Príbeh z Bronxu

Přímočařejší, jednodušší a svižnější film, než jeho slavnější mafiánští příbuzní, no mně to vůbec nevadí, spíš právě naopak. Divákova pozornost není zbytečně rozptylována milióny vedlejších důležitých postav, příběh se soustředí pouze na hlavní trojici a dokázal si tak udržet mou pozornost, která má jinak u mafiánských filmů tendenci mizet. Ale stejně, zalíbení v tomto žánru nikdy nenajdu. 8/10 (10.01.2011)

Dojemný příběh o zvláštním a nerozlučném přátelství mladíka s mafiánským bossem. Režijní prvotina Roberta De Nira je překvapivou ukázkou vyzrálých režijních schopností. Ačkoliv takový druh snímku přímo svádí k brutálnímu ztvárnění De Niro se nenechal unést a režíruje velmi citlivou formou aniž by diváka nudil. Snímek ve kterém jasně dominuje Chazz Palminteri si rozhodně zaslouží divákovu pozornost. 80% (24.02.2009)

Taliánský příběh ze 60's Bronxu. Je to tak trochu bomba, mající při vší jednoduchosti velmi neočekávaný průběh, který se namísto načrtlého otcovského souboje vyvine v něco mnohem, mnohem většího. Nemá smysl ztrácet čas nad seznamem pozitiv... Rozhodně nejsem tím, kdo by vpálil maximum každý druhý klasice, ale tady prostě nejde nedat nic než pět. Vidím v tom zakódovaný celý můj morální kód. Tak honem běžte dívat, btw takhle se musí na smradlavej motorkářskej gang! (26.01.2013)

Poutavý a smysluplný příběh z Bronxu šedesátých let, kterým nás provádí režijní debutant Robert de Niro poháněn velice silným scénářem, poutavou muzikou a excelentní atmosferou, kde černoch s bělochem v jedné ulici nedokáže vydržet ani minutu a právě v této ulici probíhá život jednoho malého kluka, který zachrání mafiánského bosse výborně zahraného Chazzem Palminterim, který stojí i za samotným scénářem. Sice je ke konci příběh průhledný až hanba, ale i tak je natočený se vší vervou a odvahou, že si zaslouží stát mezi ostatními veledíly odehrávající se v mafiánském prostředí Ameriky. --- Jak bílej chleba... a teď jsou z nich topinky. (21.03.2007)

Mám slabost pro tenhle druh filmů, kde si převážná většina chlapů nechá říkat Sonny. Je to taková protiváha našemu zrelativizovanému světu, v němž se žije více než pro jméno pro kariéru a její budování. Čest tu znamená být poslušen tradicím komunity a rodina je mnohem širší a hlubší pojem, než jak ho vnímáme my. Robert De Niro zjevně přišel a patří do tohohle tradicemi rámovaného světa. Jeho režisérský debut je nejenom autobiografickou filmovou reminiscencí na svět, odkud pochází, ale hlavně obrovskou poctou a poklonou tomuto místu. I jeho postava řidiče autobusu symbolizuje střet se světem tradičního práva a zvyklostí. Člověk, který chce jít cestou morální bezúhonnosti proti prorostlému systému Mafie, ale přitom žije uvnitř ní, je obklopen jejími lidmi, propojen jazykově, geneticky, generačně - a svět Mafie, mnohem silnější než obyčejný řidič z povolání, ho zákonitě nemilosrdně asimiluje - začne mu totiž přetahovat jeho vlastního syna... Morální hodnotové normy, které nabízí dospívajícímu chlapci jeho otec, se dostávají do střetu s normami pro adolescentního chlapce nesrovnatelně přitažlivějšími - s normami života uvnitř Mafie. Zajímavě se doplňuje i osa otec - syn, neboť v obdobné paralelní pozici pomyslného otce začíná fungovat i místní mafiánský boss Sonny, jemuž chlapec příznačně zachránil kdysi život. Symbolické znázornění přesně popisuje plakát k tomuto filmu, kdy mezi dvěma muži, zástupci dvou zcela odlišných světů, nerozhodně běží mladý hoch. Střetnutí dvou světů, dvou naprosto různorodých pohledů na život, ale přesto střetnutí vyúsťující v nedohledno... (28.04.2007)