamyšlení. Gino Strabliggi se pro mne v průběhu filmu stal pozoruhudnou postavou... navrátilec z vězení přichází nešťastnou náhodou o svou milovanou ženu, ale také ho pronásleduje slizký komisař. Nicméně pro svou agresivní povahu (viz. scénu se sousedy a hluku v baráku) mi Gino zůstal i tak zčásti nesympatický a klíčový incident s komisařem v propuknutí afektu můj vztah jen prohloubil. Přesto jsem s ním v okamžiku odsouzení na nejvyšší trest začal plně soucitit. Tenhle film v sobě má totiž kromě silného námětu nesmírně působivé dramatické momenty, zejména s blížícím se závěrem, ztvárněné často beze slov... to dlouhé ticho a vzájemné pohledy očí Gabina a Delona to teprve umocňují. A také má skvěle napsané i zdánlivě vedlejší postavy, jakou je například obhájkyně, bojující za spravedlivost v soudním procesu, kde poukazuje na to, jakou skázu světu může přinášet existence trestu smrti. A ve kterém vztahu se pak ukrývají ti Dva muži ve městě? Jsou to Cazaneuve s Ginem, když kráčejí spolu městem a doufají v pěknou budoucnost? Nebo Gino doplácející na svou minulost a tvrdší povahu pod přítomností fanatického komisaře (o nichž nám moudrý Cazaneuve od počátku vypráví)? Nebo dvojici tvoří onen fanatický komisař v protikladu k vychovateli (který svým způsobem má na celém případu jistou vinu od momentu boje za Ginovo propuštění), přičemž oba tak zasahují do Ginova osudu zcela odlišným způsobem? Nejednoznačnost názvu i různé paradoxy v tomto případě ve mě jenom potvrzují kvalitu a myšlenkovou hloubku celého působivého filmu. ,,Už nikdy pro mne spravedlnost nebude jako dřív..." 95% (21.04.2020)

,,MYSLÍM SI, ŽE KEĎ UŽ ZLOČIN EXISTUJE, JE NUTNÉ ZAMERAŤ SA NA PRÍČINY ZLOČINU, NIE IBA NA ZLOČINCOV.“ __ Tento film musel urobiť riadne rošambo vo francúzskej spoločnosti. Kritika zriadenia v pohľade na 10 rokov väzneného recidivistu snažiaceho sa o nápravu a opätovnú snahu žiť usporiadaným životom, v čom mu bráni policajný aparát vidiaceho v ňom rodeného zločinca načisto vyčiarknutého zo spoločnosti. Jednotlivec ako obeť systému zneužívajúcej svoju moc myslím za obdobia totality a normalizácie mal čo povedať aj československým divákom, o to viac sa v ňom objavujúce motívy budovaného strachu z polície, udavačstvo prípadne návrhy na opustenie (čiže emigráciu) z krajiny. Nerozumiem komentárom, ktoré si viacej všímajú Depardieua ako posolstvo filmu a ešte viacej tým, ktorí dej prirovnávajú k Bedárom. Celému filmu jasne dominuje trojica mužov – odporný policajný inšpektor (,,To je posadnutosť?“ ,,Nie, presvedčenie.“) – jedna z najnechutnejších filmových postáv akú som mal možnosť vidieť, Jean Gabin neústupčivo bojujúci proti tvrdej legislatíve (,,Ich úlohou nie je odpúšťať.“) a Delon, pre ktorého predstavuje jeho úloha zásadný bod v kariére (,,Viete na čo myslím ja?“ ,,Áno, na moju smrť, som nato zvyknutý.“). Melancholická Sardeho hudba je napokon tiež úplne umlčaná, aby dodala na tiesnivosti surovému záveru. Aj mne pri pohľade na gilotínu vtedy prešiel mráz po chrbte. Toto všetko vyvažuje negatíva v očiach ostatných - agitáciu proti zrušeniu trestu smrti a z toho plynúce Gabinove zaujaté vyrozprávanie. __ ,,A TAK SOM VLASTNE PRVÝ KRÁT UVIDEL ONÚ VEC – SMRTIACI STROJ.“ (5769. hodnotenie, 293. komentár k filmu) (31.12.2017)