Herci

Já tedy musím říci, že jsem se pobavila královsky. Tak jasně, že mám "nakoukáno", ale to je v tomto případě asi povinnost, protože i tak nám musí plno věcí unikat. Další záležitosti jsem vnímala dosti intuitivně, ale protože mi to jakousi záhadou sepnulo a záhadně i dobře fungovalo, tak jsem se zkrátka musela usmívat, i když to často byl úsměv poněkud posmutnělý; sem, tam jakýsi lehký úšklebek... dalo by se říci... Trocha toho smutku a nostalgie... a docela dost ironie... Zkrátka pro milovníka francouzské kinematografie je to sousto vynikající :-) (10.11.2011)

Ironická nostalgie, která milovníka staré francouzské školy pohladí po duši, pobaví a možná i trochu dojme. Stárnoucí legendy stříbrného plátna se scházejí a rozcházejí ve více či méně absurdních etudách, v nichž kromě brblání na svou práci a nesmělého kroužení kolem filozofie („Když se člověk směje, znamená to, že něco zastírá.“) dávají nahlédnout do vnitřní nejistoty – rodné sestry talentu – i náznaku hořkosti z rubu slávy, kdy po letech, co bavili stovky a tisíce lidí, zůstávají sami s pocitem prázdné nádoby a neutěšenými vztahy. Nejvíc jsem se bavila scénou, kdy se obhájce titulu Frustrace roku, Jean-Pierre Marielle, rozhodne nevděčného diváka zabít větrákem, nejvíc se mi nelíbil kluzký optimista Claude Rich a za nejhezčí moment považuji rozhovor s rozverným Jean-Paulem Belmondem: „Já jsem se jenom smál. Ale jak jsem se nasmál.“ „A co jste dělal potom? Když jste skončil?“ „Začal jsem se smát.“ „To jste se smál pořád?“ „Jistě. I v noci jsem se smál. Zdálo se mi o smíchu.“ (24.10.2014)

Velmi originální projekt. Povinný pro všechny milovníky francouzské kinematografie. Nicméně pokud člověk není Francouz nebo nemá obrovský přehled o francouzské kultuře či nemá hodně, ale opravdu hodně nakoukáné "Francie" není možný si tento skutečně jedinečný a zábavný film vychutnat až na dřeň a pochopit všechny odkazy, narážky a dialogy. Pokud by tomu tak bylo u mě, neváhal bych s pěti hvězdičkama ani na okamžik. Nicméně i já, pouhý milovník, nikoli znalec francouzské kinematografie a kultury vůbec, si dovolím zde zvěčnit jednu scénu z tohoto filmu. Záběr na prázdné herecké židličky na jejichž opěradlech jsou napsána jména Lino Ventura a Jean Gabin v tom přichází na natáčení "Herců" Alain Delon a říká s hrdostí v hlase "Já jsem s nima hrál," a pak se otočí směrem na režiséra a praví "Tak co, umíte ještě držet krok s američany? A kde je židlička s mým jménem ? A kde jsou židličky se jmény / tady si dovolím počet jmen rozšířit / Bourvil, Louis de Funès, Gérard Oury, Claude Zidi, Michel Galabru, Annie Girardot, Claude Gensac, Catherine Deneuve, Jean-Pierre Melville, Philippe de Broca, Philippe Noiret, Henri Verneuil, Pierre Richard, Michel Serrault, Jean Paul Belmondo, José Giovanni, Yves Robert, Jean Rochefort a Gérard Depardieu ? Já chci totiž sedět mezi svými." Tahle scéna mě stačila na to, abych si vybavil dobu kdy francouzská kinematografie nejen držela krok s "američany" , ale dokázala je i válcovat. Tahle scéna mě stačila na to, abych pochopil, že nikdo si nezaslouží mít svůj film víc než francouzští herci jedné až neuvěřitelně taletnované generace. (27.01.2008)

Sakra, přinese už tady konečně někdo tomu Mariellovi šálek horké vody...? :o) Tímhle počinem mě Bertrand Blier jako režisér úplně dostal. V této velice vtipné a místy i dojemně sehrané poctě slavným hercům francouzského filmu účinkuje tolik známých tváří, většina z nich se navíc s krásnou chutí pouští do sebeparodie a ačkoliv tu někteří legendární francouzší herci v roce 2000 pořád žijící a aktivní, kteří by si rovněž zasloužili účast v tomto filmu, chybí (nicméně mě alespoň těší, že když už z nějakého důvodu se zde neobjevil Philippe Noiret, nabídl mu na oplátku Blier hlavní roli záhy na to ve svém nasledujícím filmu), s těmi, co Blier měl k dispozici, stvořil, rozehrál a natočil opravdu jedinečný film, který ještě po většinu času funguje i jako zdařilá a slušně promyšlená absurdní komedie plná zábavných dialogů a situací s výborným vyvrcholením. Úplně nejvíc mě tu bavili pánové Marielle, Yanne a Serrault, ale potěšili i mnozí další a to včetně několika těch, které v oblibě moc nemám (noo, když to napíšu cynicky: protože tu jednoduše dostali od Bliera slušně na frak :D ). Jen chudák Galabru si takový drsný konec po tak krátkém štěku nezasloužil. :o( Po většinu času jsem zamýšlel spíše udělit 4 hvězdičky, ale poslední půlhodina se Serraultem a Belmondem v jakémsi absurdně stylizovaném válečném thrilleru, zasazeném zčásti do děsivých modročerných prostorů, mě slušně rozsekala... dojímavý závěr s panem režisérem v akci, který završil věnování celého snímku svému tátovi, rovněž úžasnému herci Blierovi staršímu, mě o plném hodnocení jenom přesvědčil. Pro skalní příznivce francouzské kinematografie je tenhle film naprostá povinost a jsem rád, že jsem ho viděl v době, kdy díky spoustě viděných filmů s danými herci dokážu spoustu zdejších narážek ocenit... a současně se i těším, že třeba za pár let v Hercích v tomto směru objevím toho i víc. :) [90%] (06.01.2022)

Tohle me zklamalo, pritom potencial byl velikej. Prvni scena me pritom docela prijemne naladila, debatovani party hercu proc jednomu nedonesli vodu mi skoro az pripomnelo scenu u stolu z Gauneru. Bohuzel pak uz to s filmem bylo jen horsi. A rozhodne neni problem v tom, ze bych herce neznal, asi az na dva jsem poznal vsechny, minimalne vzhledove. Problem je, ze se celej film rozpada na jednotlivy scenky, ktery kolikrat nedavaj zadnej smysl a bohuzel ani castokrat nejsou vubec vtipny a zachranujou to tak jen herci se svejma problemama, hlaskama a vsichni dobre hrajici. Dalsi skoda je, ze par hercu mi tu chybelo a ty s nejvetsim potencialem, Belmondo, Galabru a obzvlast Depardieu, tu nejsou moc vyuziti. Celkove zajimavej film narvanej skvelejma hercema, ale bohuzel o nicem. (19.10.2008)