Le Choix des armes
Réžia:
Alain CorneauKamera:
Pierre-William GlennHudba:
Philippe SardeHrajú:
Yves Montand, Gérard Depardieu, Catherine Deneuve, Michel Galabru, Gérard Lanvin, Christian Marquand, Richard Anconina, Pierre Forget, Jean Rougerie (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Na útěku z vězení se uprchlý trestanec Mickey a jeho smrtelně raněný komplic ukryjí u svého známého Noëla, který má také zločineckou minulost. Na místě se však objeví policie a Mickey, jen taktak vyvázne, je přesvědčen, že Noël zradil. Je proto rozhodnut pomstít se mu... Jejich další setkání vyústí v boj na život a na smrt! (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (89)
Hned od první minuty je zřejmé, že tohle nemůže dobře dopadnout, zvlášť pokud je Mickey živý. Zatímco ten již žádnou volbu nemá, Noël ji paradoxně pomocí Mickeyho získal a rozhodl se nejít ve svých starých stopách. Přestože se střihem kriminálka blížila tvrdému stylu sedmdesátých let a snažila se o návaznost, už to přece jen takové nebylo. Sedmdesátky jsou prostě ještě o level výše, marná sláva. Perfektní výkon Yvese Montanda. ()
Občas se mi filmy s délkou nad dvě hodiny trošku táhnou, ale tento si po celou dobu udržoval svižné tempo. Montand, Depardieu i Calabru, v pro mě nezvyklé vážné roli policisty, podali excelentní výkony, Deneuve temnější děj sem tam rozjasnila svou krásou. Jednání postav se mi v druhé půlce filmu občas zdálo mírně přitažené za vlasy. U psychopatického Mickeyho se těžko dalo něčemu divit, Montandova postava však působila tak seriózně a vyrovnaně, že jsem na jeho konáním někdy kroutila hlavou. ()
Rád si príbehy dotváram a toto je ďalší typický francúzsky film, ktorý ponúka viac, než na prvý pohľad vidieť. Úsporný, ale intenzívny. Nejasný, ale presný. Vyrozprávaný priamo, ale fungujúci v hneď niekoľkých rovinách. Chladný na povrchu, rozbúrený pod ním. Z môjho pohľadu je to hlavne perfektne stvárnená postava charizmatického Yvesa Montanda, ktorá tento neľútostný príbeh posúva až kamsi k hraniciam antickej tragédie. Všetko smeruje práve k tomuto záhadnému charakteru, sústredí sa okolo neho a podnecuje diváka, aby sa v myšlienkach vracal k Voľbe zbraní ešte pekne dlhý čas po zhliadnutí. (zo žánrového hľadiska je to potom príjemné oživenie noir filmu, kedy sú jeho najtypickejšie znaky položené do úplne iného konceptu) ()
Pravá řemeslná francouzská filmařina z konce minulého století. Taková, jaká se dnes už bohužel netočí tak často. Vysokou hodnotu tohoto snímku umocňují známé herecké veličiny v čele s hercem a zpěvákem Yves Montandem, Gérardem Depardieu a s neméně známou a populární francouzskou herečkou Catherine Deneuve. U této kriminálky se rozhodně nudit nebudete. ()
Nemám připomínek, jedná se o velice zdařilé kriminální drama a já byla napnutá jak struna, jak to celé dopadne.. Volba zbraní se tu ukázala jako rozhodující, někdy i vlídné slovo vážně zmůže víc.. No a jak říkával pan Werich, kde blb, tam nebezpečno a já říkám, že z duše nesnáším aktivní blby.. Yves Montand-Gérard Depardieu-Michel Calabru výborní a k nim krásná Catherine Deneuve, co víc si přát.. ()
Už si ani nevzpomínám, kdy jsem naposledy cítila u filmu takovou úzkost a strach. Gérard Depardieu tady předvádí něco tak neuvěřitelnýho, že pro to snad ani neexistuje pojmenování. To není hraní, to je život a opravdovost v každym pohledu a pohybu. Ať si utekl z vězení, ať udělal cokoli, celou dobu vidíte, že je to jen mladej kluk, se kterym si osud pěkně krutě pohrál. Jediný, co chce, je žít a cítit volnost a místo toho se zaplítá do čim dál větších průserů. Vždycky, když se mu na tváři objevil ten klukovskej úsměv, brečela jsem radostí, že se s tim popral a bude to dobrý... A pak dostal další ránu a já cítila tak obrovskou bezmoc, že s tim nemůžu nic udělat, že tam nemůžu vlítnout a odtáhnout ho do nějakýho jinýho světa. Tohle bolelo. Hodně bolelo. ()
