Volba zbraní

Už si ani nevzpomínám, kdy jsem naposledy cítila u filmu takovou úzkost a strach. Gérard Depardieu tady předvádí něco tak neuvěřitelnýho, že pro to snad ani neexistuje pojmenování. To není hraní, to je život a opravdovost v každym pohledu a pohybu. Ať si utekl z vězení, ať udělal cokoli, celou dobu vidíte, že je to jen mladej kluk, se kterym si osud pěkně krutě pohrál. Jediný, co chce, je žít a cítit volnost a místo toho se zaplítá do čim dál větších průserů. Vždycky, když se mu na tváři objevil ten klukovskej úsměv, brečela jsem radostí, že se s tim popral a bude to dobrý... A pak dostal další ránu a já cítila tak obrovskou bezmoc, že s tim nemůžu nic udělat, že tam nemůžu vlítnout a odtáhnout ho do nějakýho jinýho světa. Tohle bolelo. Hodně bolelo. (18.02.2010)

Svůj komentář bych strukturoval jako znevažující plagiát komentáře Enšpígla, který k plagiátorskému znevážení přímo vybízí svým exaltovaným stylem. „Něco tak osudově nudného už sem dlouho neviděl, ach ne tak strašně krutý a přitom tak strašně nudný na vnímání, těžce, skutečně velmi těžce mě tenhle film nudil, některé scény mi srdíčko málem zastavily na pěkně dlouhou dobu, jindy mi bylo zase do pláče...podobné filmy se dneska naštěstí už netočí, filmy při kterých nudou skoro nedýcháte, pláčete pláčem a umíráte smrtí… obrovský podíl na mém neskutečně slabém prožitku mají všichni, ale především neuvěřitelný suchar Corneau, který mě svým "fatalismem" málem fatálně umučil...“ , aneb vše má dvě stránky, pro někoho to může být vrchol blaha sledovat tenhle film, pro někoho vrchol utrpení. Jsou filmy, při kterých čas nevnímáte, a máte pocit, že letí a pak naopak jsou filmy, při kterých těžce supíte a říkáte si, že čas se hrozně vleče a přemýšlíte o tom, že se vším seknete... tohle byl pro mě druhý případ. Jediným světlým bodem této těžké suchařiny, při které sem strávil dvě hodiny (které ale byly jedny z nejdelších, co sem zažil), je Gerard Depardieu, který tuto hrůzu činí alespoň malinko snesitelnou. Potom je tam ještě jeden pěkný záběr u moře na pláži s rozbouřenými vlnami. Ale kdyby šel vrátit čas, tak si tuto ukázku francouzské drsné kriminální školy nechám ujít. Neustále natahované nic, příšerní herci ve vedlejších rolích v tuctových reáliích. Z ústřední trojice, jediný, kdo měl co hrát, byl GD, krásná CD tam spíše jen statovala a YM jen dosluhoval a také neměl příliš co hrát, jejich lovestory nepůsobila moc věrohodně. Celkově absolutně šedivý průměr, který byl ale tak zdlouhavý a nezáživný, až mě vážně strašně zprudil, a to tak, že mě donutil napsat tento zpruzelý komentář, fuj. Na závěr musím dát opět za pravdu Enšpíglovi, když píše, že na Volbu zbraní jen tak nezapomenete… ano nezapomenu, ale pokusím se. (16.05.2011)

Možná poněkud zdlouhavá, ale jinak stará dobrá francouzská kriminálka příběhově založená na "prvku osudovosti" se zuřivě impulzivním Depardieurem ve vedlejší roli. Upoutal mě kontrast průměrnosti až chudoby v podobě šedivých a neosobních paneláků s venkovským sídlem monsieura Montanda. Krásná ústřední skladba Philippa Sarda. (04.11.2013)

Přestože je to drsná krimi, kde se červenou a inhumací nešetří, jde se do ní snadno zamilovat, protože ten příběh je o lásce. Partnerské, rodičovské i lásce k povolání. Filmu vévodí vynikající Yves Montand, old dog with old tricks, s dokonalým kmotrovským výrazem; hlavním rušivým elementem jeho manželské a koňské idylky je mladý Gérard Depardieu, jemuž role agresivního tupouna taky sedne jako ulitá. Zápletku navíc komplikují policajti, kteří sami mají tolik másla na hlavě, že by stačilo na sušenky pro celou Paříž. Děj je nepředvídatelný, ale přehledný, hudba Philippa Sarda jemná a bez přídavku patosu a pointa… tahle zbraň prostě míří přímo na srdce. (13.05.2013)

Volba zbraní je hodně slušné drama o konfliktu dvou mužů - uprchlého gangstera a bývalého boxera Mickeyho (Gerard Depardieu) s usedlým chovatelem koní Noelem (Yves Montand). Na útěku z vězení je při přestřelce těžce raněn Mickeyův parťák Serge, který svým zraněním podlehne a Mickey podezírá starého přítele Noela, který má také zločineckou minulost, že je zradil, a slibuje mu pomstu. Všechno je ale trochu jinak, jde totiž o nedorozumění, kterých je ve filmu vícero a činí příběh ještě tragičtějším. Noel, který měl v plánu žít klidný život se svoji milovanou manželkou Nicole (Catherine Deneuve), je tak přinucen znovu nahlédnout do své minulosti a s využítím starých kontaktů čelit této konfrontaci. Sám režisér Corneau o tomto snímku napsal: "Chtěl jsem vylíčit střet dvou mužů, kteří nemají nic společného - mladého zločince na útěku a staršího muže, který pod svou měšťáckou fasádou opět najde své mládí a minulost. Srážka těchto dvou vyděděnců je doprovázena mnoha násilnostmi." Volba zbraní má svůj spád, atmosféru i slušné hercké výkony Depradieua a Montanda. Určitě stojí za vidění, protože nejde o klasickou detektivku, ale o tragický příběh zpackaných životů, které se žijí v kruhu - nikdy z něj totiž člověk nemůže vystoupit ven a žít jinak... (27.10.2006)