610 metrů nad zemí

To je mi ale falešný marketing. Když už začal ten otravný podzim, tak jsem si chtěl pustit něco tématického a ono se jedná o pády vedlejších postav. A nebo jde o odkaz na to, že dvěma nastala zima jejich lezení a jedné hodně krutý podzim, protože dle jejího chování v prvních dvaceti minutách se po následných zážitcích odstěhuje do Nizozemska. To hlavní, oč zde běží, respektive spíše sedí, tedy napětí, je vytvářeno lacinějšími prostředky, než bych čekal. Například detailů na uvolňující se šrouby mohla být klidně pětina a místo nich si lze dobře představit pár vyhrocenějších POV záběrů. Ty jsem si představoval i u sympatické Grace Fulton, která mi připomínala jinou herečku, Casey Calvert, ehm. Kromě klasičtějších fyzikálních boostů, kdy padesátikilová žena vytahuje desítky metrů těžší kolegyni i s jejími obřími nalejvárnami (často i jednoruč), mi nejvíc vadila zcela absentující výkyvnost konstrukce, jelikož při několikametrovém komíhání věže by se na oné plošince neudržel ani Tobey Maguire na vrcholu formy. Horem a dolem to ale relativně funguje, otočení supích rolí v závěru je hezké a vlastně co by člověk víc chtěl, je to jen survifall. (22.09.2022)

Pro mě těch 600 metrů nad zemí bylo jako kdybych byla v nebi a zároveň v pekle. A i když jsem po celý film zažívala v žaludku silné vlnobití, tak záběry byly naprosto fascinující a vím jistě, že bych si ty vymazlené pohledy na krajinu do bezútěšné hloubky i to gradující napětí ráda někdy zopakovala. I když je fakt, že mně se klepou kolena i na pouze 60 metrů vysoké turistické rozhledně. Během filmu jsem si říkala, že už nikdy na žádnou nepolezu. Ale třeba si troufnu, i na vyšší! Jak říkala Becky: "Pokud se bojíš smrti, neboj se žít." (13.05.2023)

Tohle se tváří jako levné béčko, komorního rázu, odehrávající se skoro celé na jedné prosté zrezivělé tisíc milion kilometrů dlouhé věži. Nicméně rozmotá se to do slušné psychologické studie dvou charakterů - hlavních hrdinek, které si tam vzájemně sdílely skoro nevědomky zesnulého manžela / milence. Ten plottwist na konci je absolutně úžasný a poměrně nečekaný. Trpím strachem z výšek, takže pro mě to bylo okořeněné všechno dvojnásob. (18.09.2022)

Pre všetkých, ktorí trpia akrofóbiou (including me) je sledovanie tohto filmu až fyzicky nepríjemný zážitok. To však rozhodne neznačí jeho nekvalitu, práve naopak. Námet je dostatočne zaujímavý, rozbeh filmu taktiež, aj keď titulná dvojica postáv nebudí práve najväčšie sympatie, a darí sa predať aj niekoľko napínavejších scén. Bohužiaľ, z nervy drásajúceho thrilleru z výšky sa s každou a jednou pribúdajúcou minútou stáva namiesto akokoľvek realisticky ukotveného thrilleru až otravne klišoidný a hlúpy film. A teraz vôbec nemyslím to, že si tu fyzika, resp. grativácia berie často dovolenku. To, že sa tu nebude hrať na akúkoľvek realičnosť je zrejmé už od prvých minút filmu, kde baba skáče do náruče svojmu manželovi počas lezenia na skale, ale ono sa čoskoro ukáže, že film svoju už tak na podobný námet prehnanú stopáž vypĺňa čoraz viac dementnými scénami len preto, aby sa niečo dialo a divák si tak môže odškrtávať všetky povinné scénky, ktoré už videl inde v oveľa lepšom podaní. A to k čomu sa The Fall nakoniec dopracuje v závere je tak zbytočný, prvoplánový a idiotsky podaný twist, že to prestalo byť originálne v deväťdesiatomdeviatom, nie sa to so všetkou vážnosťou snažiť predať v dvetisícdruhom. CELKOM: 4/10 (04.09.2022)