Reklama

Reklama

60. léta, newyorský Bronx. Boss bronxské mafie Sonny zabil člověka jen tak... Za bílého dne vytáhl pistoli a střílel. Svědkem činu se stal devítiletý kluk Calogero, který je fascinován vzrušujícím světem mafie a u výslechu Sonnyho neprozradil. Tak začalo toto jejich podivné kamarádství... (North Video)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (508)

Shadwell 

všetky recenzie používateľa

Fašismus (1), klerikalismus (2), freudismus (3). O tom je všem Příběh z Bronxu. O tom všem je následující text. ____ 1, Příběh z Bronxu je film fašistický – či lapidárně řečeno setsakramentsky italský. Do extrému to dotahuje De Niro, u něhož jsou všechny tyhle problematický sklony mafiánských filmů dvojnásob patrný. Jednak proto, že není tak ostřílený režisér jako Scorsese nebo Coppola, a jednak proto, že neměl k ruce nijak rafinovaný scénář. Na druhou stranu tahle doslovnost a předurčenost příběhu, který se nikdy nevychýlí z očekávaného, umožňuje nazřít jinde bezpečně pod povrchem uschovaný kostlivce. De Niro se sice někde pokouší o jakési rokokové kudrlinky, předstírá symfoničnost, ale pod tím vším je fašistický tlukot. V prvé řadě se tu dosti výstižně ukazuje, že jakmile mafiáni prorazí, stanou se z původně anarchistů fašisti, neboť s tím, jak roste jejich moc, přelévají osobní svobodu ve svobodu ekonomickou. Z původně romantických individuí se stanou nacionalistický xenofobní pravičácký svině. Proměna osobního individualismu v celospolečenský individualismus je základním kamenem pravicového myšlení a groteskně překroucenou verzí původního romantismu. Vedle rozvětvených fašistických mafiánských klanů nacházejících zdroj inspirace v odvěkých návycích jako viditelným ztělesněným morálního řádu, v rodinných hodnotách a kultu tradice existují ale i mafiáni-solitéři jako Vincent Cassel z Veřejného nepřítele č. 1 nebo Bonnie a Clyde nebo máničky na motorkách, kterým mafiáni v zájmu zachování odvěkého klání skinhead's vs punk's exemplárně nařežou. Myšlenka mafiánství má tak dvojí kořen. Jeden je v intimní, až staromilsky konzervativní lásce k rodině – a v pokleslé formě v nacionalismu a xenofobii, v čemž vyniká Kmotr nebo Příběh z Bronxu. I Sonny Machiavelli je ochoten se dopouštět morálně pochybných jednání ve snaze dosáhnout obecně prospěšného cíle – silné fungující mafiánské famílie. Druhý kořen mafiánství je v určitém, dnes hlavně podprahovém zapálení pro osvícenecké ideály svobody, rovnosti, bratrství. Zásadně se tak totožnost mafiánů pohybuje jako kyvadlo mezi romantickou vůlí k zachování a obnově a osvíceneckou vůlí ke vzpouře a budování nového, mezi romantickým konzervatismem a osvíceneckým humanismem, pravicí a levicí. Mafiánské filmy bychom v určitém smyslu mohli vyložit také jako volení hegelovských nebo kantovských předpokladů, střet feudalismu a individualismu. Dějiny, jak je žijeme, se z hegelovského pohledu jeví jako vtělení velikých dialektických pohybů. V tomto chodu si přesto občas někteří přidrží svoji individualitu, přísahajíc na volnost, rovnost, bratrství. ____ 2, Nacismus křesťanství vyloženě nenáviděl a chtěl jej zlikvidovat. Nicméně fašismus byl vůči křesťanství smířlivější. V zemích jako Španělsko nebo Rakousko, kde byla církev tradiční oporou trůnu, se fašismus vyznačoval sklonem ke klerikalismu, který vrstvu vládnoucích a privilegovaných rozšířil o aristokracii církevní. Ve Španělsku a Portugalsku církev a fašistické hnutí, španělská Falanga, přestavovaly dvojí opěrné pilíře státu. Politickému církevnictví, jak je praktikovali Franco ve Španělsku nebo Tiso na Slovensku, holdují i mafiáni. Calogero sám pronese, jak skvělé je byt katolíkem a jít ke zpovědi - každý týden jste mohli začít odznovu! Současně tím odkrývá, kde vězí největší problém Ameriky dneška. V zemi, kde bezmála tři čtvrtiny obyvatel věří v posmrtný život, se limity pro znečišťování ovzduší a mezinárodními dohodami nahrazujícími Kjótský protokol netřeba vážně zabývat. Smyslem je uniknout do věčné blaženosti. Po nás ať přijde potopa! Neudržitelnost tohoto si uvědomil před sto lety Nietzsche, když tvrdil, že Bůh na kříži je prokletím života, neboť křesťanskost je nutným útěkem před utrpením, jež si vyžaduje sám život. V kusy rozřezaný Dionýsos je opakem rozmařilých mafiánů, šperků a drahých aut. Avšak i oni dnes tvrdě narážejí na realitu mezí růstu. Tehdy, tváří v tvář mizející nicotě, nastupuje ekologie a dlouholetou nadvládu studené a vykořisťovatelské sci-fi (70ky Star Wars, 80ky Blade Runner, 90ky Matrix) střídá zájem o přírodu a fantasy (Avatar, Harry Potter, Pán prstenů, Conan, Souboj Titánů, Princ z Persie: Písky času). ____ 3, Hned na několika rovinách se z filmu ozývá starobylá řecká legenda o Oidipovi a profláklý freudovský zaklínadlo „otec-vražda, matka-incest“. De Niro proti sobě staví silnou otcovskou figuru, která peníze od mafiána Sonnyho odmítá, a krásnou matku, která je schvaluje, v prvý řadě ale konfrontuje proletářského otce a mafiánského buržoázníka. Nijak překvapivě přimkne Calogero k mafiánovi, podobně jako se vzdal Sam Worthington kvůli herectví zednické profese a Harrison Ford tesařiny; vždyť filmy nám nechtějí ukazovat běžný život, ale utopickou krajinu za životem. Poznání je poezií mafiánského hříchu. Ten, kdo hřeší, nejen porušuje pravidlo. Vstupuje tam, kam jiní nevkročili, a ví i to, co jiní nevědí. Možná si ale Calogero ve své hlavě náhradního otce pouze vykonstruoval (De Niro vyrůstal od tří let sám se svou matkou) a možná si to vymyslel celé, mafiánského bosse i jeho kumpány, a zažívá stejný sen jako diváci v kině. Příběh končí symbolicky (-spoilery-): Calogero konečně dospívá, a to v tom smyslu, že přijal za nejvyšší imperativ nelhat sám sobě. Být k dítěti v sobě brutální a nemilosrdný. Konečně překonal regresivní návraty k infantilním vývojovým fázím, byť mu v tom pomohl neplánovaný odchod Sonnyho. V poslední rovině se tu odehrává terapeutický proces a obraz samotného De Nira, pocházejícího z nelehkých poměrů, který, aby se z nuly dostal na vrchol, musel překonat zkonstruovaného autoritativního otce, kterého ve filmu osobně ztvárnil – doslova musel překonat sám sebe. () (menej) (viac)

