Obsahy(1)
Do života lidí na Hodonínsku zasáhla přírodní katastrofa, kterou jsme na našem území nikdy nezažili. Sledovali jsme vyrovnávání se s tragédií, která zvedla nebývalou vlnu solidarity... Nejmasivnější a nejsmrtelnější meteorologická událost v Evropě roku 2021 a zároveň historicky nejsilnější evidované tornádo na českém území se prohnalo sedmi obcemi na jihu Moravy 24. června večer. Na trase 26 kilometrů dlouhé a půl kilometru široké usmrtilo šest lidí, poškodilo zhruba 1 600 objektů, poničilo na 100 tisíc stromů. Škody na majetku činí přibližně 15 miliard korun. Přírodní pohroma se nesmazatelně zapsala do kolektivní paměti obyvatel Hodonínska a Břeclavska. Dokument zachycuje, jakým způsobem jim zasáhla do života, poté, co jim zničila domovy a citelně a necitlivě změnila nejen jejich vnímání a pocit bezpečí, ale také okolí, které je obklopuje. Režisérka Jana Počtová sestavila z lidských příběhů mozaiku. Sledovala v ní, co lidé dělali těsně před tornádem, během něj a bezprostředně po něm. Kromě popisu reálných událostí se dokumentární film věnuje i tématu nebývalé lidské solidarity, která bezprostředně po katastrofě vzedmula. V zasažených obcích pomáhaly tisícovky dobrovolníků, další tisícovky lidí poslaly peníze na účty neziskových organizací. Celkem se vybralo kolem 1,4 miliardy korun. Snímek Tornádo, rok poté v této souvislosti mapuje také obnovu poničeného veřejného prostoru. (Česká televize)
(viac)Recenzie (19)
Prvých silných 30 minút vystriedalo zbytočných 20 minút rozdávania plyšákov a kreslenia lavičiek (netuším prečo ľudia vždy prinesú prvé plyšáky a barbiny, keď sa vyhlási, že treba trvanlivé potraviny a drogériu, asi sa ich chcú zbaviť a mať pri tom dobrý pocit). Za veľkú chybu však považujem, že v dokumente nevystúpil pán Radovan a jeho slávne video "Miluno tos nevidél, to je tornádo", Video malo obrovský ohlas po celom svete a boli v ňom tak unikátne zábery (pohľad z rozbitého okna), že aspoň časti videa v dokumente určite chýbajú. ()
Na bilancování je sice rok po katastrofě ještě trochu brzy, ale na zachycení stále ještě živých dojmů před, během a po katastrofě je to doba ideální. Celé to stojí na několika pilířích: svědectví přímých svědků, autentické záběry katastrofy a atmosféra bezprostředních dnů po ní - a to všechno je dostatečně silný materiál pro vytvoření pomníku události, o kterou tam na jižní Moravě nikdo nikdy nestál. Dobrý dojem trochu kazí jenom to Komárkovo PR ke konci dokumentu. ()
Je třeba odlišit hodnocení zajímavosti tématu a kvality dokumentárního filmu, kvality režie, fakt o kterých se informuje. Dokument mi přišel šablonovitý (osoba s tmavým pozadím jakože smutek), učebnicový (teď tam dejte smutnou neklidnou hudbu) a postrádající fakta (jak to bylo s pojistným plněním, jak se kompenzovaly dary, přístup pojišťoven, jaké jsou příčiny proč vlastně najednou máme Tornádo na Moravě). Chybělo tam nějaké poučení (planeta je v prdeli, dělejte něco), umělecký prvek (specifický styl, kamera, něco originálního). Za mě solidní reportáž nedosahující kvality dokumentárního filmu. ()
Strašně smutné. Na konci tohoto dokumentu budete zaručeně brečet smutkem. A to se dělo kousek od nás. Hned mě to připomnělo tu situaci kdy mamka s tátou šli schovat mamčino auto a začly teď ty velké kroupy a oni byli schovaní pod pouhým přístřeškem v tom autě, ale všechno dobře u nás dopadlo. A tohle si mimo jiné zapamatuji. Neziskovky pomáhají a někteří naši zamindrákování češi jim říkají příživníci. Ono se jim to jednou vrátí a když ty v jejich očích příživníky budou potřebovat, tak jim nikdo nepomůže. Zrušení neziskovek? Nikdy! ()
Pokud chcete dokument o počasí, v němž se rozebírají okolnosti vzniku tornád v tuzemsku, budete nevyhnutelně zklamáni - film je zaměřen prakticky výhradně na lidský element. První minuty trochu vyhrožují, že budeme poslouchat všeobecné lamentování nad osudem bez špetky konkrétnosti, posléze se ovšem rozjede emocionálně sugestivní kolotoč svědectví lidí, kteří katastrofu zažili na vlastní kůži. Jo, máme tu syndrom mluvících hlav, ale postavy se rychle střídají a jejich výpovědi jsou doplňovány videodokumentací všeho druhu (zpravodajství, záchranné složky, profláklá videa z youtube). Prvních čtyřicet minut šikovně graduje a sebevědomě se vyhýbá přílišnému tlačení na pilu - každá proteklá slza působí jako nutný ústupek lidí, kteří to musej (ale ne vždy to jde) vydržet (a vydrželi), nikoliv jako samoúčelný doják. Závěrečná část je trochu slabší - o pomoci a podpoře ze strany národa mohl padnout zevrubnější komentář. Záběry dárkových balíčků pro děti jsou sice fajn, ale bylo toho mnohem víc, přičemž práce dobrovolníků si o svou účast určitě říkala. V celkovém součtu: jako upomínka pro všechny, kteří katastrofu zažili, případně se podíleli na následné pomoci, funguje film dobře a vlastně ani nevadí, že to není kdovíjak super dokument. "Když bývala venku nějaká bouřka nebo něco se dělo venku - ty bouřky jsou, vichřice jsou - děcka se bojí. A ty děcka jste uchlácholili tím, že když dojdou domů.. že se schovají, bouřka přeletí a doma se ti nic nemůže stát. Tam jsi v bezpečí, neboj. Po téhle zkušenosti už to neplatí, už mu to nenakukáte." ()
Reklama