Prohlídka (E07)

Vizuálně a hudebně velice vydařený díl ale příběh se nekoná. Místo toho je tu jakási bizarnost, snad výplod nevydařeného psychedelického tripu, na který se sice dobře kouká ale který je ve výsledku bohužel o ničem. Někdo si na tenhle styl potrpí a zcela se s ním spokojí ale pro mě je příběh zásadní, zvlášť potom u povídek, kterým divák, jako já, tu ujetost a bizarnost odpouští jenom proto, že čeká v závěru na neskutečně promyšlený zvrat, kdy všechno, co mu doposud unikalo, zapadne do sebe a bude moct ještě hodiny po promítání uvažovat nad nesmrtelností chrousta, což se tady ovšem nekoná a v závěru je pak takový divák pouze nasraný na takového režiséra. A to tedy jsem. Proto dávám jednu hvězdu za hezky ozvučený obrázek, který jsem se hodinu zkoumavě pozoroval, abych nakonec zjistil, že jsou to jen barevně počmárané dveře od hajzlu. 1/5 (28.02.2023)

Áno, je to najviac ukecané zo všetkých častí, ale tá kombinácia toho obdobia, toho audia na pozadí, toho hereckého castingu na čele s Wellerom, to hneď človek mohol vedieť, kde bola inšpirácia a to u Cronenberga. Toto by si zaslúžilo celovečerné spracovanie s tým, že kde to skončilo, tam by to chcelo ešte aspoň hodinku viac, aby sme vedeli čo a ako. (21.11.2022)

Typický Cosmatos - retro futurizmus, špecifická kamera a filtre, kopa filozofických kecov a mnoho iného. Veľmi špecifický autor, ktorý sadne málokomu. Popravde, človek by si musel niečo šľahnúť, aby si naplno užil jeho tvorbu. U mňa tie jeho “haluze” fungujú tak na polovicu. Inak, som prekvapený, že mu dal Del Toro prakticky voľnú ruku, pretože tento diel je niekde úplne  inde ako zvyšok seriálu. (24.11.2022)

Cosmatosova estetika mě baví, ač zde si ji (narozdíl třeba od Mandy) divák užije jen ve velmi omezeném rozsahu. Obsahově je to však šíleně vyprázdněné a samoúčelné. Diváka by mělo táhnout to, za jakým účelem se postavy sejdou, kým postavy jsou a dynamika mezi nimi, kdo je hostitel, co po nich chce a konečně - co že jim to chche vlastně ukázat. Konverzačně se to ale nijak zvlášť nerozjede. Pouhý nástřel toho, kým postavy jsou, nestačí. Když se všichni konečně jdou podívat na to, co jim chtěl hostitel ukázat, katarze je ohraná, slabá, neuspokojivá a celé to jaksi vyzní do prázdna. PŘÍBĚH: Partička mistrů ve svých oborech (skladatel, spisovatel, jasnovidec, vědkyně...) jsou pozváni k jakémusi sběratelovi, který je přiměje oddat se drogám a následně vkročit do místnosti s mimozenským šutrem, který se následně rozpadne, objeví se dosud hybernovaný mimozemský tvor, který jich několik zabije, někteří uniknou a setrvávajícího sběratele jaksi obalí/ovládne a pak se svým nově nabytým tělem odejde směr město. - Co já s tím ale? (06.03.2023)

Říká se, že drama by mělo mít pět fází - expozici (úvod), kolizi (zápletku), krizi (vyvrcholení zápletky), peripetii (nějaký obrat) a katastrofu (finální rozuzlení). Ovšem Prohlídka tomu nasadila korunu. Nejen že neměla žádnou expozici, ale ona neměla dokonce ani krizi, peripetii a katastrofu - nepočítáme-li, že tohle celé byla jedna velká katastrofa. Za vizuální dojem bych tomu dala hvězdiček klidně deset, ale kvůli ději bych tomu s čistým svědomím nemohla dát ani jedinou. V tomhle příběhu se nedozvíte vůbec nic. Je to hodinový dialog, který vůbec nikam nevede a nechápete ani význam jeho vzniku. „Děsivé zvrtnutí se“ je tak trapnou a málo děsivou počítačovou animací, která nemá na rozvoj příběhu žádný vliv, že se vám chce přinejmenším brečet, přinejlepším začít se hystericky smát. Ale po strachu, který to zřejmě mělo vyvolávat, ani stopy... Myslím, že k lepšímu diváckému zážitku by nepomohla ani ta tuna koksu, kterou tu milí „hrdinové“ příběhu vyšňupali (nejsem znalec, ale neměli po takovém množství být přinejmenším po smrti? Uznávám, po ní by Prohlídka možná byla i snesitelnější...). (02.11.2022)