Šakal 

všetky recenzie používateľa

......by se mohl klidně jmenovat Příběh ze života. Tomu říkám prvotina jako hrom! Napodruhé mě tento režijní debut Roberta De Nira naprosto odrovnal! Je vidět, s jakou nesmírnou láskou dotyčný k tomuto zčásti autobiografickému vyprávění přistupoval. Mám velkou slabost pro mafiánské snímky, ale tohle není ledajaký " obyčejný " mafiánský film...... Bar Chez Bippy - tak tady to vše začalo! Nechejte se pozvat a vstupte dál. Když budete mít štěstí, přivítá vás Tony Tupé ( " majitel baru "). Pokud budete chtít vyhrát, vsaďte pravý opak toho, co věčný gambler a velký smolař Eddie Břečka. Další, na koho tu zaručeně narazíte, bude Jojo Velryba nebezpečný již svým stínem :-). Zpoza zrcadla ( možná ještě na WC :-) na vás zaručeně vykoukne " velký švihák " Frankie Bublanina, né náhodou v obličeji připomínající sladkou dobrůtku :-) Pokud zaslechnete šepot, nebude to nikdo jiný než-li Jimy Šeptal a jakmile bude řeč o boxu, hlavní slovo nepovede nikdo jiný než-li Dany K.O. Pokud pobudete nějaký čas v " chládku " , možná, že v cele vedle vás zrovna bude Bobby Kater. Právě jsem vás seznámil se Sonnyho celou partou. No a nakonec jsem tu já, mladý chlapec ( prozatím ) jménem Calogero a moji parťáci Klouzek a Cvok Mario utahující si z Phila Kramáře. A o čem, že samotný snímek především je? Ten filmový plakát je více než výmluvný a vypovídá o všem. Dva muži, jeden z nich otec od rodiny, " obyčejný " řidič autobusu v podání výborného Roberta De Nira snažící se vychovávat svého syna jak nejlépe umí, na straně druhé, mafiánský boss Sonny ( v podání excelentního Chazze Palminteriho) a uprostřed všeho toho já, mladý dospívající chlapec Calogero, zmítající se mezi těmito dvěma rozdílnými muži i světy. V životě je pár okamžiků, které ovlivní zásadním způsobem váš život a jeden takový přišel toho " obyčejného dne " a natrvalo změnil ( a dal ráz ) mému životu. Snímek ( vyjma vynikajících hereckých výkonů ) oplývá výborným způsobem zachycenou atmosférou tehdejšího Bronxu, vše navíc ještě umocněno stylovou hudbou Butche Barbella. A Bronx tale je snímek, který se vám s postupujícím časem čím dál tím více dostává " pod kůži " , abyste si při závěrečném dovětku pouze zhluboka povzdechly.. škoda, že je již konec. Co říci závěrem? Snad jen, že..... nejsmutnější věcí v životě je PROMARNĚNÝ TALENT. p.s. tenhle snímek ( ač se to na první pohled nemusí zdát ) doceníte ještě více s pokročilým věkem a jako bonus pro někoho Mariova zkouška, pro mě osobně to je Sonnyho zkouška s dveřmi. Navíc Bobby moc dobře ví, že na "staré dobré kamárády" se nezapomíná (viz závěrečná scéna střídání stráží Palminteri - J. Pesci). ()

