Lidské tornádo

LFŠ 2012: Pro mě osobně jeden z největších zážitků na LFŠ. Samozřejmě, pokud se na to chcete koukat, jako na klasický film, tak tomu musíte dát odpad, pokud ale znáte aspoň částečně kontext, tak to pro vás bude super zážitek. Myslím, že film očaroval celý sál v Hradišti, svědčí o tom i náhlý vzestup hodnocení. Před LFŠ měl snímek 61%, nyní přes 70% :) (30.07.2012)

Blaxploitation béčko ako remeň. Miestami drsný, až eRkový, vulgárny pulp ktorý sa neštíti žiadnej nahoty, v tomto smere ide o odvážny počin. Ale je to zároveň aj postprodukčne nepodarený škvár ktorý väčšinu času nudí a nad honením si svojho černošského ega akosi zabúda na nejakú zmysluplnú akciu. Jediné čo tu bolo ako tak zvládnuté boli klasické 70´s autové naháňačky inak išlo celkovo o biedu. Najviac ma hnevalo ako si celí čas robili srandu s bielych. Celí čas ich tam vykresľovali ako buranov s vidieka. Keby niečo podobné ale naopak natočil nejaký KKK stúpenec už teraz viem že by s toho mal problémy, zatvorili by ho až by zozelenal. Najstrašnejšie však na tom boli nastrihané bojové scény. Extrémne zrýchlené boje boli tak smiešne že som sa chytal za brucho. Nikto z nich nevedel o bojovom umení očividne nič, a tak to aj vyzeralo. Nepomohlo tomu ani neustále motherfuckovanie. (08.07.2014)

Tento film je ZLO. To nejgeniálnější ZLO jaké si dokážete představit. Rýmující negr (a negři nejsou lidi, jak ve filmu ústy vidláckého policisty zazní) při svém útěku před zákonem likviduje diváky smíchy tak nekompromisním stylem, že usoplení a se slzami v očích bijí hlavou do země pod sedačkami a prosí jen ať to celé přežijí. Ty návaly frenetického ultrakarate, těch zběsile přepálených hlášek, toho tažení skrz ložnice všech samic v širokém okolí, těch šplíchanců krve, ty šílené české titulky... je to Odpad! tak láskyplný, že nemohu nejít na fullhouse. (03.09.2012)

Hranice mezi láskou a nenávistí je překvapivě tenká - obojí je velmi silný cit a není divu, že často přechází jeden do druhého. A tak nějak to je s vynikajícími a příšernými filmy. U těch největších béček cítíte, že dát 5 * nebo odpad! vyjde nastejno. Uvědomujete si, že to, co jste právě viděli je prostě HROZNÝ, ale každému o tom musíte s rozzářenýma očima vyprávět a brzy si uvědomíte, že ten film vlastně milujete. A Lidské tornádo je přesně takový případ. Hlavní hrdina, Lidské tornádo, má pro každou situaci trefnou rýmovačku, sype z rukávu cool nadávky, zvládá hodně ujetý druh kung-fu; navíc prsa kam se podíváš, krev stříká všude kolem a nouze není ani o hodně bizarní scény - hlavní hrdina se miluje se ženou až spadne strop, některé záběry se úplně nesmyslně opakují, ve sklepení se ukrývá šílená úchylná bába, co mladým holkám osahává prsa, nahá dvojice si užívá hrátky v posteli s jakýmisi divnými tahacími šňůrami... Není divu, že jde o Tarantinův oblíbený film. Můžete namítnout, proč tahle hovadina u mě má plný počet a obdobné ptákoviny jako třeba Vodnické zpívánky nebo Plán 9 ode mě dostaly odpad! Ale jak už jsem psal v úvodu - ta hranice je velmi tenká a zatímco zmíněné kousky se podle mě braly docela vážně, Lidské tornádo je natočeno s velkou nadsázkou a koncipováno jako parodie. A jako taková funguje senzačně. (05.08.2012)

V druhé polovině 70. let to šlo s blaxploitation z kopce. Velká studia i hlavní brakově orientované společnosti začaly hledat jiné obecně přístupnější produkty (což jednak souviselo s úspěchy prosazujících se tvůrců nového Hollywoodu, ale také s budováním multiplexů na předměstích, kam se na přelomu desetiletí odstěhovaly bílé rodiny střední a vyšší střední třídy). Produkce blaxploitation se poté ocitla v rukou malých společností, jež mezery na trhu zaplňovaly podřadnými tituly, které dodnes fascinují svou úrovní řemeslného patlalství a zcela absurdními a fantasmagorickými zápletkami. Z haldy obskurit vysoce ční snímky prostořekého a vulgárního varietního komika Rudyho Raye Moora "Dolemite", "The Human Tornado" a "Disco Godfather", které sám produkoval i "Petey Wheatstraw", kde pouze hrál roli psanou jemu na tělo. Moore žánr osvěžuje tím, že k jeho charakteristickým schématům přistupuje s karikaturní nadsázkou. Jeho varietní alterego Dolemite se vstupem na plátno v prvních dvou jmenovaných titulech stává pozérsky drsňáckou, nevyčerpatelně virilní a rozšafně neohroženou camp parafrází na baxploiatation hrdiny. Všechny postavy jsou stylizovány podle principu karikatury, takže stejně jako hrdina dovádí do extrému sebestředně křiklavý styl oblékání 70. let i mýtus o mužnosti černochů tak i běloši jsou upištění burani kompenzující si své postelové nedostatky šikanou černochů a zvrácenými úchylkami. "Human Tornado" lze vnímat jako předskokana dnešních hiphopových videoklipů (ne náhodou je Moore považován za praotce rapu), které také představují také hypertrofovanou fantazii svých aktérů o jejich vlastní virilitě, síle a moci. Vyprávění rozpadlé na nesouvztažný sled varietních vystoupení, bláznivé karatistické akce a vpravdě turbulentních postelových sekvencí ukazuje hrdinu jako bonviána žijícího v luxusu, o kterém nicméně nevím, kde na život na vysoké noze vzal peníze. Frajerské rýmovačky permanentně trousící Dolemite totiž vystupuje současně jako varietní komik, neohrožený bojovník proti bezpráví, gangster i gigolo pro bílé paničky. Jako celek představuje "The Human Tornado" campovou mocninu blaxploitation a uhrančivě nonsensový spektákl karnevalové tělesnosti i jarmareční prostořekosti. (03.07.2012)