Hilary a Jackie

Veľmi príjemné prekvapenie. Moc som od toho nečakal, ale nakoniec sa s toho vyklula veľmi slušná dráma so skvelími hereckými výkonmi v podaní Emily Watson a ďalší boli tiež fain. Je to fakt velmi pekný príbeh dvoch sestier, ktoré od malička hrajú na svoj hudobný nástroj. Hudba je tu naozaj veľmi dobrá. Odporúčam všetkým ktorí nevideli. 85% (11.07.2007)

Z mého pohledu jde o citové vydírání, v mnoha místech velmi samoúčelné a ničím objevné téma. Herecké výkony Emily Watson i Rachel Griffiths jsou fantastické, nic to ale nemění na faktu, že polovina filmu byla nudná a pro mě značně nezajímavá, a to hlavně proto, že lítá od tématu k tématu a jako celek prostě nefunguje tak, jak by měl. Při těch nadšených ohlasech, které se na tohle dílo snášejí ze všech stran, pro mě těžké zklamání. (04.01.2010)

Sestry zůstávají sestrami v časech dobrých i zlých, dokud je smrt nerozdělí. Hilary a Jackie se vždy o vše dělily, dokud nepřišel den, kdy se jejich cesty rozdělily... Když se po letech zase našly, nic už nebylo jako dřív. *** Koncert pro dvě vynikající herečky pod taktovkou citlivé režie Ananda Tuckera za doprovodu tklivé hudby, chytře vyprávěný ze úhlů pohledu každé sestry opět přesvědčí, že pravda je relativní pojem... (16.02.2008)

Dívenky od útlého dětství milovaly hudbu. Jedna vynikala ve hře na příčnou flétnu, druhá na violoncello. Jedna byla talentovanější, druhá zase cílevědomější. Ačkoliv se jejich cesty nakonec vydaly směry, které byly nejsilnější, po letech se setkají na farmě, na které zazní podivné přání, až egoistická touha. A z životopisného kousku se stává zajímavé drama, ve kterém i nadále hraje první housle úzká vazba mezi oběma sestrami. Hudba tu má své kouzlo, výkony obou žen se dají jen chválit. Chyby by se našly, ale kašleme tentokrát na ně. (11.01.2019)

Holky byly moc afaktovaný ve svým hudebním projevu. Možná i ve svým životě, který si prožila každá po svém. Jejich ponocování v oknech, debaty o tom, co si myslí druhá a naopak, mě k nim připoutali až do té míry, že jsem chtěl rozhodovat o jejich osudu jen já sám. Hilary a Jackie není film při kterém se zachumláte do deky, abyste mohli v klidu nasávat atmosféru anglického venkova, to fakt ne! Procestujete Itálii, Německo, zmínka padne i o Zdi nářků a vše zakončíte Ruskem, čili nutkání oblíct si teplý ponožky je na místě. Ale nejenom to. Ten film je strašně mrazivej i z jiného pohledu. Obvzlášť v závěru, kdy si uvědomujete, jak moc se ty holky měly rády. Že život si vybere krutou daň vždycky ve chvíli, kdy to nejméně čekáme. Když Emily Watson sedí v obrovském sále plném lidí a ohromeně na ně kouká s pocitem, že tu jsou pro ní, měl jsem podivné mrazení v zádech. Důvod byl. Kamera poodstoupí a vy zjistíte, že Jackie nesedí se svým, pro ni typickým nástrojem. Má v klíně bubínek, orchestr přestane hrát a Jackie řekne: "Jé, teď jsem na řadě já, že jo?". Práskne do bubínku a zasměje se. V hlavě vám proletí tatáž situace, kterou zažila na CNN a chcete brečet. Tenhle film je neskutečná pecka, kterou rozdýcháte horko-těžko. (06.07.2009)