Príbeh z Bronxu

Jsou režijní debuty úspěšné, pak méně úspěšné, krachoidní a radši nevzpomínané. Občas přibude překvapivě dobrý a leckdy špičkový. A právě ono poslední slůvko je tím, které se nelépe hodí k De Nirovu prvnímu režijnímu počinu. Sám tentokráte ztvárnil roli obyčejného otce od rodiny, muže na té takzvané správné straně zákona, který ctí zavedená pravidla a rodové tradice a straní se osidel mafie, které v jeho filmové kariéře formovala z charakterního herce legendu stříbrného plátna. A právě mafie do sebe pomalu absorbuje duši a mysl jeho synka (Francis Capra & Lillo Brancano). Do trefně a realisticky střiženého prostředí se tak začíná rozvíjet spíše emocionální souboj dvou mužů o jeho budoucnost, jeho budoucí život. Zlého pana mafiána si vystřihl Chazz Palminteri, jehož postava oduševnělého a rozumy hýřícího gaunera je v jakési mírné opozici vůči agresi a brutalitě okolí v němž vládně ocelovou pěstí. A právě kolize názorů, spletenec dějových nitek, které přehazují dospívajícího kluka jako horkou bramboru od otce k příteli gaunerovi, nastane v okamžiku, kdy je citová hladina nejvypjatější. Za využití dobové hudby, kterou si komentovat odpustím, neb mi nepřísluší hodnotit legendární písně, se podařilo De Nirovi navodit autentickou atmosféru městských čtvrtí, kde záleželo na barvě pleti a gangu z něhož pocházíte. I za využití surové a hrubé kamery (kameraman Reynaldo Villalobos), rozvážného střihu a lidským okem vedené stylistiky záběrů dodává tomuhle filmu jeho vlastní osobité charisma. Jak Palminteri tak De Niro jsou prototypy skutečných mafiánů, v rysech tváře ostří a chladní, ale přesto jako uhlazení elegáni. Jejich herecké kreace a kreace všech ostatních postav jsem shledal takřka bezchybnými, ač je tu Robert přeci jen trochu zastrčený. Dialogy držící se mluvy mafie a gangů, hlášky co mají říz a nebo morální dopad. „Byl bych radši, kdyby se mě báli. Strach vydrží dýl než láska.“ Příběh z Bronxu je emocionálně silné drama, plující po vlnách agrese a nenávisti, až po přístav lásky a procítěného smutku. Proč dávám 5 hvězdiček? Protože tohle je místní maximum a i když mě film i napodruhé dokázal oslovit, neznamená to, že musí oslovovat stejně i vás ostatní. Pro mě je to gangsterka ze života s lidským pohledem na věc. Už můžete vypnout televize a jít spát. (07.12.2004)

Další skvělý film z mafiánského prostředí v italské čtvrti. Italové mlátěj černochy a černoši italy přičemž hlavní hrdina je pod vlivem dvou moudrých mužů. Svýho táty autobusáka a místního mafiánskýho bosse. Paradoxně mu oba radí v podstatě to samé, aby se nezaplétal do žádný špíny a násilí. Hlavní představitel je fakt strašně podobnej Robertu DeNirovi fakt bych klidně věřil, že je to jeho syn. (20.02.2011)

Velmi příjemné překvapení! A to jak po stránce příběhové, tak i ze strany režiséra De Nira! Tohle drama se může pochlubit skvělou atmosférou, skvělými herci, příjemným soundtrackem a již míněným příběhem, jenž mě opravdu zaujal a pozorně jsem snímek sledoval po celou dobu. V dialozích či monolozích hlavního hrdiny lze nalézt i nějakou zajímavou myšlenku, což je další důvod k udělení 5*! (05.01.2014)

║Rozpočet $22miliónov║Tržby USA $17,287,898║Tržby Celosvetovo $17,500,000║ Robert De Niro a jeho veľmi poctivý prístup na režisérskej stoličke. V skutku ponúkne silný príbeh, kde o priazeň mladého chlapca súperia, jeho otec a mafián z jednej ulice. S každého si berie niečo dobré a dá si poradiť v tej zlomovej chvíli, keď sa láme chlieb kam budú smerovať jeho kroky v budúcnosti. /85%/ (17.06.2005)

Boží gangsterka. Je pravda, že na tenhle žánr jsem já vysazená, ale Příběh z Bronxu má prostě hodně do sebe a navíc do světa mafie přidává ještě jednu, ne moc obvyklou, ingredienci. Život obyčejných lidí ulice, kde má každá skupina obyvatel svou typickou hudební složku; u gangsterů vládne Frankie Sinatra, u černochů zas James Brown. Co ale oceňuju nejvíc, je rozdělení postav na stupně šedi, ne bílou a černou, jak by k tomu podobné filmy mohly svádět. Podle popisu na DVD jsem čekala bitvu mezi dobrým světem Calogerova otce Lorenza a zlým světem mafie, jenže tak to vůbec nefungovalo a i boss Sonny byl neuvěřitelně přímý a rozumný chlap, jen prostě jednou nohou v pekle. Ostatně jeho mafiánské přísloví "Nobody cares..." mělo hodně do sebe a jako by ono jediné tvořilo hranici mezi hodnotami světů těchto dvou mužů. (17.11.2007)