Ale ano, dalo se. Gérard Depardieu ještě štíhlý a ve formě, vynikající zasmušilý Yves Montand a překrásná Catherine Deneuve. Film je na můj vkus trochu moc dlouhý a chvílemi jsem se v ději ztrácela. Ale napětí se drží celý film a nakonec to tak krásně francouzsky dopadne. ()
Svůj komentář bych strukturoval jako znevažující plagiát komentáře Enšpígla, který k plagiátorskému znevážení přímo vybízí svým exaltovaným stylem. „Něco tak osudově nudného už sem dlouho neviděl, ach ne tak strašně krutý a přitom tak strašně nudný na vnímání, těžce, skutečně velmi těžce mě tenhle film nudil, některé scény mi srdíčko málem zastavily na pěkně dlouhou dobu, jindy mi bylo zase do pláče...podobné filmy se dneska naštěstí už netočí, filmy při kterých nudou skoro nedýcháte, pláčete pláčem a umíráte smrtí… obrovský podíl na mém neskutečně slabém prožitku mají všichni, ale především neuvěřitelný suchar Corneau, který mě svým "fatalismem" málem fatálně umučil...“ , aneb vše má dvě stránky, pro někoho to může být vrchol blaha sledovat tenhle film, pro někoho vrchol utrpení. Jsou filmy, při kterých čas nevnímáte, a máte pocit, že letí a pak naopak jsou filmy, při kterých těžce supíte a říkáte si, že čas se hrozně vleče a přemýšlíte o tom, že se vším seknete... tohle byl pro mě druhý případ. Jediným světlým bodem této těžké suchařiny, při které sem strávil dvě hodiny (které ale byly jedny z nejdelších, co sem zažil), je Gerard Depardieu, který tuto hrůzu činí alespoň malinko snesitelnou. Potom je tam ještě jeden pěkný záběr u moře na pláži s rozbouřenými vlnami. Ale kdyby šel vrátit čas, tak si tuto ukázku francouzské drsné kriminální školy nechám ujít. Neustále natahované nic, příšerní herci ve vedlejších rolích v tuctových reáliích. Z ústřední trojice, jediný, kdo měl co hrát, byl GD, krásná CD tam spíše jen statovala a YM jen dosluhoval a také neměl příliš co hrát, jejich lovestory nepůsobila moc věrohodně. Celkově absolutně šedivý průměr, který byl ale tak zdlouhavý a nezáživný, až mě vážně strašně zprudil, a to tak, že mě donutil napsat tento zpruzelý komentář, fuj. Na závěr musím dát opět za pravdu Enšpíglovi, když píše, že na Volbu zbraní jen tak nezapomenete… ano nezapomenu, ale pokusím se. ()
Příběh spočívá na zajímavé kombinaci různých nedorozumění a náhod a osudovosti. Zdobí ho dobré herecké výkony, trochu kazí delší stopáž. Každopádně stojí za zhlédnutí. ()
Volba zbraní je pro mě tedy velkým zklamáním. Enšpíglovým komentářem jsem byl velmi navnaděn, ale teď po zhlédnutí bych se spíš přiklonil k názoru gundalina. Režie je docela zdatná, film má určitě nějaký náznak atmostféry a také pokus o pointu. Ale vtom aby byl nadprůměrným dílem mu braní podivně napsané postavy . Mickey je prostě pošuk, se kterým se soucítí těžko. Jeho chovaní jsem vůbec nechápal a připadalo, mi že neměl ani daný charakter. Ke konci najednou začane postupovat k jakési změne. Ale proč, to je otázka. Těžko se dá vžít do jeho nitra. U Noela už to tak hrozné není. Toho jsem si poměrně oblíbil a Montand odvedl úžasný výkon. Dokonce zde je přítomná i nějáká společenská kritika v podobě dvou zaujatých komisařů. A i když Galabrua jsem si vážně vychutnal, tak tohle už tam bylo tak nějak navíc. Ale tenhleten můj komentář je čistě subjektivní. Každý to může vnímat jinak, já to vidím takhle. A davám pěkné 2. ()