Reklama

Enšpígl 

všetky recenzie používateľa

Jak to ten Robert De Niro dělá, že mě vždycky posadí na prdel prostě nechopím. Tenhle film je jeho režisérský debut, takže se přeci jen nečeká úplná špička, přesto po skončení filmu mě bylo hned jasný, že jsem viděl úplnou špičku. Vždycky se mě hrozně těžce popisuje to co se skrývá pod slovy "bylo mě u toho filmu krásně". Už ten záběr na svítící okno ve třetím patře v chudinské čtvrti Bronxu je naprosto kouzelnej. K postavě táty, kterou tak dokonale zahrál Robert De Niro můžu říci asi jen tolik, že to byl táta s velkým T. Obyčejný řidič autobusu, který je mých očích větším hrdinou a frajerem než Rambo a Bond dohromady. Celá ta atmosféra tehdejší doby v Bronxu byla vyprávěna srdcem a z takovým citem, že jsem měl po skončení filmu pocit jako kdybych se právě vrátil z bytu ze třetího patra z jedné ulice v Bronxu, kde jsem svůj čas trávil pod lampou s mafiánem Sonnym, seděl na chodníku s Lorenzovým synem Calogerem a jezdil v autobuse, který řídil Lorenzo. Vynikající režisérský debut a moc krásně vyprávěný příběh z Bronxu udělá i z podzimního sychravého večera mimořádně laskavý čas. ()

Slasher 

všetky recenzie používateľa

Taliánský příběh ze 60's Bronxu. Je to tak trochu bomba, mající při vší jednoduchosti velmi neočekávaný průběh, který se namísto načrtlého otcovského souboje vyvine v něco mnohem, mnohem většího. Nemá smysl ztrácet čas nad seznamem pozitiv... Rozhodně nejsem tím, kdo by vpálil maximum každý druhý klasice, ale tady prostě nejde nedat nic než pět. Vidím v tom zakódovaný celý můj morální kód. Tak honem běžte dívat, btw takhle se musí na smradlavej motorkářskej gang! ()

Silas 

všetky recenzie používateľa

Místy je Scorseseho vliv skutečně znát a jsou části, které jako by Mafiánům z oka vypadly (úvod, vysvětlování přezdívek gangsterů), ale samozřejmě se Bronx s jeho o třídu lepšími díly nedá srovnávat. Peníze zde mají opět hlavní vliv na moc, majetek a přátele, postavy nejsou jednoznačně profilované – je na ně nazíráno z dětského pohledu váhavě nevyhraněného mladíka. De Niro odvádí famózní herecký výkon a svými replikami dokáže při promluvách k synovi učinit z rozhovoru emocionálně vypjatou situaci, ale jakmile zmizí z obrazovky, odchází s ním i kus filmu. Za vyloženě špatný tah považuji obsazení Lilla Brancaty (Calogero v pozdějším věku), který je naprosto ordinérní vzhledem i herectvím a na utáhnutí filmu mu chybí jakékoliv charisma Během Bronxu mi hlavou stále poletovala myšlenka: „co je to za mafiánský film s De Nirem bez Joea Pesciho“? A pak přišel ten velký nečekaný moment, kdy se na chvíli objevil, a mně oči zjihly, protože vidět tyto dva velikány opět spolu je nezapomenutelný zážitek! ()

Galéria (17)

Zaujímavosti (24)

  • Robert De Niro měl stále potíže s nalezením správného herce do role Eddieho Mushe, a tak se rozhodl obsadit skutečného Eddieho Montanara. Štáb jej nalezl v nedalekém sousedství, kde zrovna prohrával sázku. Na všechny tak padla obava ze smůly, kterou by mohl Eddie filmu přinést a skutečně – hned první den, kdy Eddie natáčel, celý propršel. (HellFire)
  • Kathrine Narducci přivedla svého devítiletého syna na casting do role mladší verze Calogera (Francis Capra). Když viděla, že role Calogerovy matky není ještě obsazena, zeptala se, jestli by casting nemohla zkusit taky. A roli nakonec dostala. (StarsFan)
  • Sonny (Chazz Palminteri) řekne Calogerovi (Lillo Brancato), že ve vězení četl knihy Niccolò Machiavelliho. Později se zmíní o tom, že věří v sílu strachu, ale nesmí se to přehnat a vzbudit v lidech nenávist. Tento koncept je převzat z Machiavelliho knihy „Vladař“. (HellFire)

Reklama

Reklama