Kopyto

Ono je to vlastně taková moderní pohádka s dobrodružným nádechem, zasazena do současnosti 80. let. Aneb jak si věčný smolař dokázal najít tu pravou – dívku (jak jinak, věčnou smolařku), při jejímž hledání zůstali všichni ostatní naprosto krátcí. Pohádkové vyznění zejména v závěru krásně podbarvuje symbolická scéna na plujícím dřevěném podstavci na jezírku i do toho znějící líbezně dojímavé tóny hudby z dílny Vladimíra Cosmy. Škoda, že dobře nastavená zábava na začátku, plná vtipných situací a dialogů, postupně začíná upadat do poněkud monotónního stereotypu, kdy sledujeme dokola to samé v různých variacích. Až mě ta spleť nejrůznějších smolařských vychytávek začínala otravovat a dost dlouho v druhé polovině už připadala jako nepovedený neustále opakovaný vtip. Pierre Richard si neodpustil pár svých typicky praštěných žertíků (jako třeba ten s jídelníčkem na velkém triku), ale musím opětovně říct, že Francis Veber dokázal Richarda znovu zpracovat tak, aby byl snesitelný i pro mě. Nasledující Otec a otec ze spolupráce Veber–Richard–Depardieu se mi líbili určitě o hodně víc, čemuž u Kopyta jednoznačně přizpůsobuji nižší hodnocení. 60% (27.09.2020)

Ehm..zajímavé. Snímek starý už přes dvacet let a já ho viděl dnes 03.12. 09 zcela poprvé a vůbec jsem toho nelitoval...Krásné dobrodružství, nechybí samozřejmě typicky francouzský humor, vtipné scény (noční klub, tekutý písek, řvoucí domorodec), žádná lacinost, prostě kvalitní nestárnoucí zábava, které dominují především dva přední francouzští komici par excellence Gérard Depardieu a Pierre Richard poprvé spolu. Později následoval třeba ještě film "Otec a otec" z roku 83' a pak za tři roky báječní "Uprchlíci", zřejmě úplně jejich nejlepší společný film této zdánlivě velmi nesourodé (smolař+drsňák), ale o to více působivé komické dvojice. Některé scény a vůbec to zdánlivě protikladné spojení mi hodně připomínalo taktéž úžasnou dvojici Depardieu+Reno z filmu "Drž hubu"... (04.12.2009)

Kopyto a Mňouk. Což o to, jing a jang se jako navzájem opačné síly mohou doplňovat, jenže v přítomnosti účetního Perrina byste museli mít v rodném listě u matky napsáno „Štěstěna“, aby to fungovalo. Pokud jste jen normální člověk, jste v pasti a jeho pryskyřice bude i na vašich podrážkách.. Richard je tu tradičně za idiota s uvědomělými chvilkami a Depardieu s účesem Adama Vojtěcha buď někoho mydlí, nebo se jen konsternovaně dívá na svého kolegu, co to zase provádí. A světe div se, ono to funguje.. „Pohyblivý písek chce klid..“ (02.09.2021)

Nápad je určite vynikajúci, casting je geniálny, len scenár je skôr priemerný. Nejedná sa až o tak bláznivú komédiu, ako sa môže na prvý pohľad zdať a nakoniec je to aj v tomto pohodovom tempe lepšie. Ku slovu sa dostáva aj niečo ako dráma a čo sa týka násilia, nezostaneme iba pri bitkách. Pointou je fakt, že k cieľu sa pár dostáva náhodami, spôsobovanými Richardovou nemotornosťou. Hviezda navyše za nostalgické spomienky z dávnej minulosti, keď som film videl s rodičmi. Asi to bolo ešte za komoušov. (05.10.2015)

Tak tenhle film mě vždy velmi dobře pobaví a krásně naladí. Dvojice Francois Perrin (skvělý smolař Pierre Richard) a detektiv Campana (krásně drsný Gérard Depardiue) pátrají po zmizelé dceři Alexandra Benseho (Michel Robin) Marii (Corynne Charbit). A začíná velkolepá pouť Mexikem, kde je po stopě žene Perrinova smůla a Campanova dedukce a drsnost. Dostáváme se i do situace, kdy má Campano z Perrina strach, neboť smůla se na něj občas přenáší a jak podotkl, jeho život byl do té doby tak fádní. I když říkat tomu smůla je velmi ošidné, neboť nakonec díky němu dosáhnou svého cíle a při krátkém pobytu ve vězení to nebyl Perrin, kdo dostával zabrat. Navíc Perrin je vším tak zocelen, že mu vše přijde naprosto normální. Je to krásně hravá příjemná zábava. (19.08.2010)