Vyspal se s dívkou, která byla fajn, ale dál se o ni nezajímal. Ani o dcerku. Ale když maminka skočila pod vlak, rozleželo se mu to v hlavě. Utekl z vězení, zabil dva policisty, které zabít nemusel, a jednoho syčáka, což asi musel. Při pokusu o zatčení v sebeobraně střílel po ošklivé policii. Aby měl na hračky pro dceru, vyloupil benzínku a banku, přičemž byl zbaběle postřelen ochrankou. --- Ach, jaká to jímavá postava, jaký osud! Jakkoli hluboko se noříme do jejího nitra, jen stěží nacházíme uspokojivé odpovědi. Byl obětí? Nebo snad zločincem? Či jen tak nešťastně bloudil životem? Proč se do toho policie tak urputně a necitlivě míchala? Každopádně je to smutné... --- Pokud jde o mě, nepřipadá mi smutný ten příběh, nýbrž mravní relativismus, kterým je nasáklý. Svět je vážně popletený, když pohnut a zadumán řeší takové... nic. ()
Trochu těžkopádná francouzská stará škola. 33letý zatím ještě ne úplně tlustý, zato však hodně živočišný Gérard Depardieu (zločinec Mickey) hraje jako o život. Ještě jsem si všiml 33letého Jean-Claude Dauphina (Ricky na drogách). ()
Stara francuzska kriminalka z roku 1981...... Aj ked tam hral Depardieu, ovela radsej mam stareho znameho Gabina a Gabinove filmy. Pripadne aj Louis De Funes moze u mna byt. Takejto kriminalistickej nude sa vyhybam. 42 % ()
Možná poněkud zdlouhavá, ale jinak stará dobrá francouzská kriminálka příběhově založená na "prvku osudovosti" se zuřivě impulzivním Depardieurem ve vedlejší roli. Upoutal mě kontrast průměrnosti až chudoby v podobě šedivých a neosobních paneláků s venkovským sídlem monsieura Montanda. Krásná ústřední skladba Philippa Sarda. ()
Délka pohltila obsah, protože ten by se dal vměstnat do poloviční délky a nic by se nestalo. Ubíjející nuda mě ke konci málem uspala. Přitom film má dobré herce i zajímavou zápletku. Nevím, na mne to nefungovalo. ()
Tyhle staré krimošky mám hrozně rád. Jediné co tomu mohu vytknout je smrtelná stopáš v podobě 130 minut!!! Příběh se tak strašně vleče a málem mě zabije nudou a né akcí. Slušelo by tomu to prostříhat a udělat z toho 95 minutový šlapající akční drama. 40% ()
Přece jen zoufalá snaha scénaristů dodat příběhu hloubku, i když tam není, přidává filmu na zdlouhavosti. Expozice trvá hodinu, a mnohé scénaristické zvraty jsou hodně chtěné. Zahrané a natočené skvěle, ale ta všechna "hlubinná" psychologie do francouzského polaru prostě nehodí. Nejvíce je vyprázdněnost scénáře vidět na postavě C. Deneuve, po které se žáda jediné - krása (a kamera ji miluje). Depardieu je prostě magor a Montand často využívá svůj pověstný psí pohled. Zkrátit nejméně o půl hodiny a byl by to výborný polar, takto jen solidní práce. ()
Velice zvláštní snímek, který se zaměřuje především na chování hlavních aktérů klidného a do jisté doby spokojeně žijícího Yvese Montanda a psychopatického, hloupého a přitom milujícího Gérarda Depardieuho. Věrnou milující manželku si tu zahrála překrásná Catharine Deneuve a končícího policistu Michel Galabru. ()
Přestože je to drsná krimi, kde se červenou a inhumací nešetří, jde se do ní snadno zamilovat, protože ten příběh je o lásce. Partnerské, rodičovské i lásce k povolání. Filmu vévodí vynikající Yves Montand, old dog with old tricks, s dokonalým kmotrovským výrazem; hlavním rušivým elementem jeho manželské a koňské idylky je mladý Gérard Depardieu, jemuž role agresivního tupouna taky sedne jako ulitá. Zápletku navíc komplikují policajti, kteří sami mají tolik másla na hlavě, že by stačilo na sušenky pro celou Paříž. Děj je nepředvídatelný, ale přehledný, hudba Philippa Sarda jemná a bez přídavku patosu a pointa… tahle zbraň prostě míří přímo na srdce. ()
Je to jeden z nejlepších francouzských kriminálek jaký kdy jsem viděl. V hlavní roli Montand a Depardieu a můžu jen a jen doporučit. Je to hodně masitý příběh, stopáž vůbec ne přehnaný. 4,5/5 ()