Danton

----- "Revoluce je jako Saturn. Požírá své vlastní děti." ----- Revoluce je jako Saturn a drama "Danton" je jako epizoda ... jako výrazný, leč ne zcela srozumitelný výřez velkého, impozantního obrazu. Jako detail, pro který nevnímáte celou kompozici a nemůžete tudíž obsáhnout všechny souvislosti. Děj je maličko rozvleklý a zahleděný do sebe - přesvědčený o své důležitosti zcela samozřejmě předpokládá, že každý potencionální divák dopodrobna zná celou neveselou historii Velké francouzské revoluce. Pokud se chcete dozvědět víc, vřele doporučuju čtyřdílný koprodukční seriál "Francouzská revoluce" z roku 1989. Není sice úplně dokonalý, ale mapuje povstání od samotných počátků - od čistých ideálů a nadějných vyhlídek až do velice výmluvného, hořkého a nadmíru krvavého konce. P.S.: "Výbor pro veřejné blaho" ... "Výbor pro veřejnou bezpečnost" - můj Bože, jak vznešené názvy ! Pod jejich záštitou vám projde prakticky všechno - pokud se nacházíte ve správný čas na (v novodobých dějinách pak především VE) "správné" straně. Kolikrát už se historie zopakovala ?!? Jenomže co je to platné, když jsme nepoučitelní ... nejspíš to máme v genech. (07.03.2016)

Páni! Hustě! Výborně! To jsou jen některá slova, která mě napadla, když jsem tento výborný historický kousek zhlédl. A opravdu, tohle se nedá slovy popsat, to se musí vidět. Danton režiséra Andrzeje Wajdy je geniální v každé své minutě. Nemá dle mého jednu jedinou slabinu. Je výborný od scénáře, přes herecké výkony, režii až po hudbu. Více se zde rozepisovat nechci. Pokud mohu nějaký film jako recenzent doporučit, pak právě tento je jedním z nich. A pokud chcete vědět více, mrkněte se na mou recenzi, jenž vám mé hodnocení podrobně zdůvodní. 95% (02.02.2014)

Poměrně slušně se daří vylíčit chaos a sociální rozdíly, které ve Francii zavládly. Pomocí monologů a rozhovorů hlavních postav film předkládá hlavní myšlenky i vlastní historii. Potíž nastává v okamžiku, kdy divák není obeznámen s historií revoluce. Jednotlivé činy a výroky Dantona nebo Maxmiliána se stávají nepochopitelnými a zmatenými. O hédonistického Depardieua se tahá asketický Robespierre a bezejmenný pidimužík s kordem, ale proč? To je otázka. Danton se na scéně potácí ze strany na stranu, popíjí víno a jeho záměry jsou neznámé. Když se výbor pro veřejné blaho rozhodně ho uvěznit, divák nemá ponětí, proč to udělal. Evidentně má ale obtloustlý politik moc manipulovat davem. A tak mezitím, co probíhá směšný vykonstruovaný proces, Robespierre se nechá malovat. V zásadě je zde Maximilián vylíčen jako kostnatý a, ač povětšinou s klidnou tváří, výbušný diktátor, který nechává zabíjet lidi pro vlastní přesvědčení veřejného blaha. Danton oproti tomu je zde jako mučedník, jediný pravý idealista, který chce dobro pro lid. Krátce po expresivní popravě Dantona a dalších kontrarevolucionářů se Robespierre jeví jako nemocný chudý stařec, který pochybuje sám o sobě, což si uvědomuje, když mu jeho synovec recituje revoluční články. Film má několik kladných momentů, ale jako celek se mi zdá, že hraje spíše na dojem. Hudba, která nedokresluje, ale tvoří atmosféru, expresivní výjevy stříkající krve, plamenné projevy, opulentní hostina. Naproti tomu informační hodnota pokulhává, protože divák je uveden do již běžícího děje a problematika je jen lehce načrtnuta. Každopádně poselství filmu, že revoluce začala zabíjet své vlastní děti, se podařilo vyobrazit celkem přesvědčivě. (19.12.2013)

Hooooodně utahaný, ale na svojí dobu zajímavá koprodukce Polska, Francie a Západního Německa a nebýt hlavní role, asi bych to ani nedokoukal. Gérard Depardieu už jako mlaďas dokázal neskutečný kousky, zahrát buřiče své doby tak jako by to nedokázal snad nikdo. Díky němu jsem na film také dokoukal, jinak bych se asi utrápil. Film samotný totiž není nic unikátního, machinace, nenávist, závist, a zase ty machinace. Je to stále dokola, ale v té době to jinak ani fungovat nemohlo. Danton v tom udělal docela zásadní bordel a proto se na to nechalo koukat, ale nehrát ho Gérard, asi ten film ani nedokoukám. Tyhle historické fresky známých osobností mi příjdou stále na jedno brdo, žádná změna, ale tady ta změna vyčnívá, a to se mi na tom hodně líbí. (31.12.2008)

Danton pôsobí dojmom pečlivej scenáristickej prípravy a nemám mu prečo neveriť. Najviac mi svojou historickou zaangažovanosťou a špinavým politickým pozadím významnej historickej udalosti pripomenul Szaboovho Plukovníka Reidla. Asi aj tým, že ako Wajda, tak Szabó majú slabosť pre históriu a zobrazujú ju spôsobom, ktorý by som nazval akýsi "európsky poloakademizmus". Jeho aktualizáciu vidím v tom, že sa po podobných historických politických filmoch budete aj na súčasných politikov pozerať s odporom. Zrejme právom, pretože ľudia sa vo svojej podstate nemenia. (27.07.2015)