Prohlídka (E07)

Exkluzivní šílenost. Panos Cosmatos mě po Mandy a tomto příběhu přesvědčil, že je šílenec. Nicméně stylový šílenec. Do Kabinetu kuriozit přispěl svým příběhem, který stylizuje do temných osmdesátek, přidává darkwave hudební podkres, tmavé, ale pastelově barevné filtry a k tomu vypráví psychadelický trip s nechutnostmi, jak vyšitými z filmů Johna Carpentera. První epizoda z Kabinetu kuriozit, u které jsem na konci vůbec nevěděl, jak jí ohodnotit. Nakonec jí ale nemůžu upřít fakt, že mě zaujala. (24.11.2022)

Rozhovory sú pomerne zaujímavé, akože inteligentné, akože všetci čo berú kokes sú najmúdrejší a ľudia čo drogy neberú nemajú ani štipku inteligencie a samotný záver je tiež pomerne zvláštny, ale je to natočené veľmi dobre, v ponurej a solídne chladnej atmosfére s očakávaním čo z toho nakoniec bude. Síce jeden zo slabších kúskov tejto série, ale napriek tomu stále na pomery Netflixu nadpriemerný počin. (28.10.2022)

Čtyři hosté, brutalistní barák, pár lajn kokainu, MJ, synťáky, Sofia Boutella, halušky, a jedna rohatá potvora – a zábava může začít.... to vše a nejen to dělá z The Viewing audiovizuálně omamnej psychotropní bad-trip, kterej vás přivede do nepopsatelnýho deliria, a kterej se ve finále zvrhne v šílenej monster-horror – přitom jde o klasickou konverzačku, který by fakt slušel celovečerní formát. To vše pod precizní režijní taktovkou mistra drogových filmů, Panose Cosmatose, jehož autorský rukopis je i v takto komorním a ryze minimalistickém měřítku naprosto nezaměnitelný a zcela jedinečný – ten týpek je prostě někde jinde. Neskutečně zvrhlej fantasmagorickej přepal.... nechápeš to, ale miluješ to. (31.10.2022)

Zase! Námět jak z černého zrcadla, ale závěr? Pointa? Začíná mě štvát, že jednotlivé díly nic nespojuje. Kdyby to všechno opravdu souviselo s tím kabinetem, to by bylo - že by tam bylo vlastně všechno zavřené pokupě. Takhle mi kabinet v úvodu nedává smysl - stejně jako jednotlivé díly. Vždycky mají fakt dobrý náběh, ale konec nějak uspěchají, nedomyslí a puf, hodina mého života je pryč. Nemám nic proti koncům typu “domysli si sám”, ale na to bychom potřebovali trošišku více vodítek… (05.11.2022)

Tohle byl ale dost jinej matroš. Koukat na tohle bylo jako sledovat něco z osmdesátek, co se znaží vypadat jako futuristický osmdesátky. A já si tenhle ujetej trip ujela. A tím nemyslím jenom vizuální a hudební stránku. To byla dokonalost. Ale i ty rozhovory v první polovině, než ten jejich jedinečný zážitek nastoupí do vlaku směr zkáza. Protože ty jsou hodně důležitý. Protože když potom začne peklo, byla jsem už tak vtažená, že jsem zbytek dílu dokoukala s rukou před pusou. Konec perfektní, přesně jak to má mít dobře napsaná povídka. Šest z pěti. Nejlepší ze všech? Skoro. (31.10.2022)