Superposition
Obsahy(1)
Tvůrčí pár Stine (Marie Bach Hansen) a Teit (Mikkel Boe Følsgaard) a jejich malý syn Nemo (Mihlo Olsen) opouštějí městský život v Kodani a vydávají se do izolovaného lesa ve Švédsku, kde doufají, že najdou sami sebe a zároveň budou dokumentovat svůj nový životní styl v pokračujícím podcastovém seriálu. S lítostí si uvědomí, že na druhé straně jezera žije další pár, který je překvapivě podobný jim samotným. Brzy je začnou ovládat staré zášti a sobecké touhy, které je nutí konfrontovat vlastní ego. Psychologický thriller se zabývá zásadním rozpolcením mezi seberealizací a přítomností v životě. Většina z nás má nesmírné životní ambice a touží po sebevyjádření, stejně jako po štěstí a partnerovi. Superposition vrhá světlo na moderní vztah a zkoumá, zda jsme ve skutečnosti příliš zahleděni do sebe, než abychom mohli být spolu. (FunDinDung)
(viac)Videá (1)
Recenzie (17)
Nepřekvapuje mne, že právě Dánsko, rodná země kvantového fyzika Nielse Bohra, přišlo tento rok s psychologickým thrillerem s nadpřirozenými/hororovými prvky s názvem Superpozice. Následující část obsahuje SPOILERY. --- Přejít od hektického života ve velkoměstu do přírody mimo civilizaci může být romantické, osvěžující a ideální nový začátek, dost věcí se však také může pokazit. Málokdo by však čekal, že se poblíž vás objeví na chlup stejná rodinka, která má stejný dům, stejné zájmy, stejného psa, stejné dítě. Právě malý Nemo se v lese ztratí a matka pak při hledání Nema najde jeho druhou verzi. Pak konečně hlavní duo narazí i na ostatní a dostaneme kritickou situaci, kdy máme dvakrát otce, dvakrát matku, ale pouze jednou dítě. A teď co s tím. - - - Právě s tím už si film, který měl po pomalejším rozjezdu v jednu chvíli fantastickou napínavou mrazivou nadpřirozenou mysteriózní atmosféru, nedokázal úplně poradit a od té doby šel kvalitativně dost dolů. A samotný závěr už se pak nepovedl vůbec. A tak i přes slušný herecký výkon hlavní hrdinky musím jít s hodnocením dost dolů a spadnout až na lepší dvě hvězdy. Promarněný potenciál. ()
Pěkná ptákovina se z toho vyklubala. A přitom ten začátek byl celkem slibnej. Dánské lesy a příroda, pusto prázdno, tíživější atmosféra, pár s dítětem. Už to ve mě evokovalo loňský Gaesterne. Leda prd. V půlce sice přichází docela zajímavý mindfuck, jenže se z něho nedokáže pořádně vytěžit. Nakonec dostanu nějaký pokus o psychologickou telenovelu se svým vlastním ''já''. Škoda, že se to určitým směrem nepřiblížilo k Enter Nowhere ( 2011 ), to byla pecka. Takto jsme svědky akorát úplně zahozeného potenciálu. ()
Poznáte to jeden z tých hororov ktorý signálne poznáte len podla zvukov hudby,odtieňou šumu vetra,umývačky,klimatizácie zapnutej na 25 stupňov celzia,tmy vonku a tým že ho pozeráte v lete večer pri otvorenom okne(povedzme že to dáva zmysel),podotknutý tônivým tienistým lesom s extázným nádychom okoreneným nepodstatnou irelevantne indeferentnou basovou klubovou lesbickou scénou plne zmocnený drsne hrubánsko komisnou sexuálnou dvojscénou,ktorá šokuje predovšetkým rodičou hlavnej herečky,no s nečakane vzhaldom k prvým 7/8 filmu logickým koncom!Nie že by som to potreboval... ()
Výborná metafora úspěšného restartu skomírajícího vztahu! Něco v nás zkrátka musíme zabít a pak pokračovat s novými My. Z technického řešení, se kterým zde přichází Karoline Lyngbye, by šlo udělat fenomenální vynález. Když režisérka před projekcí přiznala obdiv k filmům Davida Lynche nebo Villeneuvemu Enemy (pro mě jeho nejlepší kousek), zabývajícím se rozdvojenou osobností, nikdo v sálu ještě netušil, jak blízko k nim nás zavede. Její Superposition je psychologicky vymazlená schizo hříčka, ve které se najde každý, kdo si prošel rozpadem partnerského vztahu. [Sitges FF] ()
V anotaci na IMDb se praví: „The creative couple Stine and Teit and their young son Nemo leave their urban life in Copenhagen behind in favour of an isolated forest in Sweden, where they hope to find themselves as individuals.“ Vzhledem k tomu, že text je srozumitelný dokonce i mně, jej snad ani není třeba překládat. Proč se zašili právě ve Švédsku, je jasné; v Dánsku nemají tak hluboké lesy. Méně jasné je to, proč hledají sami sebe. Nikdy jsem to nezkoušel, takže s tím nemám zkušenost. Někdy se mi však stane, že si chci uvařit kafe a jdu kvůli tomu z obýváku do kuchyně, a když tam přijdu, tak už nevím, proč jsem tam šel. Jestli to takhle bude pokračovat, tak časem možná také začnu hledat sám sebe. Jenomže já na to už mám věk, kdežto protagonisté filmu jsou ještě mladí. Každopádně jsou tam aspoň v bezpečí před migranty. Ve švédských městech je to samá no-go zóna, zatímco do lesů migranti nelezou. Pozice, kterou Dánové zaujali, je tedy z hlediska bezpečnosti prostě super, jak naznačuje už název filmu. Tedy aspoň se jako bezpečná jeví. Na začátku je to dost nezáživné konverzační drama. Během sledování jsem si přál, aby se děj už trochu rozjel a aby si je oba někdo pěkně podal včetně toho jejich nevychovaného spratka. Pěkná hláška: Chlápek najde v domě pušku a zkouší s ní manipulovat. Žena to komentuje: „Držíš to jak jeptiška námořníkova ptáka.“ Záhy se ukáže, že Dánové si ani ve švédském hvozdu moc klidu neužijí, neboť tam narazí – hádejte na koho. Nabízím tyto možnosti: a) na vlky, b) na švédské pravicové extrémisty, c) na lesní strašidla, d) na něco úplně jiného. Po půl hodině se tam konečně začne něco dít a věci se zamotají. Já to pořád říkám, že civilizovaný člověk by se neměl příliš vzdalovat od supermarketů, antikvariátů, knihoven a hospod. Další děj je zmatený nebo možná záměrně matoucí. Nikdo včetně diváka totiž už neví, kdo je kdo. Scénář je promyšlený, v ději nechybějí překvapení ani dramatické momenty, ale zároveň jsem zde cítil lehkou pachuť nudy a celé mi to bylo jaksi lhostejné. ()
Reklama