Tenéis que venir a verla
You Have to Come and See It
Obsahy(1)
Dva páry třicátníků, vášnivé diskuse o zásadních věcech života rozprostřené mezi Madrid a přilehlý venkov. Režisérská hvězda španělského filmu Jonás Trueba je mistrem oduševnělých kinematografických drobnokreseb, které nepotřebují dlouhé hodiny na vystižení hlubokých existenciálních pocitů prodchnutých šarmantní melancholií a jemným humorem. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (3)
Recenzie (10)
V podstate zbytočný film a o ničom. Prvých 10 minút sa hraje na klavíri, potom začne debata medzi hlavnými postavami, v strede je nejaká tá pesnička a zvyšných 45 minút sú len bezduché žvásty. Pozitívum ale je to, že to má len hodinu, a tak nemusím ísť s hodnotením nižšie. A komédia to nebola určite. Keď tak už dráma. ()
Dlouhá úvodní scéna byla úžasná, jednak nás okamžitě seznámila beze slov s postavami, jejichž pohledy dávají tušit cosi neklidného a pak i díky samotnému estetickému zážitku z ní – přestože dvě a půl minuty v ní máme jen statický záběr na hrajícího klavíristu, zároveň mě svou jednoduchostí a spojením obrazu s hudbou nadchla a připravila na výborný zážitek. Bohužel nic dalšího se pak celou hodinu nekonalo a po skončení klavirního vystoupení, se zaostřením na stagnující vztah dvou partnerských dvojic, začal pro mě stagnovat i celý film... až do konce. Přestože hlavní hrdinové vypadali od pohledu sympaticky a celý film působí čistě od pohledu též sympaticky civilně, zároveň často ve mě nevyvolal nic jiného, než znudění, a režisérovi se nepodařilo vyvolat ve mě ani zájem o postavy, které se nakonec... snad ani nikam neposunou, nic se jim nepřihodí a ani nevím, co jsem si z jejich sledování a poslouchání (včetně nahodilé konverzace o jakémsi koimunismu) měl odnést. Jednu hvězdu tudíž dávám za výborný úvod, druhou pak za posledních 15 minut od pingpongové scény, kde začne ten film býti příjemně poetický a během následných procházek postav nabízí alespoň pěkné záběry v přírodě... až mi to trošku připomínalo starší německý film Die Schaukel, který mě taky oslovil převažně jen jako série pěkných obrázků. Jinak se obávám, že za měsíc si kromě úvodní scény z tohoto filmu nevybavím nic... není co. [50%] ()
Jeden z nejslabsich filmu, ktere jsem kdy ve Varech videl. Tohle by sotva obstalo jako cviceni na skole natoz jako film v hlavni soutezi ackoveho festivalu. Chapu, ze festivalova politika nuti si vychovavat sve rezisery, kteri budou jezdit pravidelne zrovna k nam, ale dramaturgove by mohli mit trosku brzdu a rict, ze tohle uz je fakt hodne slaby a posli nam svuj dalsi film. Film ma 64 minut a prvnich 14 tvori 5 zaberu na herce behem klavirniho koncertu, pak se jde domu, jede vlakem, udela smejdenicko po baraku a je konec. Bez katarze, ponauceni, proste zero. Tragedie ()
Nie, nemusíte. Má to síce len hodinu, ale dívať sa na to nepotrebujete. Aj z tých 60 minút je prvých 10 minút len klavírny koncert a detailné zábery na ľudí, ktorí kukajú bez slova na pianistu. Potom nasleduje rozhovor a potom strih a zas dlhé niekoľkominútové zábery bez slova, ako dvaja cestujú vlakom v rúšku. No a tak to ide až do konca. Jonáš Trúba chcel len využiť tému pandémie a skrze dlhé zábery nechať diváka zamyslieť sa nad témou priateľstva, jeho oklieštenia v dobe bezmozgovej a zvykanie si na návrat do bežného života späť, keď človek z izolácie hľadá opäť medziľudské vzťahy. Takýchto filmov o tom, ako surovo človeka poznačila pandémia, lockdowny, pokrývanie tváre maliarskou pomôckou a strach zo smrti z choroby s úmrtnosťou 0,3% v bežnej nerizikovej populácii, je dosť veľa. Inde tú izoláciu asi brali vážnejšie, lebo inak som mal pocit, že kto chcel, tak cestičku si našiel resp. tú chvíľu bez prírody a lesov mohol vydržať. Aj tak tam na neho čakali medvede. ()
Milý a lehce nahořklý malý film věrně zachycující určité životní pocity, navíc úspěšně vyvolá úsměv jemným konverzačním humorem. Nerozhodnost a stagnace třicátníků (nejen) v dlouhodobém partnerství je tématem pro více aktuálních filmů, ale zatímco jiní k němu nenašli klíč, tady si o vztahu hrdinů Eleny a Daniela uděláte obrázek jen po pár pohledech a replikách i díky přesnému Vitu Sanzovi a Itsasu Araně. Zdejší hodnocení ukazuje, že Ivan Passer, Éric Rohmer, Jiří Menzel a Francois Truffaut by to dnes asi měli těžké a i vzhledem k tomu rád zaokrouhlím na pátou hvězdičku. [KVIFF 2022] ()
Reklama