Dans ma peau
In the Skin
In My Skin
In My Skin
In My Skin
In My Skin
Réžia:
Marina de VanScenár:
Marina de VanHudba:
Esbjörn SvenssonHrajú:
Marina de Van, Laurent Lucas, Léa Drucker, Thibault de Montalembert, Dominique Reymond, Bernard Alane, Damien Roussineau, Alain Rimoux, Marc RioufolObsahy(1)
Esther je normální žena, která na jednom večírku spadne a ošklivě se zraní na noze. V ten den se změní celý její život. Zranění není sice nějak vážně, ale zcela jistě velice bolestivé. Nicméně Esther bolest skoro necítí. Od toho dne začíná být fascinována vlastním tělem (zcela jiným způsobem, než si kdokoliv dokáže představit). Její šílenost a obsese se vyhrocují čím dál víc. (markettka)
(viac)Videá (1)
Recenzie (25)
Formální i psychologická šeď a obrovská nuda, která se schovává za jakože kontroverzní a ve filmech nepříliš řešené téma. Sebepoškozování je samozřejmě fetiš hodný důkladné filmové sondy, ale té se Marina de Van ani v náznacích nepřibližuje a tabu se pokouší lámat jen ve dvou trochu explicitnějších scénách (které se ale, milí fanoušci extrémní kinematografie, nedají v nejmenším srovnat s každým druhým zástupcem New French Extremity). Chápu myšlenku o nemožnosti tenhle psychický blok nějak podchytit a postavit se mu, ale hlava mi nebere, proč jsem kvůli tomu musel civět na 90 minut ryzí filmařské křeče, která psychicky negraduje a v součtu nikam nesměřuje. ()
Artově pojatý body horror o mladé ženě, která se zraní a začne být na svém zranění závislá natolik, že se začne zraňovat sama. Neboť dochází k uvědomění, že teprve sebeubližováním si své tělo plně uvědomuje. Pomalé tempo zvýrazňujě obzvláště kontrast ze ztrátou individuality, kdy se hlavní hrdinka v pracovním procesu mění v pouhý pracující stroj, bez špetky lidství a získáváním hlubšího a pronikavějšího (až erotizujícího) vztahu k vlastnímu tělu. Parádní záležitost, které neškodí ani zdánlivá nedořečenost v závěru. Marina de Van, scénáristka i režisérka filmu a představitelka hlavní role v jedné osobě si mě získala svým charismatem a smyslem pro drama. ()
Chladné, prázdne a bez myšlienky. Hlavná hrdinka sa celý film proste iba reže, je to nechutné a to je všetko. Také Trouble Every Day bolo rovnako nepríjemné a pritom dokázalo vyvolať aj silnejšie pocity, ako len znechutenie. Alebo Gensov príspevok do ABCs of Death. Radšej siahnite po niečom z menovaného, táto samoúčelná krvavá ego onania za to ozaj nestojí. 35% ()
Nevím co bylo údělem tohohle snímku. Jestli měl šokovat, tak se mu to absolutně nepovedlo, ale jestli měl znechutit a zhnusit diváka, tak u mě se mu to povedlo na 100%. A to především díky představitelce hlavní role. Marina de Van mi byla ( extrémně ) nesympatická hned od první minuty. Krásy taky moc nepobrala a o jejích hereckých, scénaristických a režisérských schopnostech by se dalo taky dlouze polemizovat. Už dlouho jsem neviděl tak nudnej a prázdnej film. Za mě jasnej odpad. ()
Postrádal jsem jakoukoliv uměleckou nebo sociální výpověď. Režisérka mi chce namluvit, že stačí jedna hloupá nehoda, na základě které se vyvine sebezničující obsese? Jako experimentální snímek by obstál možná v 60.letech, jenže tenhle typ hledání má už kinematografie za sebou. Zejména mladé dívky a ženy se sebepoškozují, řežou se, vykusují si maso, ale je za tím vždy něco mnohem závažnějšího. Hlavní hrdinka filmu k tomu neměla sebemenší vážný důvod. Mám rád drama i horor, tohle však není ani jedno. Nudné nic, které ještě nudněji končí. Zatraceně, kdyby si alespoň vydloubla oko, tak bych i hvězdu dal. A konec? Čekal jsem, že se za doprovodu mohutného gejzíru sama podřízne...nestalo se....takže odpad a nazdar. ()
Galéria (8)
Zaujímavosti (1)
- Britský deník The Telegraph zařadil film mezi 50 nejlepších hororů všech dob. (Zdroj: Letní filmová škola)
Reklama