Kabinet kuriozit Guillerma Del Tora

Po prvních dvou epizodách, které byly k uzoufání nudné a banální (tj. o to horší, o co větší očekávání člověk od tvůrce del Torova formátu má), jsem chtěla sledování Kabinetu Kuriozit vzdát, ale jsem ráda, že jsem se nakonec překonala a dala šanci všem osmi. Mezi nimi byly tři díly, které se mi opravdu líbily, a Mimo je právě jedním z nich. Je to díl, který se vlastně úplně vymyká všem ostatním, a právě o to je lepší. Je méně mysteriózní, jeho děsuplná atmosféra vychází především z toho, že stejné pocity jako hlavní hrdinka může mít kdokoli z nás, a v krajním případě nás nenávist k sobě opravdu může dovést k extrémním činům. Nakonec se dá chápat i jako metafora - připadalo mi, že ten krém možná vůbec není zázračný, ale Stacey jej vidí u všech svých kolegyň, které obdivuje, a namluví si, že má nějakou zázračnou moc změny. Alergická reakce pak nemusí být "přeměnou", ale naopak procesem, díky kterému hrdinka zešílí, a ten konec už se pak může dít klidně jen v její hlavě... Je to zkrátka tak psychadelické a mnohovýznamové dílo, že se dá chápat různými způsoby, a to mě na něm - na rozdíl od jiných dílů, které se často nedají chápat „vůbec nijak“ - opravdu bavilo. (02.11.2022)

Říká se, že drama by mělo mít pět fází - expozici (úvod), kolizi (zápletku), krizi (vyvrcholení zápletky), peripetii (nějaký obrat) a katastrofu (finální rozuzlení). Ovšem Prohlídka tomu nasadila korunu. Nejen že neměla žádnou expozici, ale ona neměla dokonce ani krizi, peripetii a katastrofu - nepočítáme-li, že tohle celé byla jedna velká katastrofa. Za vizuální dojem bych tomu dala hvězdiček klidně deset, ale kvůli ději bych tomu s čistým svědomím nemohla dát ani jedinou. V tomhle příběhu se nedozvíte vůbec nic. Je to hodinový dialog, který vůbec nikam nevede a nechápete ani význam jeho vzniku. „Děsivé zvrtnutí se“ je tak trapnou a málo děsivou počítačovou animací, která nemá na rozvoj příběhu žádný vliv, že se vám chce přinejmenším brečet, přinejlepším začít se hystericky smát. Ale po strachu, který to zřejmě mělo vyvolávat, ani stopy... Myslím, že k lepšímu diváckému zážitku by nepomohla ani ta tuna koksu, kterou tu milí „hrdinové“ příběhu vyšňupali (nejsem znalec, ale neměli po takovém množství být přinejmenším po smrti? Uznávám, po ní by Prohlídka možná byla i snesitelnější...). (02.11.2022)