Camille Claudelová

Film o psychicky vyšinuté extravagantní sochařce, která mi byla od počátku proti srsti a s postupem děje a její choroby mi lezla na nervy stále víc - což asi nebylo záměrem autorů. Nicméně u mne jim to takhle vyšlo. Svár mezi šílenstvím a talentem je vděčné téma, které vždycky nabízí pohled, který je atraktivní. (22.11.2013)

----- "Jak jsi věděla, že v té bílé skále jsou lidé ?"----- Maličko nevyrovnané a nesouvislé, zato nadprůměrně emotivní. Příběh o vášni a žáru, o chladu a zmaru ... o svobodě a inspiraci, o otroctví a rezignaci ... o víře a odhodlání, o prázdnotě a odcizení. Protože to všechno může být láska ... i umění, které pracuje s citem pro kámen - pro kámen bez citu. Možná se poučíte - a nebo si jen potvrdíte, že umělecké nadání nemusí být vždycky výhrou, neboť jím obdaření jedinci bývají často citliví - tudíž i labilní, jejich tvůrčí práce mnohdy není radostná ani povznášející ... a jejím výsledkům se pokaždé nedostane odpovídajícího ocenění a uznání. (28.11.2014)

Camille: „Všetko si ukradol! Moju mladosť, moju prácu! Všetko!“ Krásna Isabelle Adjani (Camille) a Gérard Depardieu (Rodin). Na rozdiel od Rodina, ktorého diela sú všeobecne známe, život a tvorba Camille Claudel unikla mojej pozornosti. Ak sa človek nevie v niečom zorientovať, dnes nie je problém si informácie dodatočne nájsť. Prekvapilo ma, že tých diel po Camille zase nie je až toľko... Dozviete sa prečo. K samotnému filmu – žena sochárka v tých časoch bola zriedkavým zjavom. Krásna, mladá, citlivá. On slávny a známy. Oceňujem aj to, že filmové zábery ich práce vyzerajú vierohodne. Film má síce tri hodiny, ale ak si ho pozriete rozdelený na polovicu, neunaví vás to a zápletka nestratí na intenzite. Filmu by sa dalo vyčítať, že závažný koniec filmu mohol byť spracovaný detailnejšie. Subjektívne hodnotím, že sa ma film vnútorne hlboko dotkol. (23.12.2021)

Což o to, na výstavu Camilliiných soch bych zašel rád, životopisný snímek o trpkém údělu umělce, co vybočuje z davu, ale jen potvrzuje, že ten žánr vyžaduje zvláštní přístup, jinak se příběhy potenciálně fascinujících osobností snadno mění v ušlechtilou nudu. A přesně tohle se podle mého přihodilo Nuyttenovu filmu. Pranic nepomáhá ani angažmá půvabné Isabelle Adjani v hlavní roli ani přítomnost slavného Gérarda Depardieu coby jejího protihráče. Jak mám pro Isabelle slabost, tady mi trýznivě pomalé plynutí času ani v nejmenším nezpříjemňovala, jakkoliv její výkon rozhodně není špatný. Jenže to je na vznik velkého filmu málo. Camille Claudelová totiž vypadá jako typický výtvor někoho, kdo je přesvědčený o tom, že vysoké umění musí být přímo úměrné počtu mikrospánků, které nebohý divák při sledování podstoupí. Tohle chtělo nůžky, lepšího scénáristu, originálnější režii, chtělo to zkrátka hrozně moc. Celkový dojem: 25 %. (09.03.2015)

Příběh Camille Claudelové určitě není ojedinělý, v historii se najde celá řádka bohem nadaných lidí, kteří se utápěli v trýzni nepochopení, kteří bojovali s nepřízní osudu a nakonec se jejich život zvrtnul do nevyhnutelné tragické koncovky. A tento film podobný osud zobrazuje nezapomenutelným a výjímečným způsobem. Hodně tomu přispěla především naprosto dokonalá Isabelle Adjani v titulní roli. Výborný byl i Gerard Depardieu v roli Augusta Rodina. Ale nejen herecké výkony, ale i hudba a vůbec všechno co film dělá filmem je na tomto snímku hodně vysoko - no vždyť 7 vyhraných Césarů a k tomu ještě dalších 7 nominací hovoří za vše... A aby toho nebylo málo, dvě nominace na Oscara - tady si myslím, že Isabelle by si ho zasloužila víc než Jessica Tandy za Řidiče slečny Daisy. I když je v druhé půlce film kapku depresivní, stojí rozhodně za to se do něj vnořit a pronikat pod povrch duše skutečného umělce - umělkyně. Je s podivem, že tento film je u nás prakticky neznámý...***** (26.09.2006)