Psi

Francouzské drama Psi se odehrává ve městě, jehož zvláštností je, že nejčastějším zraněním, ke kterému zde dochází, bývá psí kousnutí. To se samozřejmě musí nepozdávat hlavnímu hrdinovi, nově příchozímu lékaři Henri Ferretovi (Victour Lanoux). Ten postupně pochopí místní poměry a zjistí, že na samém počátku onoho nešťastného řetězce je místní chovatel a cvičitel psů Morel (Gerard Depardieu). Morel dodává psy většině lidem ve městě, kteří se tak snaží chránit před vnějším nebezpečím (znásilnění apod.). Ovšem v nepřátelském ovzduší, jemuž vládne netolerance, rasismus atd., se obyčejní maloměšťáci, kteří si psa pořídili a nepozorovaně se tak podřídili Morelovým skrytým fašistickým myšlenkám, mění v agresivní a zuřivé bytosti. Násilnosti proto neutuchají. Režisér Jessua to popsal stručně: "Můj film je fikcí o lidské sebeobraně - reflexu, který je v dnešním světě ovládaném nejistotou, stále zřetelnější (...) Sebeobrana si ve skutečnosti zahrává se zákonem, plodí nenávist, podezření a intoleranci. A intolerance a rasismus vůbec - namířený proti cizincům nebo mládeži - je hlavním tématem filmu" Film má tedy zajímavou myšlenku a hodně dobré zpracování. Depardieu hraje jednu z mála záporných rolí a ve filmu si svou první větší roli střihne Fanny Ardant. (27.10.2006)

Mimořádně zpracované téma, kdy agresivní, netolerantní a násilný chovatel psů Morel vychovává své psy za účelem útoků na lidi. Psy pak prodává místním maloměšťákům, aby získali "nástroj" na ochranu vlastního bezpečí. Netuší však, že podléhají agresivnímu vnímání světa chovatele Morela. Zároveň se na film hodí rčení "Čím kdo zachází, tím také schází", což dokazuje závěr snímku. Perfektní výkon podal Gérard Depardieu. (29.11.2009)

Tuze zvláštní a vlastně i tuze zajímavý snímek, jejž jsem objevil v nabídce Netflixu. Považuji jej i za poměrně nadčasový svým tématem a pokládá otázky, na něž bych nedokázal odpovědět i při nejlepším vědomí a svědomí. Francouzská kinematografie mě opět potěšila, přesto se nedivím, že Psi nejsou zabarveni červeně, věřím, že diváky dokáže rozdělit. (01.08.2021)

Pan Morel v mistrovském podání Gérarda Depardieu za přívětivou tváří ukrývá krystalicky čisté zlo, kterému podléhají všichni obyvatelé městečka, s výjimkou dr. Ferreta (v neméně skvělém podání Victora Lanouxe). S Alainem Jessuou jsem se setkal již při Léčbě šokem, kterou svou laxní režií příliš nevylepšil. Psi dopadli daleko lépe (i když si neodpustím poznámku, že jiný režisér by z toho vytřískal ještě větší bombu, ale vem to nešť), hlavně díky skvělému scénáři, mrazivé myšlence, několika nezapomenutelným scénám (znásilnění, závěr v psinci) a hereckému obsazení. P.S.: Chválím i dabing ČT, ve kterém pánové Donutil a Kanyza podali herecké výkony rovnocenné svým francouzským kolegům. 75%. (30.07.2013)

Zajímavý thriller o braní spravedlnosti do vlastních rukou, které se zvrhlo. Obyvatelé francouzského maloměsta se rozhodnou řešit zvýšenou kriminalitu v obci kontroverzním způsobem - pořizováním si bojových psů od místního chovatele (Depardieu). Ne každému se ale toto řešení líbí a společnost se tak záhy rozdělí na "pejskaře" a "antipejskaře" a škodolibé střety mezi oběma skupinami eskalují, až se zacyklí do bludného kruhu násilí, kdy každý odmítá ustoupit, protože "on si nezačal". Příběh je podaný značně zkratkovitou formou a s výjimkou trochy sugestivní africké hudby na začátku (úvodní podtitulkové záběry městečka mají díky ní luxusně znepokojivou atmosféru) a na konci filmu se obejde bez hudebního podkresu. (07.06.2016)