Anglický pacient

„I promise, I'll come back for you. I promise, I'll never leave you.“ Anglický pacient vás hudbou G.Yareda, krásnými záběry i příběhem o ušlechtilé zradě hladí na duši, aby pak na ní v nestřeženém okamžiku vykonal stejnou činnost, jakou v motelové koupelně provádí s nožem Norman Bates. Od Minghelly možná chladný oscarový kalkul, ale co by za to jiní režiséři dali, kdyby si uměli věci takhle spočítat. Sice nejsem ujetý tímto směrem, ale kdyby jsi měl Ralphe zájem, budu na tebe čekat ve své kajutě politý javorovým sirupem.. (30.09.2009)

Těžce "zraněný" anglický pacient, nazývaný tak proto, že byl vytažen z hořícího britského letadla, si nic nepamatuje ze své minulosti. Když jsou ostatní ranění převezeni, zůstane znetvořený muž ve vyrabovaném klášteře spolu s kanadskou ošetřovatelkou Hanou. Muž, který o sobě tvrdí, že se jmenuje Lászlo de Almásy, postupně odhaluje události, jež začaly před válkou v Egyptě až do června 1942, kdy Angličané opouštěli Tobruk. Těžkopádně pojatá romance má ve svých řadách herce, do kterých se nelze zamilovat anebo si je přes jejich pohnuté osudy oblíbit. To byl čistě můj osobní pocit z nich. V tom případě pak už jen hrozí nuda, pěkně nasnímané obrázky, dobře odvedená práce maskérů a také po technické stránce zvládnutý film, ale nad tím vyvstává pocit sklíčenosti nad filmem, který mě neoslovil. 40% (02.04.2013)

Celkem zklamání, válečné filmy právě nemusím, a i když je zde válka v podstatě jen kulisou, bohatě stačí na to, aby mě to trochu otrávilo. Přičtěte k tomu mou averzi k dlouhým filmům (přece jen, výjimek jako Pán prstenů nebo Titanic je málo, od čeho by to taky byly výjimky, že) a to, že jsem se po většinu doby celkem nudil. Ovšem všimněte si, jak se namaskovaný Fiennes podobá roli, kterou bude hrát za deset let - přípravu na Voldemorta vzal vážně od podlahy:-). (07.04.2008)

Bezmála dvě a tři čtvrtě hodiny krátký příběh o pohnutém životě a čiré lásce. Herecké výkony i vše ostatní jasně oscarové. Až tak jasně, že z některých scén slyšíte takové to volání: "Hej, vidíte to? Tohleto je přece to, za co se Oscary dávají, tak sem s nimi!" Přesto má-li tohle být pomník Athonyho Minghelly, nemám s tím problém. 90% (23.03.2003)

Jsem asi necita, ale mně ten příběh po chvíli neskutečně lezl na nervy. Pan režisér brnká na emotivní strunu s takovou okázalostí, že ta má praskla asi po půl hodině a zbytek příběhu jsem jen prokroutil hlavou. Na konci jsem se cítil jak po konzumaci dvou kil přeslazených kremrolí... Takový Doktor Živago, to byla jinší podívaná! (25.01.2004)