Jediná, ktorá prežila

Je to film o zaujímavej téme - Prežitie v prírode -, ale spracovanie je na rok 2022 asi o 50 rokov pozadu. Podobný film Zázraky se dějí (1974) , bol zaujímavejší a lepšie podaný. A to sa písal rok 1974. Príbeh samotný je smutný a tragický, ale to spracovanie mi nevyhovovalo. (24.04.2023)

Film nezaujímavý, neustále prelínanie prítomnosti s minulosťou už bolo tak otravné a trápne, že som to ledva zvládol dopozerať do konca. A čo sa týka dejovej línie, tak tam bolo toľko prifarbených vecí, že pri niektorých scénach som sa len pousmial. Rusi nech radšej ostanú pri chľastaní vodky, pretože kvalitného filmu sa od nich asi nikdy nedočkám. (16.04.2023)

Zázraky se dějí (1974) 24. srpna 1981 novomanželé Larisa a Vladimir Savickij nastoupili na palubu letadla po letu Komsomolsk-on-Amur - Blagoveščensk. 30 minut před přistáním se civilní letoun AN-24 srazil s bombardérem Tu-16 K sovětského letectva a rozpadl se na kusy ve výšce více než 5 kilometrů nad zemí. Nikdo neměl přežít, ale stal se zázrak. (04.02.2023)

Jo, jo, jo... Já vím. Zase ruSSáckej film a můj stranický závazek.... Jenže zase jsem neodolal, protože to letecké téma mixlé survival žánrem dost lákalo. Navíc je to už pěkná doba co jsem viděl Příběh opravdového člověka o statečném Meresjevovi a tak jsem si řekl, že nuškodí nějaký ten příběh opravdové člověkyně. Zázraky se občas dějí a někdy někdo přežije nebeský pád z několika kiláků ač je jinak z letadla jen halda trsátek na kytaru a z cestujících kusy těl, mnohdy neidentifikovatelných. Své by o tom mohla vyprávět Vesna Vulovičová, která Jako jediná přežila pád letadla, které se v roce 1972 zřítilo v Československu. Ta nespadla z pěti kiláků jako Larisa, ale rovnou z deseti! Sice měla díky zlomeninám v těle jednou tolik kostí, ale přežila a dala se dohromady tak, že dožila úplně normálně. Pád Antonovu v tomto filmu byl udělán efektně, no a pak nastalo to plahočení se tundrou... Kupodivu prakticky bez komárů, což nechápu. protože ti by tam Vesnu sežrali za živa. Nebudu spoilerovat, ale tvůrci zapomněli ze všech strastí na útok dových včel a proboření se pod led. Jo aha, on tam vlastně žádný led nebyl. Tak jen ty včely. Jinak tam bylo všechno. RuSSká žena stejně jako hrdinný Meresjev dokáže s těžkými zraněními nohou slézat skály, brodit bažiny, obcházet oklikou vrcholové predátory a vůbec prostě vydrži v nepohodě i když počasí zrovna pobytu v přírodě nepřeje. Ve filmu mi docela bavíl ten sedmdesátkovej nádech a zase jsem si  musel (už po tolikáté)  říct jaký jsou ty ruSSáci svině. Nevím jestli tohle samozřejmě nebylo jen ve scénáři, ale z jiných katastrof ať už šlo o letadla, ponorky či lodě vždy tutlalo vedení pozůstalým obětí pravý stav věcí tak dlouho až už to tutlat nešlo. Koneckonců když Ukrajina udělala z Křižníku Moskva ponorku, tutlalo se v ruSSku úplně stejně jak tenkrát, Kursk to samé... Tady ve filmu zavřeli město, že je tam prej horečka! .-). Prostě hnus, naprosto odporná země. Úplně ztracená, není jim pomoci. Až je člověku prostých ruSSů málem líto. Melodramatická linka mi tam nebavila a spíše rušila. Těch flashbacků z pionyrskavo lagera v Artěku a rabotani v kružke, tam bylo prostě mnogo. Dávám za tři obrázky ze skicáku. * * * (30.04.2023)

V čase, ked jeden ruský Voloďa pred celým svetom zohráva svoju životnú rolu v novodobej antickej tragédii, sa tento národ rozhodol natočiť film o inom Voloďovi, ktorý prežil idylickú mladosť v Sovietskom zväze. Hlavnou postavou je napokon Voloďova novomanželka, ktorá ako jediná prežije haváriu lietadla a stroskotá. V sovietskej tajge musí čeliť mnohým nástrahám ako napríklad tigrovi, pohyblivému blatu či opäť idylickým spomienkam na život v ZSSR. Tento boj o holé prežitie sa prelína s retrospektívnymi zábermi na ľúbostné spomienky  s (už nebohým) Voloďom, čo je podľa môjho názoru najhoršie zvládnute prelínanie dejových línii, aké som kedy videl. Milostné scény pôsobia veľmi gýčovito a herecky hrozne zvládnuté (filmári asi chceli docieliť nenútenosť, akú videli v nejakých nie áčkových amerických filmoch). Na Ameriku sa tu hráme po celý čas - a hoci jediná vydarená scéna z celého filmu je samotná havária lietadla, štylizovanosť (a opäť gýčovitosť) kamery či réžie je v mnohých prípadoch komická. Hrať tu nevedia nielen dvaja najhlavnejší herci, ale ani tí vo vedľajších rolach. Keď sa matka dozvie, že jej syn zrejme zomrel, je to herecký výkon hodný jojkárskej Súdnej siene. Aj zdanlivá kritika sovietskej spoločnosti tu je len naoko, v zmysle socialistickej komunálnej satiry. Kritizujeme tu zlyhania jednotlivcov, nie systému. Toto celé je komplexný problém ruskej mainstreamovej kinematografie, ktorá sa chce hrať na Hollywood a napokon z toho vylezie Hollywood z Wishu. Na druhú stranu súčasní ruskí nezávislí filmári si už dokázali nájsť vlastný rukopis (ako môžeme vidieť z rôznych festivalov) a aspoň oni tvoria niečo hodnotné. (17.04.2023)