Biele slnko púšte

Legendární sovětský film, odehrávající se za občanské války v Rusku a pojednávající o osudech válečného veterána Suchova, který stojí před nečekaným úkolem ochránit jakýsi harém před pomstou povstaleckého vůdce Abdulláha. Scenáristická legenda Rustam Imbragimbekov (host na LFŠ 2006, autor např. UNAVENI SLUNCEM či LAZEBNÍKA SIBIŘSKÉHO) se teprve "rozjížděl" a na konečné podobě je to znát. Výsledkem je dost nevyvážený mix komedie a dramatu. Komediálně laděná první půle, jehož humor stojí především na protikladu vojenský drill vs. křehké ženštiny z harému, se sleduje jedním dechem. Druhá půle pak sleví ze své grotesknosti, nabere nečekaně vážný tón, přibydou v ní hrdinná úmrtí, trocha zbytečného patosu a hodně střílení. K tomu připočtěte poněkud zmatený střih a vyjde vám filmeček, který na jedno zkouknutí oceníte, ale nestane se vaší srdeční záležitostí. (31.07.2006)

„Biele slnko púšte” je naprosto unikátnym a zrejme i ojedinelým → právoplatným, kultovým snímkom, ktorý v dobe svojho vzniku videlo v sovietskych kinách neuveriteľných 34,5 miliónov divákov, pričom ho pôvodne odmietli (z)režírovať dvaja uctievaní Andrejovia, t. j. Tarkovskij a Končalovskij, keď si potom následne mohli tak maximálne → »búchať hlavy o steny«, aký výnimočný film sa vskutku tomu režisérovi Motylovi podarilo nakrútiť, keď je radosť vnímať každý jeden úžasný záber, pritom on sám sa pre zmenu napríklad zase inšpiroval legendárnymi westernmi → Stagecoachom a High Noonom, keďže ale namiesto Divokého západu, mám teraz najskôr očakávať predovšetkým »EASTERN« v podobe „Divokého východu” a v štandardnej kombinácii s typickými znakmi „dobrí” a „zlí” , a tak sa tradícia zachovala v obidvoch obdobách. Nechcem sa zbytočne viacej rozpisovať, to treba skrátka raz vidieť, ako o tom sto krát počuť ! Priam najideálnejšie to pomenoval sám režisér Motyl: „Jedná sa o "koktail" dobrodružnej ruskej ľudovej rozprávky a westernu” . To, myslím, hovorí, úplne za všetko. Hneď si to choďte pozrieť, keď vzápätí uvidíte, že určite nebudete banovať ! Aspoň ja (osobne) som totálne nadšený. (06.10.2021)

Film napůl cesty mezi komedií, dramatem a akcí. Životem protřelý rudoarmějec Suchov během své cesty přes poušť domů vyhrabe do písku zakopaného Saida, který se svou vděčností rozhodně netají a později je mu přidělen na starost harém muslima Abdulaha, který je odhodlán zabít manželky aby uchráníl svoji "čest" a to i za cenu obětí z řad jiných lidí. Komedie s dramatem jsou velice těžko slučitelné pod podmínkou, aby zároveň působily v hotovém díle vyváženě. Komické momenty (Suchovova představa polygamie) se neodehrávají současně s dramatickými, tím se vytváří pomyslná dělící čára mezi oběmi částmi, jediná postava, která zvládázároveň působit dramaticky i vtipně najednou je celník Vereščagin. Svět hlavních hrdinů je jako vymalovaný černobílými barvami, dobrý Suchov, Said, Petruša a Vereščagin jsou hrdinové veskrze kladní, Abdulah je klasická záporná postava s jedním rysem navíc, který ho motivuje k jeho jednání. Tím je islámské náboženství a jeho zkostnatělé tradice. Abdulah je těmito principy prožraný skrz naskrz do té míry, že jsou vykresleny jako hlavní důvod jeho záporné povahy. (13.06.2008)

10/10 Absolutně skvělá podívaná v provedení takřečeného easternu - drsný hlavní hrdina Suchov s rudou hvězdou na čepici a koltem, co nikdy nemine, se vrací domů k ženě z turkestánské pouště, ale cestou se proti své vůli zaplete do konfilktu místního bandity Abdulla s mocí sovětskou. Je přinucen převzít zlosynův harém a postarat se o něj, dokud nedorazí spřátelné posily. Jako v mateřském westernu se obklopí podivnou plejádou více méně sympatických charakterů, co mu budou v jeho úkolu "pomáhat", vytvářet situace humorné i když ve výsledku se ne všichni dožijí závěrečných titulků. Po několika tuctových westernech z produkce Itálie/USA/Jugoslávie tento působí opravdu jako balzám - ať už jen kvůli zcela jinému prostředí, kde se drama odehrává, tak i díky nabourání klasicných žánrových klišé. Jenom víc takovýchoto snímků. Dobré scény: počítání žen a jejich emancipace, návštěva v muzeu, uvěznění v zásobním tanku na ropu (12.05.2008)

Po delší době mám zase pocit, že jsem viděl úplně jiný film, než ostatní. Tak za prvé mi Bílé slunce pouště přišlo velice špatně odvyprávěné, jak ze strany scénáristy, tak především ze strany režiséra - většina scén na sebe vůbec nenavazuje a je tam mnoho mimořádně matoucích skoků v čase a prostoru. Dále je třeba poznamenat, že přestřelky jsou mdlé a humor slaboučký (pobavil vlastně jen podporučík letící z okna a Suchovův sen o "harému" složeném ze slovansky buclatých děvčat). Do třetice všeho špatného - postavám chybí jakékoli charakterové pozadí a i ten proklamovaný zlosyn Abdul působí spíš jako neškodný šašek (a nevím, kdo přišel na to, že je to nějaký "radikál" nebo náboženský fanatik - nic takového není ve filmu ani naznačeno). Kde se tedy vzaly ty dvě pouštním pískem zaprášené dvě hvězdy? Inu jedna je za vosí pasy těch Turkmének a pěknou tvářičku Gjulčataj, ta druhá zase za velice povedenou kameru. Nic víc už se chválit nedá. _______________ Pacco: Jakých Arabek? Tam nějaké byly? :) (02.05.2010)