Lidské tornádo

V druhé polovině 70. let to šlo s blaxploitation z kopce. Velká studia i hlavní brakově orientované společnosti začaly hledat jiné obecně přístupnější produkty (což jednak souviselo s úspěchy prosazujících se tvůrců nového Hollywoodu, ale také s budováním multiplexů na předměstích, kam se na přelomu desetiletí odstěhovaly bílé rodiny střední a vyšší střední třídy). Produkce blaxploitation se poté ocitla v rukou malých společností, jež mezery na trhu zaplňovaly podřadnými tituly, které dodnes fascinují svou úrovní řemeslného patlalství a zcela absurdními a fantasmagorickými zápletkami. Z haldy obskurit vysoce ční snímky prostořekého a vulgárního varietního komika Rudyho Raye Moora "Dolemite", "The Human Tornado" a "Disco Godfather", které sám produkoval i "Petey Wheatstraw", kde pouze hrál roli psanou jemu na tělo. Moore žánr osvěžuje tím, že k jeho charakteristickým schématům přistupuje s karikaturní nadsázkou. Jeho varietní alterego Dolemite se vstupem na plátno v prvních dvou jmenovaných titulech stává pozérsky drsňáckou, nevyčerpatelně virilní a rozšafně neohroženou camp parafrází na baxploiatation hrdiny. Všechny postavy jsou stylizovány podle principu karikatury, takže stejně jako hrdina dovádí do extrému sebestředně křiklavý styl oblékání 70. let i mýtus o mužnosti černochů tak i běloši jsou upištění burani kompenzující si své postelové nedostatky šikanou černochů a zvrácenými úchylkami. "Human Tornado" lze vnímat jako předskokana dnešních hiphopových videoklipů (ne náhodou je Moore považován za praotce rapu), které také představují také hypertrofovanou fantazii svých aktérů o jejich vlastní virilitě, síle a moci. Vyprávění rozpadlé na nesouvztažný sled varietních vystoupení, bláznivé karatistické akce a vpravdě turbulentních postelových sekvencí ukazuje hrdinu jako bonviána žijícího v luxusu, o kterém nicméně nevím, kde na život na vysoké noze vzal peníze. Frajerské rýmovačky permanentně trousící Dolemite totiž vystupuje současně jako varietní komik, neohrožený bojovník proti bezpráví, gangster i gigolo pro bílé paničky. Jako celek představuje "The Human Tornado" campovou mocninu blaxploitation a uhrančivě nonsensový spektákl karnevalové tělesnosti i jarmareční prostořekosti. (03.07.2012)

LFŠ 2012: Pro mě osobně jeden z největších zážitků na LFŠ. Samozřejmě, pokud se na to chcete koukat, jako na klasický film, tak tomu musíte dát odpad, pokud ale znáte aspoň částečně kontext, tak to pro vás bude super zážitek. Myslím, že film očaroval celý sál v Hradišti, svědčí o tom i náhlý vzestup hodnocení. Před LFŠ měl snímek 61%, nyní přes 70% :) (30.07.2012)

Parodická blaxploitation s ratingem "X" nejen díky velkému objemu poprsí ženskýh hrdinek. Nahota, drsný humor zdůrazňující černošské přednosti, důmbořící sex, černošské kung-fu, zakomplexovaní běloši. Kromě drsňáckých dialogů a hrdinů(Dolemite), kteří se staly předlohou pro další slavnou parodii tohoto žánru "Black Dynamite" se dočkáme i zcela inovativních režiséských postupů v podobě "instatn replay" a zychlených bojových scén, kterými Roquemore zakrýval fakt, že jeho herci neumí ani zatnout pěst. Zábava na celý večer! (28.07.2012)

Vlna blaxploatation, zahrnující vesměs béčkové žánrové filmy točené černochy pro černochy, mě vždycky míjela a ač jsem u této sedmdesátkové „klasiky“ měl mnohem lepší dojem oproti posledně viděné moderní parodii Černej Dynamit (2009), ani tentokrát nebudu ve finále s hvězdičkami štědrý. Náběhů na to, abych měl u Lidského tornáda pozitivní zážitek z ryze zábavného filmu, se přitom našlo dost. Setkání s velkou legendou své oblasti Rudy Ray Moorem vůbec nebylo špatné a nepopírám, že jisté kouzlo svérázné osobnosti z něj ve více scénách bylo cítit, stejně jako ze samotné atmosféry 70. let. Úvodní scéna z varieté (nakolik ty vtipy RRM byly na mě až příliš laciné) ještě slibovala osobitý komediální zážitek, přes nevyrovnaný dojem se mi kdesi v polovině povedlo plně do filmu dostat a zčásti bych vyzdvihl i hudbu (zvláště píseň „Miss Wonderful“ a skladbu ke snové scéně). Jenže ten scénář, ten scénář je strašně laciná patlanina, dýchající velmi odbitě rozpracovaným dějem, což se projevuje asi nejvíc v dějové lince s komisařem, který sice tvoří zásadní postavu, ale zjevuje se tu často jen krátce a nahodile, aby se záhy z hry vytratil a později zase vrátil. Velmi neotřelé akční souboje pobaví jednou, pokud se už opakují a proplouvají v nekonečné hromadné rvačky, stává se z nich ke konci v mých očích otravná záležitost. [50%] (15.09.2023)

Blaxploitation béčko ako remeň. Miestami drsný, až eRkový, vulgárny pulp ktorý sa neštíti žiadnej nahoty, v tomto smere ide o odvážny počin. Ale je to zároveň aj postprodukčne nepodarený škvár ktorý väčšinu času nudí a nad honením si svojho černošského ega akosi zabúda na nejakú zmysluplnú akciu. Jediné čo tu bolo ako tak zvládnuté boli klasické 70´s autové naháňačky inak išlo celkovo o biedu. Najviac ma hnevalo ako si celí čas robili srandu s bielych. Celí čas ich tam vykresľovali ako buranov s vidieka. Keby niečo podobné ale naopak natočil nejaký KKK stúpenec už teraz viem že by s toho mal problémy, zatvorili by ho až by zozelenal. Najstrašnejšie však na tom boli nastrihané bojové scény. Extrémne zrýchlené boje boli tak smiešne že som sa chytal za brucho. Nikto z nich nevedel o bojovom umení očividne nič, a tak to aj vyzeralo. Nepomohlo tomu ani neustále motherfuckovanie. (08.07.2014)